13.

42 5 2
                                    

*Yaku*

Právě jsme se loučili s Kenmou a Kurooem. Žádná slaďárna ani nic podobného. Jen normální rozloučení.

Kontakty jsme si nechali jen já a Kuroo. Kdyby to měli i ostatní tak by to mohlo být riskantní. Kuroo mi přenechal vedení naší mafie. Byla to pro mě čest, protože jsem věděl jak dobrý v tom byl on. Lev z toho, ale moc nadšený nebyl, prý je to velké riziko. Odkazoval na to jak unesli Kenmu a Kuroo z toho byl úplně v háji.

,,To bude v pohodě Leve." říkal jsem mu pokaždé když začal panikařit. Díky bohu ho to uklidnilo a já mohl dál v klidu pracovat.

Kvůli bezpečnosti jsme moc nekomunikovali s Karasuno nebo někým jiným. Všem to vyhovovalo.

Neměli jsme moc kšeftů, nechtěli jsme být moc vidět. Ale i tak jsem si často přišel, že mě někdo sleduje. Byl to opravdu zvláštní pocit.

Jeden den když jsem se večer vracel z jedné mise společně s Levem a Inoukem tak před dveřmi základny bylo položené mrtvé kotě a na papíře napsáno: MY VÁS SLEDUJEME!

Od té chvíle chodíme po skupinách, nikdo nemůže být sám. Vím, že jde do tuhého, ale stále nevím o koho se jedná a to je to nejhorší.

Leva si držím neustále u sebe, ale to taky způsobuje neustálé hádky. Už mě z něj bolí hlava a jeho ze mě určitě taky. Ale nechci nic riskovat, nejradši bych odešel jako Kuroo, ale slíbil jsem mu, že se o to tu postarám a já nerad porušuju sliby.

Uběhlo pár týdnů, docela zajímavých týdnů, ale to co přišlo potom bylo ještě zajímavější. Senzor pohybu, který jsem tam pro jistotu nainstaloval, zaznamenal pohyb před hlavními dveřmi, a potom jsme uslyšeli ťukání na dveře.

Naznačil jsem Levovi ať zůstane sedět a pokynul Yamamotovi až jde za mnou. Dostali jsme se ke dveřím a chvilku poslouchali. Nic se neozvalo, tak jsem je otevřeli. Na postavu co tam stála jsme oba vykulili oči.

,,Kuroo? Co tady děláš?" zeptal jsem se ho.

,,Mohu jít dál?" zeptal se mě místo odpovědi. Přikývl jsem mu a pokynul mu, že může vstoupit.

Šli jsem do společenské místnosti a všichni se na Kurooa zmateně podívali a začali se hned vyptávat. Kuroo nevypadal úplně nejlépe. Řekl jsem jim ať si sednou a nechají ho vydechnout. 

Chvíli jsme tam seděli v tichu a někteří z nás u toho popíjeli čaj.

,,Kenma mě opustil..." řekl po chvíli Kuroo.

,,To je mi líto." odpověděl jsem mu hned a poplácal ho po zádech.

,,Řekl mi, že jsem stále srdcem v Nekomě a k němu žádný cit nemám. Druhý den ráno už jsem ho nenašel. Nenechal mi žádný vzkaz a jeho věci byli taky pryč."

Jen jsem se koukal do země a nechal ruku na jeho rameni. 

,,Víš, že tady jsi vždy vítán a já ti s radostí vrátím tvé místo."

,,Ne ne to si nech. Jen jsem úplně nevěděl kam jít a když řekl, že jsem stále srdcem tady tak mě nic jiného nenapadlo. Sice úplně necítím potřebu být mafián, ale rád vám s čímkoliv pomůžu." usmál se lehce na mě.

,,Dobrá jak myslíš, ale kdykoliv budeš chtít zase šéfovat tak mi řekni." taky jsem se na něj usmál a šel mu pomoct donést jeho věci zpět do jeho pokoje.

Ola my friends~ vítám vás opět u další kapitoly. Začínám si říkat zda to ještě někdo čte. A nebo jste chytří a čekáte až to dokončím co? Aaaa jste hlavičky chytré. Narozdíl ode mě.

Nu tato kapitola je opět taková nudnější, ano vím a omlouvám se. Snad vám ta nějaká akce brzy příjde, nu uvidíme. Každopádně doufám, že i tak se vám líbila. Tak snad zase někdy brzy.

Páčko


Já a ty jen   [Haikyuu mafie]Where stories live. Discover now