Co se má stát, stane se... Luna a Draco.

Dej mi šanci...

Ráno, když jsem se vzbudila, zaslechla jsem jakýsi hlas, který mi šepotem říkal ať jdu s ním. Ten hlas pro mě byl neznámý, ale zároveň tak povědomý. Když jsem se pomalu rozhlížela po místnosti a hledala onu osobu, které hlas patří, podíval se na mě Draco a řekl mi... „Furt to bolí?" já se v ten moment probrala a jen se podívala na ruku. On mě za ni chytl a začal si ji prohlížet. Najednou mě zmáčkl a já ucukla se slovy...

Luna: „Tak jsi normální?!"

Draco: „Nevnímala jsi mě pořádně... musel jsem zjistit, zda to bolí..." v ten moment jsem ho praštila polštářem před hlavu...

Luna: „Už ti věnuji dost pozornosti?!"

Draco: „Proč jsi zase najednou tak arogantní?!" osočil mě, a to mě jen vytočilo.

Luna: „Já? Možná jsem to okoukala od tebe!"

Draco: „Nevím kdy, když mě poslední dny ignoruješ!"

Luna: „Nechci ti kazit tvoje manželství!"

Draco: „Já si ji nevzal jasný!" křikl a hodil polštářem o zem.

Luna: „Tak pardon... hodláš si ji vzít."

Draco: „Kdybys mě pustila ke slovu tak..."

Luna: „Víš co, jdu k sobě, budou mě shánět... dík za doprovod, nebo co to vlastně bylo... nečekala jsem, že budeme mít někdy rande i s profesorem a už vůbec ne se Snapem, ale každej má svoje potřeby vid..."

Draco: „Jakože já a..."

Luna: „Sbohem!"

Zvedla jsem se a zabouchla za sebou dveře. Sešla jsem schody a dole na gauči seděla Pansy, Mattheo, Astorie a Blaise... všichni se na mě podívali a já uviděla Blaisův úsměv...

Blaise: „Ahoj?" podívala jsem se na něj a jen mávla.

Mattheo: „Ale co ty tu? Rušná noc?"

Luna: „Víš, co Mattheo polib si!"

Mattheo: „Co si to..."

Luna: „Dovoluju?"

Řekla jsem a vyšla ven, šla jsem chodbou až k nám na kolej. Potichu jsem se proplížila do pokoje a chystala se na hodiny. Nečekala jsem, že by to snad bylo možné, ale pro jistotu jsem si zavázala ruku a vzala si dlouhé rukávy a hábit, abych měla jistotu, že si toho nikdo nebude pro zatím všímat. Poté jsem šla o něco dříve na první hodinu, kterou jsme měli s mým otcem. Chtěla jsem ho vidět... ujistit se, že je vše v pohodě. Chvilku jsme si povídali a já mu pomohla připravit věci na hodinu. Poté se dostavili ostatní a den byl jako každý jiný... učení, učení a další učení. Následující dny nebyli jiné. Čas utíkal a já se vždy po vyučování snažila utéct Dracovi, který se mnou chtěl vždy mluvit. Hodně jsem chodila do knihovny a hledala něco o mé nové magické síle. Moc jsem o ní ale nenašla... byla jsem z toho všeho celkem dost zmatená. Najednou ale Blaise přišel s návrhem, že bychom mohli o víkendu opět něco uspořádat zase u nich na koleji. Nikdo jsme se tomu nebránil a všichni jsme byli pro. Rázem byl pátek po vyučování a já se spolu s ostatními připravovala. Holky se mě ptali na Draca, ale já řekla, že je stále s Astorii a že není co řešit. Ony se jen usmály a mlčely. Bylo to celkem podivné, ale nějak jsem to neřešila a přešla to. Když jsme byli všichni nachystaný vydali jsme se společně ke Zmijozelu a tam jsme poté hledali Blaise spolu s ostatními lidmi, které známe. Vypadalo to celkem dobře, nic nenapovídalo nějaké nepříjemnosti nebo komplikaci. Najednou jsem zase zaslechla ten hlas... otočila jsem se a pro mé štěstí tam stál Draco... díval se na mě a řekl mi tiše... „Musíme jít... prý je to naléhavé..." co jiného mi zbylo než jít s ním. Omluvila jsem se, že hned přijdu a uviděla jsem nadšené výrazy holek a naštvané kluky... šli jsme ke Snapeovi... ten tam již stál s...