Secrets (Harry Styles)

"Cinderella, don't run"

"Ani nevím jak se to stalo." řekla jsem nad kávou. Jered mě celou dobu, sledoval. Naslouchal mi a já byla ráda. Napila jsem se. Kavárna byla prázdná, takže jsem za to byla ráda.

"Třeba se to spraví." usmál se. "Hele jsem pozván na večírek mého táty. Doktoři a tak. Vážně tam nechci jít sám, takže mě napadlo, jestli by si nechtěla jít se mnou?"

"Na večírek tvého otce?" nadzvedla jsem obočí. "Co si o mě budou myslet?"

"Nic. neboj." natáhl se přes stůl a chytl mě za ruku. Přes stůl jsem se na něho koukla.

"Víč, co máš pravdu." usmála jsem se. "Kdy je?"

"Dnes večer."

Stála jsem před zrdcadlem a dodělávala si vlasy. Na sobě jsem měla černo-bílé šaty, a červené lodičky. Vlasy jsem měla udělané kulmou a chycené v drdolu(multimedia) Hned jak jsem došla domů jsem to řekla klukům. Byla jsem ráda, že večírek je dnes, protože má přijít Harry.

On to beze mně zvládá, ja to dokážu taky. Když jsem měla vlasy, koukla jsem se na sebe.

"Jsem Emma Malik." usmála jsem se líbezně. Přejela jsem si rukou přes šaty a potom jsem se vydala dolů. Harry tu ještě nebyl a já doufala, že Jered přijede dřív než on. Zítra jedu s Miou na nákupy a pozítří jdu hlídat kluky.

Ke všemu si začnu dělat vysokou. Rozhodla jsem se už doma. Bavila jsem se o tom s mámou i s tátou a ti to schvalovali.

"Sluší ti to." koukl se na mě od sporáku Louis. Kluci dělali večeři. Vytáhla jsem mobil a vyfotila je. Dala jsem dotku na instragram.

Kluci si dělají večeři? o.O

Když někdo zazvonil, myslela jsem, že je to Jered. Proto jsem šla otevřít. Ale pletla jsem se. Uviděla jsem ho dřív než on mě. Stál tam ruce měl zaražené v kapsy. Díval se na svoje boty, takže mu jeho hnědé kadeře padali do obličeje. Když zvedl hlavu, celou si mě prohlídl.

"Ahoj." dostala jsem ze sebe první.

"Ahoj." odpověděl. Nespouštěl ze mě oči. Viděla jsem za Harrym, jak přijelo auto. Dvakrát zatroubilo. Byla to trapná situace, ale musela jsem jít.

"Kluci jsou v kuchyni." prošla jsem kolem něho a vydala se k autu Jereda. Nastoupila jsem. "Ahoj." usmála jsem se na něho.

"Ahoj." úsměv mi oplatil. "To byl Harry?" zeptal se, když se rozjel.

"Jo." přikývla jsem. "Přijel za klukama."

"Jsi si jistá, že nepřijel za tebou? Jestli chceš, tak se mnou nemusíš jezdit." řekl.

"Co blázníš?" řekla jsem. "To on řekl ať se scházíme s jinými lidmi." připomněla jsem. "Ikdyby za mnou přijel, byla bych zavřená u sebe v pokoji."

"To jsem rád. Protože bych to tam sám nepřežil." zasmála jsem se i s Jeredem. "Jo a abych nezapomněl, moc ti to sluší."

"Děkuju." usmála jsem se. "I tobě." pochváli jsem ho. Měl na sobě smoking a vlasy měl ulízané do zadu.

"Jo, táta to po mě chtěl." zašklebil se. "Myslím, že vypadám jak debil."

"To určitě ne." řekla jsem. "Vážně ti to tak sluší."

Celý večer jsme jenom tančily. Od toho dne, když jsme se s Harrym rozešli jako bych žila. Jered se mi celý večer věnoval a nikoho nenechal, aby si se mnou zatančil víc jak 1 tanec. Byli tu starší doktoři, ale někteří měli syny v našem věku. Byli tu i dívky, ale ty mě spíš vraždily pohledem, protože jsem byla středem pozornosti.

"Musím na toaletu." zašeptal mu Jered do ucha.

"Dobře, počkám tu." usmála jsem se. Jered přikývl a já zůstala u baru. V ruce jsem držela sklenici s džusem.

"Konečně tě nechal na pokoji." ozvalo se vedle mě. Otočila jsem hlavu a spatřila kluka, asi o 2 roky starší. Na sobě měl drahý oblek. Černé vlasy mu padali do očí, které byli černé jako noc.

"Jsem Gabriel." představil se.

"Já jsem-"

"Já vím kdo jsi." ušklíbl se. "Emma Malik. Sestra slavného Zayna Malika a ex-přítelkyně Harryho Stylese."

"Páni." vydechla jsem. "Neříkej, že toto ví úplně všichni." zasmála jsem se.

"Zábavná." usmál se Gabriel. "A teď mi řekni, proš jste se, se Stylesem rozešli?"

"To není tvoje věc." řekla jsem nepřátelsky. "Jak mám vědět, že nejsi novinář?" nadzvedla jsem obočí. Gabriel se zasmál.

"Promiň, prostě mě to zajímalo. Jak někdo může nechat tak nádhernou holku." koukla jsem se na na něho, jestli to myslí vážně. Podle očí myslel.

"Nech toho budu se červenat." řekla jsem nervozně.

"Zajímalo by mě jak vypadáš, když se červenáš." usmál se.

"Asi bych měla jít." řekla jsem.

"Neutíkej popelko." zasmál se. "Dej mi aspoň telefoní číslo." přikývla jsem a napsala mu na ubrousek číslo.

"Děkuji." přikývla jsem a vydala se, co nejdál od něho.