Co se má stát, stane se... Luna a Draco.

Všechno je jinak než se zdá...

Luna: „Vím, co si myslíš, ale..."

Draco: „Ale?"

Luna: „Záleží mi na něm..."

Draco: „Nemůžu tě nutit, abys mě měla ráda. Jen nechápu proč ti tak moc záleží na tom abych tu byl, když říkáš, že to nic neznamená..."

Luna: „No já..."

Draco: „Řekni mi jeden důvod, proč bych tu měl zůstat... nechceš to, lžeš mi, že ke mně nic necítíš, ale chováš se jinak."

Luna: „Ty dokážeš vždycky všechno pokazit!"

Draco: „Já? To ty si tu hraješ na něco a předstíráš přede všemi, že jsi někdo jiný... ne já! Nevím, proč jsem sem chodil... byla hloupost si myslet, že si jiná."

Luna: „Ale já jsem jiná!" řekla jsem zoufale.

Draco: „Přesvědč mě..." Chystal se odejít, když v tom přiběhl Blaise.

Prosil ho ať s ním jde na pódium. Ať si jdou zahrát a zazpívat jako kdysi. Zprvu bylo vidět, že se mu nechtělo, ale nakonec, když ho začali přemlouvat i všichni kolem se na mě otočil a souhlasil. Chytla jsem ho za ruku a řekla „Víš, že jsi dneska ležel na ošetřovně že ano?! Neměl bys dělat blbosti!" na což mě ostře odbyl větou... „Zase to děláš..." Nechápala jsem, co se právě stalo, ale věděla jsem, že hodlá něco udělat. To by totiž nebyl Malfoy. Stoupli si na pódium a jeho kamarádi začali hrát.

(– Kalinka Morendi)

On se na mě podíval a poté začal zpívat. Zpíval o tom, jak úžasná jsem, že jsem ho okouzlila prvním setkáním a od té doby mě nemůže dostat z hlavy. Řekl, že jsem taky jedním důvodem, proč opustil svou přítelkyni a že on bude jednou důvodem proč já opustím svého přítele. Mučím ho jak ve snech, tak v reálném životě. Pohrávám si s ním jako s loutkou a on už z toho šílí. Nestačila jsem se divit. Byla jsem naštvaná. Proč tohle tahá do písně... je to osobní a někdo to může poznat. Stále jsem se na něj ale dívala a musím uznat, že zpívá dobře. Nevěděla jsem, že umí zpívat, jeho hlas byl slast pro moje uši a já se i přes to vše poddávala jeho slovům. On se na mě vždy podíval a když viděl, že mu pohled opětuji usmál se. Blaise ho doprovázel a oba si to spolu na pódiu užívali. Bylo vidět, že to není poprvé co takhle zpívají. Oba zatančili i pár kroků a všechny holky jásali slastí. Jasně... je jak mucholapka, ale na holky... nedivím se, že si myslí, že mu všechno patří. Poté dozpíval a položil mikrofon. Slezl a rozloučil se s Blaisem. Naposledy se na mě podíval a já viděla, jak se mi ztrácí v davu a nejspíš odešel. Najednou ke mně přiběhli holky a vytáhli mě, že teď půjdeme zpívat my. Byla jsem nervózní, nikdy jsem před nikým nezpívala a tenhle nápad se mi přestával líbit. Holky začali hrát a já se podívala na Freda. Jeho úsměv mě trochu uklidnil a já se nadechla a začala zpívat. Zprvu byl můj hlas tichý, ale po chvilce jsem se trochu rozkoukala a snažila jsem se soustředit pohled pouze na Freda. Uklidňoval mě, připadalo mi, že tu ostatní nejsou, a tak to pro mě bylo snazší zazpívat.

(– Hurricane Bridgit Mendler)

Zpívala jsem o tom, jak přemýšlím, zda to, co dělám je správné. O tom, jak mé city mi stékají po tvářích jako slzy a já musím doufat, že to je v pohodě. Občas cítím vítr ve vlasech a připadám si volná, ale poté mě něco srazí a já klečím na kolenou a snažím se zvednout. Uzavřela jsem se, ale pokaždé když se na mě usměje, ho nechám ke mně proniknout blíž. Zpívala jsem, a přitom jsem viděla, jak se Fred usmívá. Najednou jsem zapátrala do davu a uviděla o kus dál stát Malfoye opřeného o zeď. Vypadal zamyšleně. V ten moment se naše pohledy střetli a já se poddala jeho kouzlu. Čím déle jsem se na něj dívala tím více mi přišlo, že to, co zpívám je o něm. Poslední dny jsem zmatená a když na něj myslím mám pocit, že se mi podlamují kolena. Připadá mi, že při každém pohledu, lapám do dechu. Ale čím víc o tom přemýšlím tím víc se tomu poddávám. Všimla jsem si, jak se začal usmívat a já pokračovala dál. Najednou jsem neměla zábrany, cítila jsem se volná, a tak jsem si píseň užívala. Tančila jsem s holkami a všichni nám fandili. Dozpívali jsme a všichni začali tleskat i Malfoy... Viděla jsem jeho šťastný výraz a usmála jsem se na něj. Všiml si a chvilku jsme se na sebe dívali, když v tom mě popadl Fred a políbil mě přede všemi. Bože! Já úplně zapomněla! Co teď! Jsem zmatená... nevím co dělat. Chvilku jsme se vášnivě líbali, když v tom se odtáhl a naposledy nám tleskali. Poté jsme slezli z pódia a do pozadí se pustili další písně... ( – still falling for you – doporučuji si pustit hudbu do pozadí, pro lepší prožití) a já hledala v davu Malfoye. Nemohla jsem ho najít! Sakra! Tohle asi nebude dobrý! Chtěla jsem jít, když v tom mě zastavili ostatní a ptali se mě kam jdu, řekla jsem, že mi není dobře a že jdu za tátou, že s ním musím mluvit. Vím, že když řeknu, že jde o tátu neptají se. Fred se jen naposledy ujistil a já jen kývla. Poté jsem bez váhání naposledy koukla do davu a když jsem ho nikde neviděla vyběhla jsem ven. Na chodbě nebyl a já tedy proběhla chodbou a nezastavovala se. Probíhala jsem kolem altánku a slyšela jsem, jak venku prší. Vůně deště mě očarovala a já se musela podívat, když v tu jsem uviděla, jak sedí venku v dešti na kameni. Hlavu sklopenou. Nevěděla jsem co dělat, ale věděla jsem, že se tomu nesmím bránit. Chtěla jsem jít k němu, když v tom jsem šlápla na větvičku a on se otočil a podíval se na mě. Uviděla jsem jeho smutný výraz a chtěla jsem to napravit.