Já a můj biatlonový sen

Zase Kontiolahti

Jsem Kontiolahti. Ano tuto sezónu zahajuji v SP. Jsem ráda, protože IBU cup bude kvůli covidu-19 začínat až nikdo neví kdy, asi v lednu.

O volnu jsem byla doma, protože vše bylo zavřené. Jinak jsme trénovali v hlavně v Kodani a pak ještě v Itálii a Francii, kde jsme se potkali se Švédy, takže jsem se Samuelssonem pekla.

Dneska je sobota 28. Listopadu a tady v Kontiolahti se pojedou první závody sezóny a budou to individuály. Já si na pokoji pustí televizi a sledují hlavně číslo 37, což je Sturlovo číslo. Na první střelbě zastřílí čisté a drží se na bramborové pozici. Poté se až do konce závodu drží na prvním místě. Úplně super. Škoda, že na tom ceremoniálu nemůžu být.

Nikdo to nečekal a jsou toho plné noviny. I když se to nesmí, Sturla za mnou přiběhl na pokoj a obejmul mě.

,,Gratuluji!!!" zaječím.

,,Ty se dneska ještě musíš snažit. Já to mám za sebou."

,,Jo tak já jdu. Už musím."

,,Čau."

,,Ahoj."

Zamknu pokoj a jdu na stadion. Máme poněkud lepší podmínky na střelnici než kluci, což je super.

Všechny položky odstřílím čistě a teď se podržte - s čtvrtým nejrychlejším běžeckým časem dojedu první. Druhé zlato z SP!!! A ještě ve stejný den jak Sturla. Tohle byl úspěšný den pro naše duo Holmes a Jakobsonová.

Na pokoji si uděláme velmi komorní oslavu, skládající se z propašovaných chipsů, džusu a filmu. Taky přišel Émilien, který dojel osmý.  V půlce mi začne zvonit mobil. Vyštráchám ho z batohu a bez rozmyslu to zvednu.

,,Ano?"

,,Ahoj Veronico," uslyším hlas pana tajemného neboli Martina Fourcada.

,,Aahoj."

,,Gratuluji. A co jsi tak nervózní?"

,,No já já no ono není jen tak bavit se s Martinem Fourcadem."

,,Kolikrát ti mám říkat, že jsem úplně normální člověk?"

,,Asi mi to budeš muset opakovat hodně krát."

,,To vidím. A pogratuluj za mě Laegreidovi!"

,,Počkej! On je tu se mnou. Můžeš mu pogratulovat."

,,Tak mi ho dej."

Podám mobil Sturlovi.

,,Kdo to je?"

,,Uvidíš."

Po minutě začne Třeštit oči jak šílený. Já se rozesmála.

Rozloučí se a položí to.

,,Jak si získala číslo na Martina?" zeptá se.

,,To je dlouhá povídačka," řeknu.

,,Já ji chci slyšet!!!" zahuhlá Émilien s brambůrkem v puse.

,,Ok. Potkali jsme se minulou sezonu, večer, když jsem běžkovala."

,,To není dlouhé, ani záživné," řekne Sturla a na důkaz si zívne.

,,Já neříkala, že to bude záživné."

,,Ale říkala jsi, že to bude dlouhé," řeknou oba naráz.

,,No tohle jsem moc zkrátila."

,,Aha."

,,Co budeme dělat? Mě ten film nebaví," řekne Émilien.

,,Ve třech se toho moc dělat nedá," poznamenám.

,,No tak přizveme Samuelssona a můžeme se zahřát člobrdo," navrhne Sturla. Člobrdo má totiž podle nás cenu jen ve čtyřech.

,,Fajn," odpovím. To jsem ještě nevěděla, že tohle FAJN všechno změní.

Sturla vytáhne mobil, napíše mu a on za dvě minuty přijde.

Sturla odněkud vytáhne hru, rozdělí figurky a sedneme si na zem.

Nakonec to vyhraju, druhý skončí Émilien, třetí Sebastain a poslední Sturla.

,,Ne ve všem mám štěstí," řekne.

Emilien se Sturlou odjedou a Sebastian mi to pomůže uklidit.

,,Musím ti něco říct Veronico," řekne, když je na odchodu.

,,A co?" zeptám se.

,,Já se si tebe asi zamiloval," řekne.

To mě zarazí. Co mu mám odpovědět? Taky mi není lhostejný. Mám ho dost ráda, více než kamaráda, ale nevím, jestli se to dá nazývat láskou.

,,Tak ahoj," řekne.

,,Počkej!!!" zaječím, nahnu se k němu a políbím ho.

,,Budeš můj kluk?" zeptám se ho.

,,Neměl bych se spíš zeptat já tebe, jestli nebudeš moje holka?"

,,Jsme ve dvacátém prvním století. Takže se tě ptám, budeš můj kluk?"

,,Budu. A rád."

Usmějeme se na sebe a pak odjede. Takhle jsem si to teda nepředstavovala. A to vůbec.

---

Ve sprintu dojedu druhá a tím pádem, tu zůstávám i na druhou část tady v Kontiolahti, kdy se pojedou sprinty, stíhačky a štafety.

Ve čtvrtek se cítím jako kdybye přejelo nejmíň sto tankům Na sprint mužů se dívám na telefonu. S čistou střelbou vyhraje Tarjei a Sturla s Dvěma dojel dvaadvacátý. Emilien měl o jednu víc a dojel až na konci třetí desítky. Dneska jsem také sledovala třicet šest. Cíli Sebastiana. Ten dojel osmnáctý se stejným počtem chyb, jako Émilien.

Před mým sprintem se ještě potkáme a trochu si ještě stihneme povídat.

Pak jdu na start. Přidělili mi číslo 34 na modro-žlutém trikotu. No jsou toho plné noviny. Nikdo by si na mě když jsem začínala kromě Sturly a rodičů nevsadil ani haléř. A jak to teď dopadlo... Hmmmmm.....

No ve dvaceti letech vážně nemám v plánu vyhrát velký křišťálový glóbus. No vlastně jsem neměla v plánu ani něco vyhrát. Člověk míní, bůh mění....

Ve sprintu dojedu s nulou jedenáctá. Dneska jsem se vážně cítila strašně. Snad to bude v neděli lepší.

Taky že jo, dojela jsem čtvrtá a pořád držím modrý trikot. Je to vážně divný. Večer nás čekal přesun do Rakouska.

Ahoj.
Zase kapitola vychází večer 🤣
Zítra máme Francouzštinu, ale naše učitelka nebude ve škole, takže budem dělat pracovní listy a budeme spojeni s němčinou. Mě vážně zajímá, jak ta jejich učitelka mluví německy. Je to totiž strašně nepředstavitelné.