Co se má stát, stane se... Luna a Draco.

Navždy ztracený Riddle...

Najednou jsem zaslechla otcův hlas. Vešel ke mně a uviděl, jak tam jen sedím a koukám do zdi. Posadil se ke mně a řekl...

Lupin: „Vím to krátce... nechtěl jsem ti..."

Luna: „Tak si mi to radši neřekl to je o dost lepší..."

Lupin: „Chtěl jsem tě jen chránit, ale máš pravdu... měl jsem ti to říct... Jak jsi na to přišla?"

Luna: „Řekl mi to sám pán zla..."

Lupin: „Cože?! KDY! A Jak je to vůbec možné!"

Luna: „Víš tati, jak se stalo to s Fredem, od té doby mi chodili dopisy... výhružné a já měla strach, že se někomu z vás opět něco stane, a tak jsem nakonec přijela jeho dohodu..."

Lupin: „Dohodu?!" řekl vážně a já mu ukázala znamení zla.

Luna: „Stala jsem se jednou z nich abych vás ochránila, ale teď mi došlo, o co tu celou dobu šlo... nejsem na jejich straně, spíš jsem chtěla jen zjistit co mají v plánu... to jsem ale nečekala, že se dozvím tohle!"

Lupin: „Luno! Měla jsi za mnou přijít! Tohle šlo přeci vyřešit jinak... ne takhle... jsi stejně paličatá jako..."

Brumbál: „Vy..."

Luna: „Profesore? Vysvětlím to..."

Brumbál: „To ani nemusíš... vím to už déle... nezlobím se na tebe, chápu tvé obavy, jen mě mrzí, že jsme tě nezvládli ušetřit toho všeho." Řekl a díval se na mě se soucitem v očích.

Lupin: „Brumbále... co teď, pokud je pravda to, že je..."

Brumbál: „Je to ona... To ona je dědičkou Toma Riddla. Oba ale moc dobře víme, že vaše dcera je na naší straně a jde ji o blaho tohoto světa. Nemám pravdu slečno?"

Luna: „Ovšem... jen, nevím, co udělat pro to, aby mu Voldemort nemohl ublížit..."

Brumbál: „Víte něco o jeho plánu?"

Luna: „Ne pane... jen vím, že pro jeho dokončení prý potřebuje mě..."

Lupin: „Nedovolím mu, aby ti ublížil..."

Brumbál: „Nemusíte se bát profesore, to ani není v plánu, ovšem pán zla si musí stále myslet, že o tomhle nevíme, a proto by bylo pro zatím nejlepší, abyste byla v obraze, co chystá."

Luna: „Ovšem pane, to není problém, ale co když to zjistí?"

Brumbál: „Budeme doufat, že ne..."

Poté se s námi Brumbál rozloučil a odešel. Já s mým otcem jsme si nějakou dobu ještě povídali o tom všem. Řekla jsem mu o tom večeru na hřbitově a o tom, že tam byl Draco. Jsem na něj strasně naštvaná. Lhal mi. Neřekl mi, že tam byl. Nic neudělal, nechal všechny dělat vše, ale nezabránil tomu, aby se něco stalo... otec se na mě podíval a řekl. „Víš Luno, nikdy jsem toho hocha nemusel, ale když jsi s ním, jsi šťastnější... vím, dělá chyby, ale to my všichni. Jen mi přijde, že se kvůli tobě snaží, možná ho zkus nechat ti říct jeho verzi příběhu." Podívala jsem se na něj a on mě objal. Je pravda, že potom jak jsem viděla, co doma prožívá s otcem, tak že to asi nemá úplně jednoduché. Zaslouží si mít možnost mi to vysvětlit. Poté co jsme s otcem prohodili pár posledních slov mi jen řekl ať nikde moc neříkám, že mám jeho znamení, že by to mohl být teď problém, nesmím se prozradit. On nakonec odešel a já se rozhodla jít za Dracem. Napadlo mě jít na astronomickou věž, jelikož tam chodívá často. Byl tam i tentokrát a hleděl do dály. Přistoupila jsem k němu a opřela si hlavu o jeho rameno. On ale nijak nereagoval. Po chvilce jsem se naklonila blíž a řekla...