Čas je boj a její boj je čas | 𝓖. 𝓦𝓮𝓪𝓼𝓵𝓮𝔂, 𝓕. 𝓦𝓮𝓪𝓼𝓵𝓮𝔂

ČAS JE BOJ A JEJÍ BOJ JE ČAS - KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ

The_Luciferek

Kapitola dvacátá čtvrtá

Když se přiblížil čas zápasu, stanem naštěstí kolovala dobrá nálada a velmi živá energie. Všichni už byli oblečení do barev podle toho, komu fandili, a doufali ve vítězství. Přidali se k nim ještě tři poslední členové skupiny. Bill, Charlie a Percy dorazili někdy kolem poledne akorát na oběd. V tu dobu se kolem motal Ludo Pytloun, který v kempu vedl kasu se sázkami, a i když pod velkým odporem, donutil dvojčata, aby vsadila celých třicet sedm galeonů a několik drobných. Jejich otec jen vrtěl hlavou a nechtěl ani pomyslet, co na to jeho žena. Po jeho návštěvě padla politická atmosféra a vášnivé debaty Percyho ohledně pana Skrka. Vytahoval se a vychvaloval svého šéfa, že umí hned několika jazyky. Třeba jezersky, hudrovsky a trollsky, načež ho Fred, který už vypadal veseleji, setřel, že trollsky umí každý a stačí k tomu jen ukazovat prstem a vrčet. Caren společně s ostatními, kromě nabubřeného Percyho, vyprskla smíchy. Pak ji ale mozek předstrčil ranní vzpomínku, takže si ústa překryla dlaní a trochu se zamračila, protože nechápala, na co si to hraje. Ráno vypadal zdrcen.

Bylo několik hodin po poledni, když se lesem ve zvukových vlnách rozneslo mocné hřmění gongu. Jeho hlasitost byla okořeněna kouzly, aby jeho zvuk slyšeli opravdu všichni kouzelníci.

Propletli se změtí kmenů a trnitých křovisek. Cesta mohla trvat k dvaceti minutám, když se vynořili na jeho samotném okraji. Vykoukl na ně obrovitánský, barevně osvícený stadion, ze kterého se linulo lidské štěbetání. V celém stadionu muselo být na sto tisíc míst. Přišli ke skupině označených čarodějek a kouzelníků, aby jim ukázali lístky. Čarodějka, která jim je kontrolovala, nadšeně vykvíkla. „Vy máte nejlepší místa! Nejvyšší lože. Tudy nahoru," pověděla a ukázala na schody, které se ve spirálách točily vzhůru. Když celí udýchaní vylezli až do horního lože, v čůrcích z nich tekl pot, ale když pohlédli z jejich míst na hřiště, zaradovali se. Ginny dokonce i trochu vypískla. Jejich místa byla přímo luxusní. Kolem oválného hřiště se usazovaly tisíce lidí. Kouzelné reklamy lemovali kraje a zeshora se zjevovaly a snášely barevné konfety. Po vcelku nepříjemném politicky založeném hovoru, ke kterému se přidal i pan Malfoy, se Ludo Pytloun ujal slova, aby celý zápas už mohl začít. Namířil si hůlku na hrdlo, pronesl: „Sonorus!" a jeho hlas už se rozléhal celým narvaným stadionem. Všichni utichli a naslouchali jeho slovům. Po několika větách se bez odkladů pustil do představení družstev. Společně s jeho slovy se zjevila tabulka, kde bude později skóre zápasu. Zatím tam jen poblikávaly dvě nuly.

„Dovolte mi tedy, abych představil maskoty za bulharský tým!" zaburácel. Všichni muži náhle oněměli, když uviděli ženy s kůží jako měsíční světlo a plavými vlasy. George sebou trhl a podíval se na Caren, která seděla nevelký kousek od něj. Podobala se jim. Stříbřité vlasy měla volně a splývaly jí s obličejem a točily se ve velkých kudrlinkách až na dívčina záda. Také ji kouzelně vlály, ale jen kvůli větru. To vílám dole se třepotaly samy.

Caren měla oči ještě kouzelnější než víly samotné. Ty je měly jen vodnatě modré, kdyžto ona zlaté jako dvaceti čtyř karátové zlato. Pleť měla i v parném létě skoro bílou jako ony. Musel uznat, že je opravdu krásná. V tu chvíli se bratrovi pravdu nedivil, že pro ni hoří láskou.

Když se rozezněla hudba, na kterou víly tancovaly pro podporu Bulharů, měl oči jen pro ni. Ta lehoučká a jemná hudba s ní dokonale ladila, jakoby ho očarovávala. V tu chvíli nemohl pochopit, proč se kvůli Amber vzdal něčeho tak krásného jako ona. A chytrého, milého, ohleduplného, laskavého, něžného a... a prostě proč se vzdal Caren. V tu chvíli se k ní naklonila Hermiona a zastínila mu ji. Nevrle se zamračil, ale to už se od Cary odtahovala. Caren měla na ústech pobavený úšklebek.