22.

23 2 0
                                    

*Kuroo*

Ani vlastně nevím jak jsem se dostal do téhle situace.

Abych vám to vysvětlit, tak mi právě v náručí usíná Tsukishima Kei.

Hádám, že jste stejně udivení jako já.

Když jsem se vrátil zpět do Nekomy pár dní byl klid. Po nějaké době už mě to začalo nudit. Vlastně jsem ani nevěděl jak je na tom Bokuto.

Věděl jsem, že má o něm informace Karasuno. No a co jiného mě nenapadlo než jet za nimi.

Yaku sice nějakou dobu protestoval, ale já jsem tak tvrdohlavý, že mě nedokázal přemluvit.

Vyjel jsem tedy směrem k jejich základně. U vstupu chvíli trvalo než mě někdo pustil dovnitř. Ale pak se zářivým úsměvem na mě vykoukl Sugawara.

,,Kuroo! Copak tady děláš? Pojď dál." ustoupil kousek bokem a uvolnil mi cestu .

,,Rád tě vidím Koushi." odvětil jsem mu.

Přeli jsme do společenské místnosti. Byla prázdná, přišlo mi to zvláštní.

,,Kde jsou všichni? Je tu šéfík?"

,,Šéfík je přímo tady ty podvraťáku." ozvalo se za mnou. Otočil jsem se a spatřil černovláska.

,,Nazdar šéfíku." vstal jsem a podal mu ruku.

,,Co tady děláš? A kde máš Kenmu?" trochu zasáhl mé slabé místo. Avšak pojal jsem odpověď jako chlap.

,,Opustil mě." řekl jsem možná moc chladnokrevně.

,,Opustil? Spíš to zní jako by jsi ho zavraždil."

,,Ne ne to bych nikdy neudělal." proč to znělo tak ironicky?

,,Chováš se zvláštně Kuroo."

,,Přestaňme řešit mě a pověz mi kam ti uletěli havrani?"

,,No Tsukishima a Yamaguchi jeli za Akaashim a Bokutem. Kageyama a Ennoshita leží na ošetřovně. No a zbytek jsou na misích, ačkoliv jsem je tam nechtěl posílat. Dostala Nekoma taky výhružný dopis?" 

,,Co myslíš tím výhružným dopisem?" podal mi papír a já začal číst. Skoro mi až vypadli oči z důlků když jsem to dočetl.

,,To ne." Daichi mi jen přikývl.

,,Takže Dateko a Nekoma."

,,Yaku nic nedostal?" 

,,Jo říkal něco o nějakých divných vzkazech, ale nikdy ne něco takového. Já jsem se ho ani na to moc neptal. Zajímalo mě jak je na tom Bokuto."

,,Měli se přemístit na jiné místo, ale neměli jsme čas, aby za nimi někdo přijel takže jsem tam poslal Yamaguchiho. Tsukishima, ale odmítal, aby jel sám takže jel s ním."

Pečlivě jsem ho poslouchal a přemýšlel u toho, jak bych mohl zjistit zda je Bokuto v pořádku. Přeci jen když jsme byli mladší tak jsme byli nejlepší kamarádi a stále mám o něj strach.

Z ničeho nic jsme uslyšeli dupání po schodech a o chvíli později se k nám přiřítil Sugawara.

,,Tsukishima vyslal nouzový signál." co Sugawara dořekl tato slova se Daichi okamžitě zvedl.

,,Co to znamená?" zeptal jsem se.

,,To znamená, že je asi našel Atsumu Miya." ano poté jsem si vzpomněl, že přísahal pomstu svého bratra.

,,Ale tak pokud je tam jen Atsumu a oni jsou čtyři, tak to by měli zvládnout."

,,Tím si nebuď tak jistý můj příteli. Víš kdo je Rintaro Suna?" na tuto otázku jsme mu nedokázal odpovědět.

,,To jméno slyším poprvé."

,,Je to, tedy byl to přítel Osamua Miyi." vysvětlil Sugawara.

Už mi došlo co mi tím Daichi chtěl naznačit. Ale stále to mohlo být 2 proti 4. Avšak jsem chápal, že situace co si my vymyslíme může být ve skutečnosti úplně jiná.

,,Musíme za nimi jet!" vykřikl Sugawara.

,,Nemůžeme opustit základnu Toshi. Ostatní se určitě za chvíli vrátí a Yachi mi volala abych za ní přijel kvůli Kageyamovi."

,,Ale co když se stane to nejhorší?" protestoval Sugawara.

,,Jakmile se ostatní vrátí tak tam někoho, kdo nebude tak vyčerpaný, pošlu."

,,Ale Daichi...."

,,Já tam klidně zajedu." navrhl jsem. Oba dva se na ně podívali.

,,Jsi si jistý Kuroo?" jen jsem Daichimu přikývl.

Dostal jsme od Daichiho zbraň a souřadnice, kde by právě měli být. Vyrazil jsme prakticky hned co mi to dal.

Když jsem dorazil na místo nikdo v domě nebyl, ale ve sněhu byli vidět šlápoty. Vydal jsem se jejich směrem až mě to dovedlo k obrovskému jezeru.

Z dálky jsem viděl nějakou postavu ležet ve sněhu. Přiběhl jsem k ní a zjistil, že je to Tsukishima.

Z hlavy mu stíkal pramínek krve, která barvila sníh okolo na rudě červenou. Dýchal mělce, ale bylo to dobré.


Mé předrahé existence, ano vidíte správně jsem tady, zase. Všichni zachovejme paniku. Teď vážně na pár minut. Děcka děkuji vám za vaši podporu a jsem ráda, že je ti stále pár čtenářů, kterým se tato fanfikce líbí. Nevím kolik kapitol bude mít tato ff a nejsem si jistá zda jich bude stejně jako v té první, spíše míň. No uvidíme.

Páčko <3


Já a ty jen   [Haikyuu mafie]Where stories live. Discover now