Secrets (Harry Styles)

"I'm stupid..."

Vánoce už proběhli a zítra se, se Zaynem vracíme zpět. Pořád se dívám na dárek, který jsem měla pro Harryho. Byl to kožený náramek s mým jménem. Je to trochu zvláštní, ale myslela jsem, že by si mu to líbilo. Teď se to asi nedozvím.

Noviny a časopisy se nějakým zbůsobem dozvěděli, že jsme se s Harrym rozešli, takže jsem všude. Dokonce i v televizi. Harry dělal nějaký rozhovor a řekl, že k této situaci nebude vyjadřovat. Zasáhlo mi to přímo do srdce. Za těch pár dnů jse zhubla.

Pořádně jsem ni nejedla, ikdyž mi to všichni okolo nutili. S holkam jsem se viděla jenom jednou a to proto, že mi doneli dárek. Všem okolo jsem zkazila svou náladou vánoce a z toho mi bylo zle ještě víc. Jak jsem mohla být tak bezcitná. Měla jsem nasadit stejně jako Harry úsměv a dělat, že se nic nestalo. Bylo by to tak lepší.

"Emmo jdeš se mnou a s Brianem ven?" zaťukal mi na dveře Zayn.

"Ne!" zakřičela jsem na zpět. Bylajsem zachumlaná v mé postely. Konečně se mi povedlo nebrečet. Možná mi došla v očích voda.

"Emm-" Zayn nestihl říct, co chtěl, protože jsem mu do toho skočila já.

"Zayne mluvím snad čínsky?!" zakřičela jsem naštvaně. "Chci být sama." potom jsem už slyšela jsem kroky na schodech jak odešel. Bouchla jsem pěstí do matrace. Proč je ke mě život tak krutý??!!

Bylo to tady den odjezdu. Celá má rodina včetně Briana stái na letišti. Mlčky jsem k nim došla a objala je.

"Kdyby se cokoliv dělo,dojeď domů" zašeptal mi táta do ucha. Jen jsem přikývla a došla jsem k Brianovi.

"Emmo říkám, ti že Harry ti opustí." pousmál se na mě.

"Možná až zkusí pár dalších holek." špitl jsem. Omotala jsem ruce kolem jeho pasu a on si mě přitáhl blíž.

"Budeš mi chybět." zašeptal mi do vlasů.

"Můžeš přijet." řekla jsem a odtáhla se. "Ráda tě uvidím." Brian přikývl. Vzala jsem si svoji tašku. Zamávala jsem všem a se Zaynem jsem se vydala k přepážkám.

Když jsem potom seděla v ledadla, cítila jsem se volněji. Zdálo se, že náš nikdo nepoznal. Bylo to dobře. Nepotřebovala jsem novináře, aby mi připomněli mů vztah s Harrym. Někde uvnitř sebe jsem věděla, že Harry se snaží na celý náš vztah zapomenout.

Chtěla bych to taky tak udělat. Ale povede se mi to? Povede se mi zapomenou, na milovanou osobu se kterou jsem chtěla být ž navždy?

Přijely jsme domů. Nervozně jsem vystoupila z auta. Zayn mi vzal tašku a já odemkla dveře.

"Zayna, Emmo to jste vy?" uslyšela jsem z obyváku. Podle hlasu jsem poznala Nialla. Vyzula jsem si boty a došla jsem do obyváku. Liam, Louis a Niall tu byli. Harry však ne. Snažila jsem na sebe nedát znát tu všechnu bolest.

"Ahoj kluci." pousmála jsem se. Překvapilo mě jak můj hlas zní pevně. První si stoupl Niall. Došel ke mě a uvěznil mě v medvědím objetí. Potom přišel Liam. Objal mě a chácholivě mě pohladil po zádech. Nakonec přišel Louis. Myslela jsem, že na mě bude naštvaný. Harry je jeho nejlepší kamarád, ale překvapil mě.

Objal mě a věnoval mi pusu do vlasů. "Budeme tu pro tebe." zašeptal. Koukla jsem se na něho. Věděla jsem, že musím vypadat z blízka strašně. Oči jsem měla rudé a vystupovali mi lícní kosti. Zayn si odkašlal. Oba jsme se na něho koukl.

"Kde je vlastně Harry?" zeptal se. Louis si mě přitáhl ještě víc, jakoby se bál, že jsem křehká panenka a rozbiju se.

"Odstěhoval se." řekl Liam. Po tváři mi spadla pvní slza. Odstrčila jsem se od Louise a rozběhla jsem se nahoru. Vrazila jsem do Harryho pokoje. Tedy jestli se mu dá tak pořád říkat. Kromě postele tu nebylo nic. Vypadalo to tady jakoby v tomto pokoji nikdo nikdy nebydlel. Otevřela jsem dveře do šatny. Hledala jsem něco, co by dokazovalo, že tu bydlel.

Rozhlídla sem se po pokoji a potom jsem to spatřila. Bylo to pod postelí. Asi na to zapomněl. Klekla jsem si a triko jsem vytáhla. Přiložila jsem si ho k obličeji a vdechla jeho vůni. Vonělo jako on. Stoupla jsem si.Po tváři mi už tekl proud, který nešel zastavit.

Ucítila jsem ja mi někdo položil na rameno ruku. Ucukla jsem a s nadějí jsem se otočila. Třeba to všechno byl jenom zlý sen. Když jsem, ale uviděa Zayna moje naděje zmizela. Zayn si mě přitáhl k sobě.

"Je pryč." vzlykla jsem mu do trička. "Nikdy mi neopustí."

"Ale určitě odpustí." hladil mě po vlasech. Nemělo cenu se tady s ním o tom bavit. Jsem jeho mladší sestřička. Řekne mi vše, co mě utěší. Radši jsem se od něho odtáhla. Triko jsem hodil na zem a rychle vyšla z pokoje. Seběhla jsem schody. Nazula jsem si kozačky a vyběhla z domu.

Nevěděla jsem. kam vlastně jdu. Ale čím jsem byl dál bylo mi líp. Nevšímala jsem si všech těch lidí, byla jsem tu jenom já.

"Emmo, jsi to ty?" uslyšela jsem za sebou. Otočila jsem se a spatřila Jereda. Pohled na mě ho musel vyděsit, ale nedal to na sobě znát.

"Ahoj." nervozně jsem se na něho usmála a přešlápla z jedné nohy na druhou.

"Dlouho jsme se neviděli." usmál se.

"Nevěděla jsem, jestli by si chtěl." zašeptala jsem. Bylo mi jasné, že četl noviny nebo to prostě někde viděl. Všichni to věděli. Jered se kousl do rtu a došel ke mě. Položil mi ruku na rameno.

"Jsi vpořádku?" zeptal se.

"Nejsem." zaroutila jsem hlavou. "Víš, to že?" zeptala jsem se a koukla se mu do očí. Sklopil zrak a to byla jasná odpověď. "Jsem blbá..." zašeptala jsem.