Ineffable Universe

14. Pět dní do rozlučky - Den 3. Killgrave a Lucian

 Následujícího rána se Killgrave vzbudil poměrně brzy. Takhle blbě se hodně dlouho necítil. O důvod víc pít méně alkoholu. Bolela ho hlava a v ústech měl hroznou pachuť. Posadil se a všiml si, že byl večer tak mimo, že si ani nesvlékl košili. To musel napravit.

Po téměř asi hodině v koupelně a v novém oblečení si připadal konečně k světu a mohl se jít podívat ven. V Los Angeles ještě nebyl a chtěl se podívat jestli je to stejně nudné město jako bylo to jeho a zda by ho mohl stejně tak udělat svým hřištěm.

Přemýšlel, kam by mohl zajít jako první, když, že svého pokoje vylezl Lucian.
„Ahoj, tak jak se cítíš? Po tom včerejšku jsem měl trochu strach, že jsi to přehnal," zeptal se ho přátelsky.
„Nic mi není," odvětil suše, po tom co si v hlavě vybavil, co se včera stalo v šatníku.
„To rád slyším," odvětil jako kdyby si vůbec nevšiml jeho tónu. „Jdu na pláž. Chceš se přidat?" nabídl se a Killgrave již nemusel přemýšlet kde začít. Navíc společnost je vítána změna. Hlavně když se ten někdo nabídne dobrovolně.

Společně se vydali ven a chvíli hledali tu správnou pláž. Killgrave byl dost vybíravý, když se jednalo o občerstvení, které by mělo u pláže být. Nakonec se jim podařilo najít pláž i s kavárnou, ve které měli prodávat alespoň obstojnou kávu. Tam si Killgrave objednal svůj oblíbený druh kávu a koupil noviny. Byl to jeho jakýsi zvyk. Přenesl si to ven ke stolku, který měl výborný výhled na pláž a hlavně na jednoho lycana, který si svlékal tričko.

Lucian se následně protáhl, aby rozhýbal tělo a několikrát si všiml jak na něj muž ve finálovém koukal. Sice se snažil tvářit, že nezaujatě četl noviny, ale on si moc dobře všiml jeho očí na svém těle. A vždycky když se na něj podíval, zvedl noviny, aby ho neviděl. Po rozcvičce přišla řada na malé běhání, aby alespoň trochu protáhl nohy. Několikrát oběhl pláž, než se vrátil na začátek.

„Jdu do vody, nechceš se přidat?" navrhl a Killgrave měl problém udržet s ním oční kontakt. Při představě však že by se měl svléknout a jít do vody se oklepal. Možná tak kdyby byl v soukromém bazénu.

„Raději počkám tady," odmítl ho. On si raději užije ten výhled. Lucianovi to bylo jedno. Svlékl se jen do spodního prádla a rozběhl se do vody. Po ránu byla ještě příjemná. Nebyla úplně ledová a ani rozpálena od odpoledního slunce. Prostě tak akorát.

Po nějaké době, kdy se ve vodě dostatečně vyřádil, šel za Killgravem oschnout. Posadil se naproti němu a objednal si limonádu. Na pivo bylo přeci jen ještě dost brzy. Když konečně dost oschl, byl čas na oběd.

„Co máš v plánu?" zeptal se Lucian.
„Oběd. Italská restaurace. Ty jdeš taky," odvětil automaticky aniž by se na něj podíval.
„Proti tomu nic nemám," odvětil.

Killgrave je zavedl zřejmě do jedné z nejdražších a nejluxusnějších italských restaurací, které se v okolí nacházeli. Nebo alespoň tak to lycanovi připadalo. Když vešli dovnitř, obsluha je rovnou zavedla k nejlepšímu stolu a to ani nemuseli mít rezervaci. Číšník jim následně přinesl menu a Killgrave si ho pořádně prohlédl, i když již dopředu věděl, co si dá k jídlu a to na jídelním seznamu nebylo.

Lucian také procházel své menu a vůbec netušil co si dát. A navíc když se podíval na cenu jednoho jídla, tak si okamžitě představil, kolik jiných věcí by za to mohl mít. Mohl by za to udělat večeři pro celý klub, nebo spíše pro jejich část klubu. Navíc nikdy v takové restauraci nebyl a z jeho doby se toho hodně změnilo. Hlavním důvodem mohl být fakt, že restaurace navštěvovali spíše upíři. Takže pokud se chtěl vyhnou boji, tak tam nechodil. Navíc to nebylo nic nutného pro jeho přežití. Jen zbytečný přepych.