Ineffable Universe

6. Přátelé z Kansasu pt. 1

 Doktor je následně vzal zpět do Londýna aby si malinko odpočinuli a domluvili se na následující ráno.
„Bude to bezpečné?" zeptal se Azirafal než Doktor za sebou zavřel dveře.
„Nemělo by. Bude to jen návštěva mých přátel z Kansasu. Navíc od té doby kdy jsem je poznal udělali pokrok. Navíc myslím že jeden z nich je dokonce anděl. Ale nemusíte se ničeho se bát. Je na straně lidstva," a s tím se s nimi rozloučil.

Crowley byl rád že mohl strávit noc ve své posteli, po boku svého anděla aniž by se musel bát, že ho jeho šéf zničí nebo stáhne zpět do pekel. I když toho už se bát nemusel. Jednoduše řečeno, není nad vlastní postel.

Následujícího rána je Doktor jak slíbil vyzvedl. Azirafal z té návštěvy měl zvláštní pocit, jako kdyby se mělo něco stát. Takový pocit neměl ani když jeli za samotným vládcem pekla. Doktor ho znovu musel ujišťovat, že všechno bude v pořádku. Když Tardis přistála a oni vyšli ven, ocitli se v jakési budově. Vypadala spíše opuštěně a spíše jako bunkr než obytná budova. Nebo možná jako nějaká skrýš.

„Tak, vítejte v Kansasu. Jenom pro jistotu. Mluvit budu raději já. Tihle lidi moc andělům a démonů nevěří. Špatné zkušenosti z minulosti," varoval je a ani jeden proti tomu nic nenamítali. Azirafal si ještě jenom upravil motýlka aby udělal co nejlepší dojem.
„Tak, všichni za mnou. Allons-y!" zavelel a vydal se chodbou, která se různě dělila a vedla do nejrůznějších pokojů.
„Takových pokojů. Kolik těch tvých přátel tu je?" zeptal se anděl.
„Myslím že momentálně jenom tři. Navíc tu moc často nejsou. Dost cestují," vysvětlil.

Na to Azirafal již nic neříkal a šli dál. Akorát zahnuli za roh pod nosným obloukem, když se Crowley zarazil. Nebo spíše to vypadalo jako kdyby narazil nosem přímo do neviditelné zdi, zapotácel se několik kroků zpět a držel se za nos.

„V pořádku, drahý?" zeptal se anděl a přispěchal k démonovi ujistit se, že mu bariéra nezpůsobila žádná zranění. Takové bariéry existují a proto měl obavy. Doktor na druhou stranu zkoumal oblouk jestli nenajde nějaké runy, značky nebo podobně. Nic tam však nebylo. Napadlo ho, že ty ochranné symboly mohly být vyryty na cihlách, ale z druhé strany která nebyla viditelná.
„Nic mi není," a mnul si nos. Trochu ho to zaskočilo, ale jinak žádná zranění. Následně zkusil ještě jednou projít pod obloukem. Se stejným žuchnutím narazil do neviditelné zdi.
„Au, kdo sem dal tu bariéru?" zaskuhral a oklepal se. Přešel blíže k bariéře, tentokrát mnohem opatrněji a dotkl se jí rukou. Bylo jisté že se dál nedostane.

„Co teď? Neexistuje i jiná cesta?" zajímal se Azirafal.
„Bohužel ne. Tohle je hlavní chodba která spojuje ostatní. Ale tam kam my potřebujeme vede jenom tahle," odvětil a bylo znát že z toho taky nemá moc velkou radost.
„Já tu počkám," navrhl démon.
„Neměl bych raději počkat s tebou?" nabídl se Azirafal, jelikož se mu nelíbilo nechat démona o samotě na takovém místě.
„Nebo se můžeš vrátit do Tardis," přidal se Doktor kterému se tento nápad také moc nezamlouval.
„Nah, to zvládnu. Počkám tady a až to vyřešíte, třeba mě pustí dál. Co by se asi tak mohlo stát?" řekl lehce.
„Hlavně buď opatrný," řekl anděl lehce mu zmáčkl ruku než přesel k Doktorovi.
„Já vždycky," usmál se na ně a opřel se líně o zeď, zatímco se oba dva dali opět na cestu.

Crowley se chvíli opíral o zeď, ale to ho zrovna moc nebavilo. Z tohoto důvodu se pomalým krokem vydal zpět. Jen tak bloumal změtí chodeb, než se dostal do chodby s malými okny. Přešel k jednomu z oken a podíval se ven. Jejich podlaží se nacházelo lehce pod zemí, ale stále mohl vidět ven. To co spatřil ho zaujalo a tak se opřel o parapet. Venku spatřil černou, slušně zachovalou Impalu. Pěkné auto které se v dnešní době moc nevidí. Řekl by tě to byla rarita jako jeho Bentley. I když ta byla o hodně starší. I tak to byl ale pěkný pohled. Navíc se mu akorát hodilo, že svítilo sluníčko. Sice zrovna nebylo nijak teplo, ale skrze sklo ho to příjemně hřálo. Crowley zavřel oči a spokojeně se vyhříval.