Já a ty jen [Haikyuu mafie]

14.

*Sugawara*

Seděl jsem v klidu ve svém pokoji a četl Dračí město. Bylo to docela zajímavé. Našel jsem to dole v knihovně, ale to není zas až tak podstatné.

Otáčel jsem na další stránku když v tom do mého pokoje vtrhl Asahi.

,,Nishinoya je tady! A živý!" křikl na mě jen a zmizel v temnotě domu.

Vyskočil jsem z postele a běžel dolů od kud byli slyšet hlasy. Ve společenské místnosti opravdu na gauči seděl Nishinoya. Trochu potlučený Nishinoya. Asahi po jeho svolení ho pevně objal a kupodivu se nerozbrečel.

,,Jak?" zeptal se ho Asahi.

,,To kdybych věděl." odpověděl mu na to. Já a Narita jsme se na ně jen dívali.

Vzal jsem rychle mobil a zavolal to Daichimu. Ten mi odpověděl, že je hned na cestě a vezme s sebou zpět i Hinata. Důvod proč mi prý řekne až se vrátí a vše se uklidní. Aspoň trochu.

Na stole ležela nějaká taška, kterou jsem před tím na základně neviděl. Přistoupil jsem k ní blíž a chtěl ji otevřít, ale Nishinoya mě zastavil.

,,To bych být tebou nedělal."

,,A proč?" zeptal jsem se ho.

,,Když jsem se probudil v jedné z uliček poblíž základny leželo mi to na břichu, ale bylo to ke mě přilepené izolepou. Asi mi to tam dali oni." vysvětlil.

,,Myslíš Shiratorizawu? A dovnitř ses nedíval?"

,,Radši ne, co když je tam bomba, had nebo něco takového."

,,Kdyby tam byla bomba tak ji slyšíme tikat a hada slyšíme syčet nebo aspoň viděli nějaký pohyb." uklidnil jsem ho.

Narita a Asahi se na to taky nedívali úplně důvěřivě.

,,Dobrá tak s tím počkáme na Daichiho, každou chvíli by tu měl být."

Nebylo to ani 20 minut a Daichi stál i s Hinatou ve dveřích. My jsme se mezitím snažili zjistit jestli si Nishinoya něco pamatuje. Bohužel bez výsledku, celou dobu byl v umělém spánku což znamená, že Shiratorizawa má nějakého zkušeného lékaře.

,,Vítej zpátky Nishinoyo." přivítal ho medvědím objetím Daichi.

,,Díky moc šéfe." usmál se na něj. Daichi se podíval na tašku a zeptal se na ni. Hned jsme mu vysvětlili situaci.

,,Dobrá tedy, nejlepší bude když půjdeme dozadu na dvůr. Nishinoya, Hinata a Sugawara tady zůstanou. Asahi a Narita půjdou se mnou." všichni jsme přikývli a ti dva následovali Daichiho. Tašku samozřejmě nesl Daichi.

My jsme mezitím počkali ve společenské místnosti. Já šel ještě udělat do kuchyně čaj pro nás všechny. 

Po chvíli se Daichi, Asahi a Narita vrátili zpátky a Daichi v ruce držel kus papíru.

,,To v té tašce byl jenom papír?" zeptal jsem se ho.

,,Ne, byla v tom i mrtvá vrána..."

,,Mrtvá vrána?" ze začátku jsem nechápal, ale pak jsem to pochopil a zamračil se znechucením.

,,A co je napsáno v tom dopise?" zeptal se Hinata.

,,To ještě nevíme. Chtěli jsme to otevřít až tady." vysvětlil Narita.

,,Tak na co čekáme?" ozval se s jeho obvyklým nadšením Nishinoya.

Daichi otevřel přepůlený papír a začal číst nahlas...

Zdravím moje milované existence. Ano jsem tu zase. Ano taky jsem to nečekala. Ano taky jsem překvapená. Ale už se blížíme k nějaké akci asi, snad, doufám. No uvidíme. Jinak tu asi nemám moc co říct k této kapitole. Snad jen že jste si jo užili a těšíte se na další.

Páčko