Já a můj biatlonový sen

Oberhof I.

Právě jsem vystouplá z auta před hotelem v Oberhofu. Už vím, co je to to Oberhofské počasí. Počasí pod psa. Jel tu se mnou jen Jakobův a Joachimův taťka, jako servisák. Táta mi bude volat. Mám tu z toho celkem strach, jak to tu bude, ale Phillip říkal, že se domlouval s Němci, co tu jezdí a že kdyby cokoli, můžu za nimi zajít. Nejvíc mi doporučil zajít za Benediktem nebo Denise, že prý jsou nejhodnější

Vezmeme si věci a jdeme na pokoj. Mám ho mít s Rumunkou Anou Larisou Cotrusovou, která tu ale ještě není. Vybalím si a pak jdu na večeři, na kterou už je čas. Na tomto hotelu jsem jen ty slabší a menší reprezentace, jako je Kazachstán, Bulharsko, Litva a tak dále.

Pořád jsem si to neuvědomila, ale co když potkám Martina Fourcada?! Nebo Quentina Fillona Maillet?! Nebo Tarjeie Boeho?! No to by bylo mega. Trapný.

Najím se a vezmu si své osobní běžky, na kterých jezdím většinou jen tak pro srandu. Taky to nejsou nějaké extra běžky. Vezmu si hůlky, teple se obleču a vydám se ven.

Vybrala jsem si krátkou trasu a hned jsem nasadila tempo. Po asi kilometru a půl vražedným tempem už nemůžu. Opřu se o hůlky a snažím se vydechnout.

,,Už nemůžeš?" zeptá se mě někdo za mnou.

,,Jela jsem moc vražedným tempem."

,,Aha takže tempo a lá Johannes?"

,,Jo asi tak. Nebo tempo a lá Fourcade. Takovým tempem jsem asi nikdy nejela."

,,Těšíš se zítra na sprint?"

,,Jo mám ho ráda. Stejně jak vytrvalostní. Jen je to tu moje premiéra. Vlastně tohle je můj premiérový ročník i v cupu."

,,To jsi asi hodně dobrá."

,,Asi. Nevím, jak zvládnu tak silné soupeřky."

,,Hlavně nedostaň depku z Oberhofského počasí, jeď pro sebe, užij si to a vydej ze sebe to nejlepší."

,,Budu se snažit. Díky za radu. Už asi pojedu."

,,No tak ahoj. Třeba se potkáme."

,,Budu tu v tento čas jezdit asi každý den."

,,Fajn."

,,Ahoj."

,,Ahoj."

Odjedu a na pokoji už je Ana. Pozdravíme se a já se jdu umýt. Večer si trochu povídáme, je celkem v pohodě.

---

Další den se jede ten sprint. Jedu s číslem 87. Vzala jsem si ty svoje oblíbené hůlky, ty které mám k těm běžkami na jen tak ježdění. Už mi přinesly štěstí v Obertilliahu, třeba mi ho přinesou i tady v mlhavém a lehce deštivém Oberhofu.

Dneska do toho hodlám dát všechno jako na závodě v Rakousku. Nemůžu uvěřit, že tu budu měřit síly například s Makarainenovou, Roeiselandovou nebo Wiererovou.

Za chvíli už jsem na trati plná energie a s velkým úsměvem na tváři, který je snad ještě větší, když má ležce zastřílím čistě a celkem rychle. Na stojce jakbysmet a ještě k tomu za 19 vteřin!

Do posledního kola dám úplně všechno a v cíli se svalím na zem a snažím se vydýchat.

,,Do you Need help?" zeptá se mě nějaký z pořadatelů.

,,No. I am OK," odpovím mu a on odejde.

Za pár minut se zvednu a mrknu se na svůj výsledek, který bude někde úplně vza-
Cože?!?!?!?! Já jsem druhá! WTF?!