Ineffable Universe

5. Král pekel pt. 2

 Následujícího dne, jak John slíbil tak měl v plánu jet do úkrytu k knihám. Jak se jednalo však o knihy, Azirafal neodolal a musel jet s exorcistou. To se na druhou stranu vůbec nelíbilo Crowleymu. Chtěl jet s nimi, ale John ho varoval ohledně jeho zvláštního domu a už jenom že s sebou bere anděla je riziko. Navíc dům má vlastní hlavu a kdo ví, jak by na ně reagoval. To Crowleymu nevadilo. Byl by spokojený i kdyby na ně musel čekat venku. Všude dobře jen ne v domě s králem pekel osobně.

Přiznal se, měl strach, co by se mohlo stát... Že by bylo jejich hledání marné, kdyby víc už nebyl. Tady ho uklidnil John, který na něj seslal ochranné kouzlo, díky kterému mu Lucifer nebude moc ublížit. To ho lehce uklidnilo. Ještě věnoval andělovi polibek na rozloučenou, než mu oba dva zmizeli ve výtahu. Chloe odešla už v noci. Přeci jen se musela postarat o svou malou holčičku. A díky tomu tam zůstal jen Crowley a Lucifer, který pravděpodobně ještě spal.

Venku v L. A. bylo hezky a Crowleyho napadlo, že by si mohl zkrátit čekání malým šlofíkem na sluníčku. Přešel proto na balkón, kde to příjemně hřálo. Sundal si brýle a nechal je zmizet. Chvilku tam stál ve své lidské podobě a sledoval město pod sebou. Na všechny ty malé lidi, jak se za něčím pořád honili. Nakonec se změnil na černého hada o velikosti krajty a uvelebil se na zábradlí.

Byl rád, že mohl měnit velikost podle toho jak se mu to hodilo. K zastrašení nepřátel by se klidně mohl změnit v hada o velikosti anakondy a spolknout je najednou, nebo kdyby chtěl dokázal se změnit v malinkatého hádka a schovat se tak v zimě Azirafalovi do kapsy. Nejraději měl však takový zlatý střed. Tohle byl podle něj perfektní den na šlofíka na sluníčku. Klidně zavřel oči a během chvíle spal jak zabitý.

Asi o hodinu později Lucifer konečně vylezl z postele a na vedlejší půlce našel malý lístek od Johna. Bylo na něm kam jel, v kolik se tak vrátí a hlavně, že tam Crowley zůstal. A pak tam bylo PS v řeči andělů. Malá výhrůžky pokud se démonovi něco stane. Lucifer se nemusel bát Johna, jelikož není tak silný jako on sám. Ale jenom jeho otec věděl, co se skrývalo v té jeho lstivé hlavě. Povzdechl si, přehodil si přes sebe župan a vydal se rovnou k baru. Démoni mu až moc připomínali jeho minulý život. Nalil si sklenku alkoholu a cucl si, když se mu v hlavě vybavila jeho psycholožka Linda. Vybavilo se mu několik jejich sezení a musel uznat že i teď musela mít pravdu a to si u ní ještě ani nebyl postěžovat. Povzdechl si a nalil o sklenku navíc. Vzal ji a zamířil na balkon. Automaticky totiž věděl, kde se daný démon nacházel. Když se nad tím více zamyslel, měl by mu vlastně poděkovat za to, že zachránil Zemi. Lidé byli zajímaví, vtipní bez nich by bylo jenom peklo nebo nebe. To by byla pěkná nuda.

„Crawly," oslovil démona, když k němu došel. Crowley ale spal a pořádně moc nevnímal. „Crawly," zopakoval Lucifer hlasitěji a tentokrát had otevřel rozespale oči. Jakmile ale rozeznal svého šéfa, vylekal se a málem z toho šoku spadl ze zábradlí. Změnil se akorát v čas, aby se zachytil. Přelezl na balkón a myslel si, že nastala jeho poslední chvilka.

„Klid Crawly. Nechci ti ublížit," řekl král pekel a nabídl mi sklenku. Démon ji třesoucíma rukama převzal a zakmital nad ní jazykem. Byl tak rozrušený, že jeho hadí část vylezla sama na povrch. Oči měl zalité zlatem, žádné bělmo. Více zašpičatělé zuby a pár nepatrných šupinek sem a tam. Kmitání jazykem byla další věc. Ještě spolu se syčením, na které si většinou dával pozor. Když si byl jistý, že to byl jenom alkohol, lehce se napil, ale přitom z Lucifera nespouštěl oči. Dokonce ani nemrkal. Další hadí věc.
„Vypadá to, že bych neměl míchat všechny démony dohromady," začal Lucifer a opřel se o zábradlí. Jeho Maze byla důkazem.

Mezitím Azirafal s Johnem dorazili do onoho úkrytu. John anděla varoval a řekl mu, aby chvilku počkal před domkem. Po chvíli se opět vrátil s tím, že je vevnitř pro něj bezpečno. Musel vypnout několik pastí, ale varoval ho, že jich je ještě několik, o kterých ani on sám neví. Sešli po schodech dolů a dali se do hledání v knihách. John mu ukázal, kde by pravděpodobně mohl hledat a anděl ho poslechl.

„Musím říct, že jsi zatím jeden z těch fajn andělů. A věř mi, když tohle říkám. Potkal jsem jich dost abych mohl s jistotou říct, že to jsou děsní kreténi," řekl John během hledání.
„Musím s tebou více než souhlasit. Člověk by si řekl andělé, ti jsou ti hodní, ale stačí například podívat na Gabriela a dozvíš se opak," přitakal mu Azirafal.
„Přesně," uchechtl se exorcista. Tenhle Anděl se mu začínal líbit. Rozhodně byl lepší než Many. Tedy alespoň vypadal upřímně a nechoval se nijak extrémně nafoukaně jako zbytek těch opeřenců.

„A co ty a Lucifer? Včera jsem mezi vámi něco cítil. Jisté pouto. Celkem silné," začal Azirafal.
„O nic nejde. Jen malé přátelství s výhodami jestli se to tak dá nazvat," odvětil jako by o nic nešlo.
„Nevypadalo to tak. Navíc to bylo velice oboustranné. Něco víc než jen přátelství s výhodami."
„A co to podle tebe bylo?" obořil se na něj exorcista.
„Láska," odvětil jednoduše.
„Pff, o tom silně pochybuji. Zřejmě si pleteš pojmy. Míň mluv a víc hledej," a tím zcela ukončil jejich konverzaci. Tedy alespoň na chvíli.

„Stejně je to ale zvláštní. Svatba mezi andělem a démonem," prolomil ticho John.
„Crowley, i když to nepřizná, tak je ve skutečnosti velmi hodný a laskavý. Samozřejmě mu to nikdo nemůže říct, jelikož to hned popře," odvětil Azirafal a byl rád, že zde opět nepanovalo tak trapné ticho.
„To chápu.. Jednou jsem něco takového naznačil před Maze a málem mě stáhla z kůže. I když Lucimu to nevadí. Tedy zprvu tím pohrdal. Jsem ďábel, nemůžu bla bla bla... ale chodí k psycholožce a musím říct, že mu to dost pomáhá."
„Takže to zřejmě dělají všichni démoni. Zajímavé. Řekl bych, že je to taky věc prostředí. Jednou jsem byl v pekle, no a vůbec se jim nedivím za to jak se chovají," vysvětlil.

„A jak jste se vy dva vůbec seznámili?"
„Vše to začalo v zahradě..." začal své vyprávění a postupně mu řekl všechny nejpříhodnější věci které nejvíce ovlivnili jejich vztah. John se samozřejmě vyptával na nejrůznější věci a občas se nad odpovědí musel zamyslet i sám Azirafal, jelikož si v ten okamžik nebyl moc jistý. John se nakonec taky rozmluvil a řekl mu něco málo o něm a Luciferovi. Takhle strávili své hledání, než nakonec Azirafal nalezl tu správnou knihu. John si ji od něj vzal a dal se do studování. Jakmile měli svoji odpověď, mohli se vydat zpět do L. A.

Když se vrátili zpět do Luciferovi bytu nevěřili vlastním očím. Lucifer se smál bok po boku s Crowleym a něco zapíjeli. Crowley navíc vypadal mnohem uvolněněji a ani se neklepal. Co nejvíce anděla překvapilo byl fakt, že na sobě neměl ani své brýle. A to bylo co říct, protože na ně byl tak zvyklý, že si je zapomínal sundavat občas i doma. Pro Johna a Azirafala to byl šok neboť ještě než odjeli nemohli být ti dva ani ve stejné místnosti.

„Anděli," usmál se Crowley když je spatřil.
„Johny..." začal Lucifer a zřejmě chtěl něco říct, ale zapomněl co.
„Drahý, nechci ti kazit dobrou náladu, ale myslím že je čas vystřízlivět," řekl anděl.
„Už?" a nějak se mu nechtělo i když věděl že měl jeho anděl pravdu. Soustředil se a během chvilky se z jeho krve vytratil všechen alkohol. „Tak co jste našli?" zeptal se již střízlivě. Nyní měl však na jazyku zvláštní pachuť po alkoholu. Lucifer ho pouze sledoval pohledem kterým naznačoval, ze s takovými věcmi nesouhlasil. Nerad používal zázraky.
„Tak to vypadá že váš sňatek by neměl být problém. Můžete se vzít," informoval je Constantine stručně.
„To je úžasné," usmál se Crowley a Azirafal jenž byl taky nadšený, ale nedával to tak znát. Démon ho v síle okamžiku objal.

Následně kontaktovali Doktora, aby je opět odvezl z L. A.. Když přijel, John ho okamžitě pozval na skleničku. Samo sebou byl Doktor velice zvědavý a tak mu museli všechno říct. Měl z těch zpráv radost. Kdo by neměl rád šťastné konce.
„A co dál," zajímal se pán času. Crowley s Azirafalem se na sebe podívali, jako kdyby ani jeden z nich nemyslel, že by se dostali tak daleko.
„Že by svatba?" pronesl klidně Lucifer, který už byl lehce vystřízlivěný. Azirafal byl rád že se mohli vzít, ale stále v něm byl strach z nebe a z pekla. Co když na to přijde Gabriel a nastanou problémy? Všichni čekali na jejich odpověď a anděl se jim svěřil se svými obavami.
„O peklo bych se nebál. Já stojím za vámi a s tím celé peklo," řekl rozhodně Lucifer. Sice by si nejraději dal od pekla pauzu, ale kvůli těm dvou udělá klidně výjimku. Přeci jen i oni si zaslouží klid od pekla.
„Gabriel nám ale nikdy nesvolí," apeloval sklesle. Každý koho v nebi znal se k nim otočil zády.
„Na tohle bych možná měl nápad. Znám jednoho archanděla Gabriela, co je na straně lidstva," navrhl Doktor.
„Vážně?" „To je nemožné," vyhrkli oba dva najednou.
„Vážně. Jsem si jistý že to za pokus stojí," a na tom se shodli úplně všichni.

„Připraveni na malé dobrodružství?" zeptal se Doktor připraven opět s Tardis vyrazit na cestu.