Co se má stát, stane se... Luna a Draco.

Vysvětlím ti to...

Když jsem se vzbudila druhý den ráno, bylo mi zle. Nejspíš jsem to trochu přehnala s pitím. Třeštila mi hlava a já nevěděla kolik je hodin. S přivřenýma očima jsem hledala telefon a když jsem uviděla kolik je vyletěla jsem z postele. Došlo mi, že mám dnes trénink s Fredem na turnaj. Pobíhala jsem po pokoji a hledala věci, najednou se ozvalo odkašlání a já uviděla v posteli ležet Freda a George. oba se umívali a mě teprve v ten moment došlo co se vlastně včera večer dělo. Aby toho nebylo málo došlo mi, že jsem nahá a začalo mi být vážně trapně! Rychle jsem přes sebe hodila deku a oni se oba začali smát. Potom se Fred zvedl a odnesl mě do postele. Ptal se, kam tak pospíchám a já mu řekla, že máme jít trénovat... řekl mi, že jeden vynechaný trénink nikomu neuškodí. Lehla jsem si a došlo mi, že nemá cenu se ho snažit přemluvit. Chvilku mi bylo trapně, ale najednou George řekl...

George: „Luno v klidu... nic se mezi námi nemění. Jsme jen kamarádi jasný?" usmál se

Luna: „Určitě?" řekla jsem nejistě.

Fred: „Určitě... včerejšek byla... bylo to prostě jen jednou a tečka."

Luna: „Takže to teď mezi námi bude v pohodě? Mám vás ráda, ale miluju..."

George: „Malfoye..."

Fred: „My víme..."

Luna: „Dobře."

Chvilku jsme ještě leželi a mě připadalo, že něco nesedí. Přišlo mi, že mi něco uniká. Podívala jsem se na telefon a v ten moment mi to došlo...

Luna: „Sakra!"

Fred: „Co?"

Luna: „Je 9!"

George: „No a?"

Luna: „Vy mi nerozumíte... je Pondělí a je 9!"

George: „Já si říkal, že neděle byla včera..." zasmál se.

Luna: „Máme mít hodinu s mým tátou! Dělejte musíme vstát!"

Fred: „No jo... už lezem..."

Chvilku trvalo, než se oba vykutáleli z postele, ale nakonec jsme pobrali všechny věci a rychle jsme běželi na hodinu. Doufala jsem, že si nikdo nevšimne našeho pozdního příchodu a že se v tom nikdo nebude šťourat. Stoupli jsme si mezi ostatní a vypadalo to, že bude vše v pohodě. Když najednou se ozvalo... „Doufám, že máte vy tři dobré vysvětlení pro váš pozdní příchod..." podívala jsem se a uviděla překvapený výraz mého otce. Najednou se Pansy zasmála a neodpustila si dodat... „Luna má rovnou dvě..." celá třída se začala smát. Otec ji napomenul a strhl Zmijozelu 20 bodů. Poté se podíval na mě a kluky a řekl že se za ním máme po vyučovaní stavit v kabinetu. Paráda tohle mi fakt scházelo! Teď ještě vymýšlet co říct tátovi. Další hodinu jsme měli lektvary a já byla ve skupině s Blaisem a Dracem. Ani jeden z nás dvou na sebe nepromluvil. Jen jsme se na sebe oba občas podívali a zase odvrátili pohled. Oba nás to všechno trápilo a ani jeden z nás nevěděl co dál dělat. Další hodiny uběhli během chvilky a já byla na cestě za otcem. Čekala jsem s čím na mě přijde. Věděla jsem, že se bude vyptávat. Znám ho a on zná mě. Čím blíže jsem byla, tím více mě zaplavovala nervozita. Stála jsem před kabinetem a najednou vyšli kluci. Usmívali se na mě a já uviděla otcův výraz. Došlo mi, že to nebude dobrý. Vešla jsem a posadila se. On obešel stůl, opřel se rukami a podíval se na mě. Chvilku mlčel a poté s vážným pohledem řekl...

Lupin: „Vysvětli mi jedno... proč si nemůžeš vybrat jen jednoho... proč rovnou tři! TŘI LUNO!!!"

Luna: „Tati já..."