Čas je boj a její boj je čas | 𝓖. 𝓦𝓮𝓪𝓼𝓵𝓮𝔂, 𝓕. 𝓦𝓮𝓪𝓼𝓵𝓮𝔂

ČAS JE BOJ A JEJÍ BOJ JE ČAS - KAPITOLA DESÁTÁ

The_Luciferek              

Kapitola desátá - nazpět do minulosti

Dnešní dlouhý den ukončovala hodina obrany proti černé magii. Kvůli Blackovi, který byl pořád na útěku, měli trénovat souboje, ostatně jako skoro pokaždé na téhle hodině.

„Kouzla jsou na vás, ale používejte jen ty, o kterých jste se učili, samozřejmě že žádné kletby, které se nepromíjí a jiná černá magie, je to jasné?!" zeptal se Lupin a sedl si za katedru.

Studenti něco zamumlali na souhlas a rozprostřeli se po dvojicích po celé místnosti. „Bojíš se?" zeptala se škádlivě dívka svého soupeře. „To je jasný," zavtipkoval George a zaujal bojový postoj, že to skoro vypadalo jako souboj mudlovského karate. Caren někde v knize četla, že správný kouzelnický souboj začíná úklonem, takže si přiložila hůlku na srdce a sklonila hlavu u něco níž. „Copak takhle neomaleně se bojuje s dívkou?" dotázala se úsměvně George a napodobila hlas profesorky McGonagallové, který se v průběhu měsíců naučila a dokonale praktikovala.

Zavrtěl hlavou a hluboce se poklonil, že mu jeho krásně rezaté vlasy spadly do tváře. Když se zvedal zpět, zakotvil svým hnědým pohledem do dívčiných kukadel, které byly rozzářené adrenalinem a smíchem. Pak si oba stoupli naproti sobě a pozvedli hůlky. Koukali si do očí a čekali, kdo zaútočí první. Byli snad jediní, kteří ještě spolu nesoupeřili. Jako jediní ve své vlastní bublině.

Cara tak nějak tušila, že si George myslí, že určitě nezaútočí první. „Expelliarmus!" vykřikne z ničeho nic a její soupeř to tak tak stihne vykrýt. Překvapila ho, došlo jí, když se na jeho tváři značilo překvapení. Na to pohotově odpoví protiútokem: „Anteocula!" Car to hned odrazila a trochu se k němu přiblížila. „Škoda, že jsi to vykryla," načne a vyšle na dívku před ním odzbrojovací kouzlo. „Proč?" zeptá se a oplatí mu to stejným kouzlem. "Místo vlasů bys měla parohy," vydechl a uskočil před kouzlem Aqua Carcerem, u kterého ani neví pořádně, co dělá. „To bych vypadala."

„Myslím, že pořád stejně krásně," jakmile to zvukové vlny dopravily k dívčiným uším, zkoprněla a na poslední chvíli si uvědomila, že se na ni řítí bolákové kouzlo. To už by tak krásná nebyla. Napřáhla hůlku a pomalu se k němu přibližuje blíž a blíž. Tu chvilku nikdo žádné kletby nemetal. „Expelliarmus," zašeptala dívka a v další vteřině už držela v dlani Georgovu hůlku. Stáli blízko u sebe a hleděli si do očí. Byla to divná chvilka, ale příjemná. „Vyhrála jsi," zašeptal, „to ti vrátím." Caren si nervózně skousla ret a podala mu hůlku. „Už se těším."

***

Vešla několikametrovou bránou do síně. Nebelvírští na ni mávali, dokonce i Hermiona, aby si sedla k nim. To ji zahřálo u srdíčka. Občas měla myšlenku, co by bylo, kdyby jí klobouk přiřadil k nim. Byla by jim ještě blíže. Jemu by byla blíže. Jejímu nejlepšímu kamarádovi.

Vydala se směrem k nim. George už se odsouval, aby si sedla vedle něj, ale Car mávla rukou, aby přestal. „Ahoj," zašeptala, „promiňte, ale radši si sednu k nám, protože začínají být ke mně pěkně nepříjemní. Nechci provokovat, sednu si k vám ráno," rozešla se ke svému stolu. Sedla si ke kraji dál od ostatních a vzala si jedno zelené jablko a zakousla se do něj. Přejela stůl očima a všimla si, že tu není Draco a jeho skupinka.

Za celý ten čas, co tu strávila, jí došlo, proč je nikdo nemá rád. Opravdu jsou většinou drzí a zlí. Všimla si, jak po obědě šikanovala banda Zmijozelů partičku malých havraspárských prváků. Pak pokřikovali na malou mrzimorskou dívku, která zakopla na schodech.