Čas je boj a její boj je čas | 𝓖. 𝓦𝓮𝓪𝓼𝓵𝓮𝔂, 𝓕. 𝓦𝓮𝓪𝓼𝓵𝓮𝔂

ČAS JE BOJ A JEJÍ BOJ JE ČAS - KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

The_Luciferek 

 Kapitola sedmnáctá 

„Vstávat!" zakřičel Sirius a hodil po své stále spící dceři bačkoru. Byl to přímý zásah na dívčina záda. Ta jen bolestně zaúpěla a schovala se pod peřinu. Hlava ji dnes bolela hned od probuzení, vlastně skoro celou dlouhou noc nespala, ani na hodinu nepropadla mělkému spánku. Za chvilku jí bylo ale moc velké vedro, které přešlo, jakmile z ní Black strhnul pokrývku. „Dole je snídaně a ty musíš chvátnout, abys nezmeškala přenášedlo. Dneska je den D a ty se okamžitě koukej zvednout, jinak-."

„Dobrý, dobrý, už vstávám, už jsem úplně vzhůru," zívla si a malátně si stoupla. Black ji tam nechal a zase seběhl dolů k plotně. „Hej, Kráturo! Okamžitě ji dostaň do kuchyně," křikl v mezipatře na skřítka.

Měl nějak podezřele dobrou náladu. Na to, co včera vypil. Skřítek se narovnal v zádech a ztěžka vylezl těch pár schodů a zaklepal na zpola zavřené dveře. „Slečno, vstáváte?"

„Ano, už určitě neusnu, můžeš se vrátit ke své práci," odpověděla mile, zatímco si přes hlavu rvala tmavě zelené tílko. Krátura nevrle zavrčel a odkráčel si to zase dolů. Cestou dolů se ještě zastavila v jedné z koupelen, umýt si hlavu. Pak si na týlu zamotala turban a sešla dolů do chladného, tmavého přízemí. „Co tak spěchá?"

„Snídaně, ať ti nevystydne." Caren nadzvedla obočí na znamení: To jako fakt? Ale Black se jen zaculil. A nandal jí na talíř velkou porci míchaných vajíček s čedarem a čerstvě upečené pečivo v podobě malých houstiček s makovými zrníčky.

„Nic, jen je jedenáct a v doupěti máš být ve dvanáct. Alespoň jsi to říkala." Caren vytřeští oči a koukne na hodiny, na kterých je dokonce jedenáct hodin a třináct minut.

Cara popadne vidličku a rychle do sebe začne cpát svou snídani. „To je to tak dobré?" optal se Sirius. „Ne, jen nestíhám. Teda ne, že by to nebylo dobré, je to výborné, ale chápeš," zamumlala s plnou pusou. A Black se začal smát. „Neboj, sbaleno máš, jsem koukal. Tak ti tři čtvrtě hodiny bohatě stačí." Z kuchyňské linky si vzal Denního věštce a ztěžka sedl na židli. A na chvíli stáhl obličej do bolestné grimasy. „Ale, copak, copak? Kocovinka?" Ten se jen ušklíbl a ponořil do textu. Občas jí přečetl nějaký bizardní článek, čemu se oba uculovali. A když už bylo deset minut po půl, zvedla se a zaběhla si do koupelny učesat své dlouhé blond vlasy.

Skvěle na sobě nedala znát, že ví o té knize a matčině minulosti. Jestli zbývá jen pár měsíců do její smrti, teď si musí prázdniny pořádně užít. I když se snažila tvářit odvážně, představa bolestivého mučení, které si obere o život, ji obírala o dech už teď.

Zbývalo pár minut, po které se jen loučili. Bude to divné, až budou oba sami. On v tomhle prastarém sídle a ona v ztichlém kolejním pokoji. „Bude se mi stýskat, holčičko," ještě jednou ji pořádně objal.

Na chodbě na malém kulatém stolečku stála kožená zaprášená šperkovnice. Byla nejspíš nějaké z žen, která tu žila. Pro dnešek sloužila jako provizorní přenášedlo. Ještě jednou mu krátce mávla, dotkla se předmětu a svět se zatočil.

Sirius pak několik minut stál, tiše a bez hnutí. V krku slabé pálení od deroucích se slz. 'Ty jsi fakt měkkota!' nadával si v duchu a zíral na místo, kde jeho milovaná dcera před pár sekundami zmizela. Pak zakroutil hlavou a odešel do knihovny.

Těch pár vteřin přemístění trvalo jako několik minut. Ztratila pevnou zem pod nohama a svět se točil. Byl to chvilkový stav beztíže, který skončil hned další sekundu. Když zase pocítila celou váhu. Bylo to, jako kdyby byla těžší než Bradavice samotné. Tvrdě dopadla rovnou na nohy. Pod chodidly ji zakřoupal hrubý žlutý štěrk. Okamžitě ucítila vůni uzrálého obilí a posekané zeleňoučké trávy. Ocitla se na úzké příjezdové cestě, kousek od ní stála stará polorozpadlá kůlna. Měla neobvyklý půlkruhový tvar. Přímo před nosem se jí rozprostíral ohromný barák, u kterého jakoby gravitace nefungovala. Kdyby snad foukl jen o trochu silnější vítr, nebylo by možné, aby vydržel. Každé patro jakoby bylo přistavěné navíc. Dům byl nezvykle vysoký a byl celý ze dřeva. Na různých místech byl pokřivený a zvláštně prohnutý. Nevěděla proč, ale působil přátelsky a teplem domova. Byl zkrátka kouzelný z obou smyslů.