Já a můj biatlonový sen

Oberhof II.

Další den se rozhodnu jít fandit mužům. Samozřejmě mým vzorům. Potkám Marion, Maren a Janinu s jejich týmovými kolegyněmi Denise Herrmannovou, Vanessou Hinzovou, Franziskou Hildebrandovou,

S Mar, Mari a Jan se Obejmeme. Ráda je vidím. Jsou fajn. Pozdravíme se i s ostatními Němkami. Nakonec mě přemluví, ať jdu fandit s nimi, takže k fandění Fourcadovi, Fillonu Mailletovi a Tarjeii Boe se stalo fandění Fourcadovi, Fillonu Mailletovi, Tarjeii Boe, Johannesovi Kuehnovi, Arndu Peifferovi, Benediktu Dollovi, Philippu Hornovi, Simonovi Schemppovi a Lucasovi, kterého znám ze soustředění.

Nakonec to vyhraje Fourcade,
Fillon Maillet dojede "až" devatenáctý a Tarjei Boe dvacátý čtvrtý. Na pódium se dostanou ještě Jacquelin s Kuehnem a květinu dostanou dva Rusové a pak Francouz Desthieux.

Jdu na hotel a povídám si s Anou. Bavíme se až do večera, kdy se projedu.

Další den se vzbudím s oteklou rukou. No super, nebo mě tam kouslo. Ale co, v té zimě? No dám si na to mast, která má snížit otok a dívám se v televizi na štafety, protože ven by člověk ani psa nevyhnal.

Večer, když je počasí trochu lepší, tak se jdu projet. Než si dám na opuchlou ruku poutko, uplyne dobrá půlhodina. Jak to budu asi dělat, když to budu muset rychle udělat pro odjezdu se střelnice. Navíc ten otok vůbec nesplasknul, spíš je to ješte horší. No super. 

Jdi se projet, třeba se mi bude líp přemýšlet.

,,Hej ahoj Jakobsonová!" zaječí na mě známý hlas, který mě zachvili dojede. No moje běžecké kvality nejsou nejlepší. I Číňani jsou rychlejší.

,,Jé ahoj."

,,Jak se máš?"

,,No dobře, až na to, že mě něco kouslo a mám úplně oteklou ruku."

Zamávám mu rukou před obličejem, i když asi houby vidí, když je tma a ještě k tomu trochu mlha.

,,Uhhh máš to opuchlý. Jak sis proboha zvládla nasadit to poutko?"

,,Nevím. Trvalo to asi dvě hodiny."

,,A jak se těšíš na Masák?"

,,No nevím, jak to zvládnu s tím poutkem."

,,Na, tady máš moje."

Podá mi černé poutko, které je samozřejmě větší, než moje na moje úzké ručky, a ještě se lépe nasazuje. To musím někde splašit.

,,To ne."

,,Ale jo. Jak jinak to chceš zvládnout?"

,,Nevím.".

,,No tak si ho půjč. Vrátíš mi ho, až se znovu uvidíme, přinejhorším si koupím nové."

,,Ale-"

,,Žádné ALE!"

,,Tak fajn."

Předělaný si to a svoje si dám do kapsy.

,,Tak a teď si to zkus," řekne, tak se rozjedu.

,,Je to fajn," řeknu.

,,Super. Zítra to pro to poutko vyhraješ."

,,Jasně. A ty jsi Martin Fourcade."

Zakroutím očima. To, že to vyhraju, je tak nereálné, jako, že můj kámoš na večerní povídání je Martin Fourcade.

,,Tak ahoj," rozloučíme se a každý odjedeme svým směrem.

Na hotelu se osprchuju a usnu.

Ráno se vzbudím natěšená do závodu a s fúrou energie. Ana odjela už včera večer.

Po obědě jdu na start, pojedu v předposlední řadě. Opět se netlačím dopředu a jedu v poslední skupince.

Ulehnu na stav 26. Začnu střílet. Všechno trefím a jedu za třetí Emmou Lunder. Poutko naštěstí skvěle funguje. Ještě že mu opuchlá ruka, kterou mačkám, nevím, jak bych tu zbraň držela. Za tou se držím až na další střelbu, kde narozdíl od ní zastřílím opět čistě. Jedu na třetí místě za běloruskou. Na předposlední střelbě zastřílíme opět čistě. Běloruska má tempo tak akorát, takže se jí držím, i když ji předjede Makarainenová. Na poslední střelbě stojím na stavu 3. Jedu v tempu a zastřílím i přes mlhu přesně. Běloruska jede na čtyři kola a já se snažím držet Finky. Moc mi to nejde a odjede mi. Před cílovou rovinkou mi na záda začne dýchat Eckhoffová. Do cíle dojedeme úplně stejně, takže rozhodně fotofiniš.

Tohle byl v podstatě nadlidský výkon. S Eckhoffovou si pogratulujeme ještě předtím, než se dozvíme, která je druhá a která třetí.

,,Přála bych to tobě," řeknu jí.

,,A já tobě," řekne mi a obě se zasmějeme, pak se ohlédneme na tabuli.

Tiril je druhá a já třetí.

,,GRATULUJI!" řekneme naráz a obejmeme se. Je to celé takové spontánní. Pogratulujeme si ještě s Kaisou. Nemůžu tomu uvěřit. Vyfotí nás a pak se jdeme připravit na ceremoniál.

K prvním gratulantům, když nepočítám Tiril a Kaisu jsou Sebastian Samuelsson a Émilien Jacquelin s Quentinem Fillonem Mailletem.

Po ceremoniálu si musím utírat slzy a potkám Tarjeie Boeho.

,,Gratuluji k bronzu!" řekne mi.

,,Díky. Hodně štěstí do závodu," pípnu.

,,Díky."

Odejdu. Teď ještě potkat Martina Fourc- Ajaj. Do někoho jsem vrazila.

,,Omlouvám se Vám," hned se omlouvám a sbírám svoje věci.

,,Nevadí."

Zvedneme se a uvidím Martina Fourcada. No super.

,,Jinak gratuluji."

,,Bože, to mi dneska ještě bude volat Bjørndalen a gratulovat?!" řeknu Dánsky.

Pak si všimnu, že má každé poutko jiné a jedno je takové, jako mi dal Pan Tajemný. Asi jsou ta poutka populární a on jedno ztratil.

,,Co?"

,,Nic. Nashle. Hodně štěstí."

,,Díky."

No super. To bylo pěkné trapný. Ještěže tu není Johannes Boe. Po tom bych se beztak ohnala běžkama a udělala mu monokl.

Odchytne mě Tiril a chce, ať s ní jdu fandit, moc jí nejde odporovat, takže s námi jde ještě Marte Olsbu Roeiseland, Ingrid Tandrevold a Karoline Knotten.

Vyhraje to Marin Fourcade, druhý skončí jeho krajan Desthieux a třetí Němec Arnd Peiffer.

Večer se jdu projet a vrátím mu poutko, poděkuju a pak se rozloučíme. Doufám, že se ještě někdy uvidíme. Nakonec mi dá papírek se svým telefonním číslem, tak si aspoň budeme moct psát.

Zabalím si věci a další den ráno odjedeme do Osrblie, kde se pojedou smíšené štafety, sprint a stíhačka.

Ahojky
Komu chybí biatlon tak jako mě?
I když bylo MS v letním, ale není to ono, když tam nejsou všichni. Nemůžu se dočkat má začátek sezóny. Dala jsem si na telefon i odpočet. Už jen 89 dní.......