Já a můj biatlonový sen

Oberhof II., Antholz

Ihned se rozbrečím. ale spíš vzteky. To. Není. Možný. Proč. Se. Se. Mnou. Rozchází? Vždyť on mi neodpovídá! Já se CHTĚLA sejít!!! No dobře, s tou koronou je to trochu horší, ale já na rozdíl od něho SNAŽILA!!!

,,Bože co se stalo Nici?!?!" ptá se Freya, která vyjde z koupelny a vypadá jako TOP modelka.

,,Nic!" odseknu a svalím se na postel.

,,Nooo, to bude dobrý, ať je to cokoli," řekne, posadí se vedle mě.

,,Já tě mám staráme ráda Freyo!" obejmu ji.

,,No já tebe Tako moje malá - teda mladší velká sestřičko," odpoví mi a usměje se. Já se na ni taky usměji.

,,Tak ti to sluší víc a teď to vyklop. Všechno mě zajímá!!!" řekne.

Zase začnu vzkykat.

,,Tak si to nech pro sebe."

Na tváři se mi objeví vítězoslavný úsměv.

,,Ty jsi ale," zakroutí nade mnou Freya hlavou, ,,Jdeme na snídani?"

,,Jasně!!"

Vezmu si jablko a rohlík a jdeme se najíst na pokoj.

---

V neděli se jedou poslední závody v Oberhofu. O tom rozchodu jsem řekla jen Norkám, které mi přísahaly na svou okamžitou Pleš, že to nikomu neřeknou. Ony by to byly schopny vyhlásit do světa. Známe Tiril. A Marte. A Ingrid. A Idu. A Karol. A tak trochu i Em.

Jako první, hned po obědě jedou kluci, takže všechny Norky přijdou k nám, kde se díváme na jejich počínání. Celkem fouká, dost se chybuje. Půlka závodníků je ale čistá. První se drží Lucas Hofer a dále jsou tři Norové a to Sturla, Johannes D. a Tarjei, po nich je Erik Lesser a za ním je Émilien.

Po další střelbě se na prvním místě ocitne Émilien, který ale na další střelbě stráví půl minuty a navíc tu poslední ránu netrefí, a to radši nemluvím o Monsieurovi Laegreidovi, který tam nasekal rovnou dvě. Po další střelbě vede Švýcar Weger, ten ale je pomalý a předežene ho Tarjei a Leitner.

S holkama se pak vydám na stadion, kde vykonáme nudnou, předzávodní rutinu a pak hurá na start. Já si tam kráčím s číslem 1 a trojbarevným trikotem. Jsem lepší než Sturla Ha Ha!!!

---

Nikdo závod nedokončil bez jediné chyby a já nejsem výjimkou. Netrefila jsem poslední dvě rány. Jaká to začátečnická chyba!!!! Samozřejmě jsem pak na sebe byla naštvaná přes třetí místo. Taková pitomá chyba!!!

No po ceremoniálu se jdu zabalit na přejezd do Anholze, kde mě čeká individuál a Masák. Moje nejoblíbenější disciplíny. Vlastně já mám ráda všechny.

---

V Itálii nepanuje to klasické počasí, očividně si to prohodila s Oberhofem. 

Mě je to celkem jedno, už od příjezdu se cítím blbě. Ne jako nemocná spíš na mě všechno dolehlo.

Ve čtvrtek se mi vůbec nechce jet. Prostě se cítím strašně. Takhle jsem se nikdy necítila. Jsem unavená a smutná.

Možná bych potřebovala nějaké rozptýlení, než pořád mít tu jednu rutinu, jenže když je tu ten Covid, tak nejde dělat nic jiného, než trénovat,  závodit a pak se válet.