Já a můj biatlonový sen

Osrblie, Martell-Van Martello

Je brzo ráno a já si jdu projet trať. Dneska nejdu, kluci tu totiž nejsou, takže jedu až v pátek sprint.

Do pátku se flákám, přemítám nad vším možným, píšu si s panem Tajemným a povídám si s Vanessou a Norkou Karoline.

V pátek už nás čeká ten sprint. Pro mě je hlavní vyjet si fajn pozici do stíhačky. Seber se! Uspěla jsi v nejvyšší soutěži uspěješ i v nižší!!!

Nakonec jsem s nulou dojela čtvrtá. Po závodech se jdu s Vančou projet a Pak si píšu s mým kamarádem Sturlou z Norska. Seznámili jsme se na jedné návštěvě u taťkových rodičů v Norsku venku. Vlastně za to že jezdím může on. Bohužel byl trochu hodně nemocný, takže nezávodil, ale bude v Itálii.

Pak si píšu i s Panem Tajemným. No bylo to fajn, dál mi nějaké rady, vůbec netuším, odkud je získal, ale pomohly a ve stíhačce jsem získala své první zlato.

A to byl poslední závod v Osrblie. I když by to byla dobrá příležitost, odmítnu start na SP v Pokljuce. Musím si před další zastávkou IBU cupu v Itálii trochu odpočinout a nabrat sil. Taťka mě za to chválí, jak jsem rozvážná a nevím co všechno. Stejně jako pan Tajemný i Sturla. V Kodani je naštěstí sníh, takže můžeme běžkovat.

Pak už jedeme do Itálie, kam se těším. Itálie se mi strašně líbí. A navíc tam už přijede Sturla!!

Dojedeme tam pozdě večery já se trochu projedu a za dva dny se jede první závod a to sprint. Budeme tu dva týdny.

,,Tak ráda tě vidím Holmesi!!!" skočím Sturlovi kolem ramen.

,,Já tebe taky Jakobsonová," řekne a objetí mi oplatí.

,,Já jsem strašně ráda, že tu jsi."

,,Já jsem taky rád že jsem tu."

Vezmeme si lyže a jdeme se projet. Pak si jdu zastřílet, stejně mám mít trénink a Sturla taky, tak střílíme spolu. Oběma na m to jde a všechno trefíme.

První závod, který nás čeká je sprint. První jedu já. Povětrnostní podmínky jsou fajn ale já udělám jednu cybu, ale jedu rychle. Před cílem mi do očí slzy a v cíli vidím rozmazaně. V cíli spadnu na zem.

Probudím se na pokoji.

,,Co se stalo?" zeptám se.

,,Měla jsi málo energie," řekne Sturla, ,,Neboj, vše je v pohodě, doktor tě zkontroloval. Odložili ceremoniál, až budeš připravená, tak půjdeme. Ale tvůj taťka chtěl, ať tě někdo podpírá, tak jsem se nabídl, jestli ti to nevadí."

,,Kolikátá jsem?"

,,Druhá."

,,Tak jdeme?"

,,Fajn."

Vstanu, cítím se slabá.

,,Jaké to je?"

,,Cítím se slabá, ale až se prospím, budu úplně v pohodě."

,,To je super."

Podpěře mě a dojdeme ke stupním. Postupně vyhlašují. Já jsem na řadě jako druhá a spolu se Sturlou tam dojedeme. Jsem vážně ráda, že je vedle mě. I když takhle.

Užívám si to, i když jsem slabá. Pak jdu hned do postele. Nemohu spát, tak si pustím přímý přenos závodu mužů, kde jede Sturla s číslem 109. Samozřejmě taky sledují Jense, Jakoba a Joachima, ale Sturla skončí poněkud líp a to sedmnáctý za svým krajanem Sindrem. Na stupně se dostanou Endre, Martin NeFourcade a Lucas. Z našich nejlépe skončí stý Jens. Pak se za mnou stavu Sturla a oba usneme.

Ráno se vzbudím úplně čilá a plná energie. Další den ráno si všimnu SMS od pana tajemného

Jsi v poho???? Zní jeho dotaz

Jo jsem OK. odpovím

Díky žes odpověděla. Myslel jsem, že se stalo něco horšího. Jak to popisovali, znělo to hrozně. Ale gratuluji.

Díky.

Pak už se vzbudí Sturla a jdeme na snídani. Všichni se na nás dívají s vykulenýma očima. No Sturla tu nemá co dělat. No a co?

Po obědě mě čeká závod. Sturla mi jde fandit a hlavně mi klade na mysl, ať to zase nepřepálím. Takže mu to poslibuji a jdu na start. Fouká vítr a svítí slunko, takže všichni chybují. Já Ale všechno trefím na všech střelbách, ale na poslední položce udělám jednu chybu, ale naštěstí mám náskok, takže to stihnu a do cíle dojedu první před druhou Norkou Lienovou. Moje první zlato!

Sturla mě objímá a pak jdu na ceremoniál. Je to úžasné. Já vyhrála!

V 15 hodin jedou kluci, takže jdu na stadion fandit Sturlovi s cílem devatenáct.

Od druhé střelby je Sturla pořád první, i když na posledních dvou střelbách udělá po jedné chybě a do cíle dojede jako první.

Když vyjde z cílového prostoru, skočím mu kolem krku.

,,Tohle si musíme někdy zopakovat. V SP," řekne.

,,Ano šéfe!"

,,Já tomu nemůžu uvěřit."

,,Taky ne a jdu se připravit!"

,,Tak fajn Jakobsonová."

Odejde se připravit a pak se dívám na ceremoniál. Je to nádherný. Sturla teď pojede domů, musí si dát pauzu.

Loučíme se se slzami v očích, i když se na ME v Bělorusku uvidíme.

---

Ve čtvrtek mě čeká kvalifikace super sprintu, kde dojedu devátá, ale finále se kvůli špatnému počasí nejede.

Je tu pár lidí z SP, jako Fabien Claude, Antonin Guigonnat, Erik Lesser a Lars Helge Birkeland

Pak je na řadě normální sprint. Dojedu devatenáctá. No dneska nebyl můj den. Ne každý den je posvícení

První ale jeli kluci a Joachim dojel osmdesátý pátý.

Stíhačku vyhrál Nor Birkeland. Pak jsme byli na řadě my, holky.

Fuuuuj! Byl to mazec, ale dojela jsem desátá. Šla jsem rovnou na hotely dívat se na přímý přenos z MS v Anterslevě, kde jedou muži stíhačku.

S napětím jsem sledovala finiš mezi Johannesem Boe a Émilienem Jacquelinem. Nakonec to vyhrál Francouz, který byl narozdíl od Nora čistý. Fourcade dojel Bramborový, Tarjei Boe šestý a Fillon Maillet i přes šest chyb dojel sedmý.

Ahojky
Kdo se těšil do školy?
Já celkem jo. Hlavně teď brácha je na střední a šel na gympl, kde jsem já (jsem v sekundě) a nějak nám vyšlo, že máme třídy vedle sebe 😂
Je to divný.
Jinak na jaké předměty se nejvíce těšíte?
Já asi na Francouzštinu, Angličtinu a Češtinu (ano mám vážně ráda jazyky 🤣)