Nové Město na Moravě I.

51 6 0
                                    

,,No ty vole!" řekne Émilien.

,,Co je?" zeptám se.

,,Naše holky mají bronz."

,,Super," řekne Sturla, který se rozvalí na prázdné posteli.

Émilien leží na zemi a já sedím na židli. Opět provozujeme setkání našeho klubu Tří talentů. Takhle nás pojmenovala Freya, my bychom to nevymysleli.

,,Hele já už půjdu, máme poradu," řekne Émilien a zvedne se.

,,Jo já taky, taky máme poradu," řekne Sturla.

,,Tak čau," řeknu a kluci odejdou a já mám chvíli klid.

Někdo zaklepe na dveře.

,,Dále!" zaječím a ve dveřích stojí Tarjei.

,,Čau Veronico. Nevíš, kde je Sturla?"

,,Zrovna odešel."

,,Aha."

,,A proč mu rovnou nenapíšeš?"

,,No nemám mobil."

,,Tak já mu napíšu."

,,Díky."

Veronica: Kde jsi? Tarjei tě shání.

Sturla: Už jsem na poradě. Nemusí mě hledat. A má přijít. Jinak ho půjde hledat Vetle.

,,Prý už je na poradě. Máš přijít. Jinak tě prý bude hledat Vetle."

,,No to by ještě scházelo. Tak já jdu a díky."

,,Nemáš zač."

Usmějeme se na sebe a on odejde.

Škoda že je teď Freya nemocná. Dostala chřipku a musela všude možně po testech a já taky.

Rozhodnu se jít projet. Při jízdě mě zachvátí vlna nostalgie a vzpomínek na minulý rok.

Když jedu z kopce, hodím držku a na někoho sletím.

,,Omlouvám se," hned spustím svoji již dobře procvičení větu na Martina Ponsiluomu

,,Neva. Já žiju, hlavně jestli žiješ ty."

,,Asi jo."

Vstanu, ale moc mi to nejde, protože sníh je zledovatělý.

Chytne mě za ruku a pomůže mi vstát.

,,Díky," řeknu.

,,Nemáš zač."

Usmějeme se na sebe.

,,Můžeme jet chvíli spolu?" zeptá se.

,,Jo."

Jedeme teda spolu. Přitom si pořádně povídáme. Projde mi, že Martinové bývají fajn. Většinou.

Dojdeme k hotelu kde se rozloučíme.

,,Je mi líto že se Sebastianem nejste spolu. Moc vám to spolu slušelo."

,,Díky. Já už ho ani nemám ráda."

,,To je dobře. Aspoň na něj furt nemyslíš."

,,Jo."

,,Tak se třeba zase někdy uvidíme?"

,,Jasně."

Zamáváme si a každý jdeme na svůj pokoj.

Lehnu si na postel a přemýšlím

---

Následující den jedou kluci štafetu, takže zase sledují Českou televizi, kde houby rozumím, ale aspoň je tam obraz. 

Já a můj biatlonový senWhere stories live. Discover now