Co se má stát, stane se... Luna a Draco.

Jeden Pohled...

MALFOY?! To ne! Proč zrovna on mi musí lézt i do snu! Bože, co se to se mnou děje... Na tohle nemám čas. Musím se připravit do školy, nemůžu přijít znovu pozdě. Vzbudila jsem se s holkami a postupně jsme se oblékli a šli na snídani. Tam jsme se potkali s ostatními, Ptali se nás, co jsme tam večer dělali, že slyšeli furt samý smích. Podívali jsme se na sebe a já potom uviděla, jak se na mě holky dívají a podívali se na Freda a George. Ty nechápali, co se děje a já to jen ukončila tím, že jsme si jen povídali. Chvilku na mě jen tak koukali, ale nakonec to neřešili. Šli jsme na hodinu lektvarů. Opět jsem byla ve skupině s Blaisem a Dracem. Chystali jsme věci na dnešní lektvar. Šla jsem pro přísady, když v tom jsem zaslechla, jak se za mnou ozval Draco.

Draco: „Vyhýbáš se mi?"

Luna: „Bože?! Nemůžeš na člověka takhle vybafnout..." řekla jsem vystrašeně.

Draco: „Tak?"

Luna: „Ne..." řekla jsem nejistě.

Draco: „A ještě mi lžeš..."

Luna: „Nelžu ti jen..."

Draco: „Musím s tebou mluvit..."

Luna: „Teď ne..."

Odsekla jsem ho a šla jsem za Blaisem. On tam ještě chvilku stál a pak se přidal. Profesor Křiklan nám řekl, že si teď ráno připravíme část lektvaru, kterou dotvoříme další hodinu, kterou máme v 13. jedná se o doušek čiré smrti. Jeho příprava je náročná, a tak jsme se do toho pustili. S Malfoyem jsem mluvila jen o lektvaru, ale když jsem se na něj podívala vypadal naštvaně. Nejspíš za to můžu já. Poté Blaise nadhodil téma. Ptal se mě zase na Freda a George a já nevěděla co mu říct... oddechla jsem si a podívala jsem se na něj. Uviděla jsem jeho úsměv. Stále mi někdo promlouvá do duše. Ptal se mě na nějaké chvilky, kdy mi přišlo, že je to jiné. Pár jsem jich našla a on mi hned řekl, že jak můžu být, tak slepá a nevidět to. Podívala jsem se k Fredovi a Georgovi a najednou se na mě Fred podíval. Oba jsme se usmáli a Blaise najednou poukázal na to, že se červenám. Strčila jsem do něj a Draco nás oba okřikl. Dneska je nějaký nepříjemný, i když vlastně... on je takový furt. Pokračovali jsme dál, když v tom k našemu stolu přišel Fred. Začala jsem být lehce nervózní. Usmál se na mě a on si mě přitáhl. Opřela jsem se o něj a on se mě ptal co dělám dneska po škole. Řekla jsem, že mám volno až k večeru, jelikož jsem po škole s holkami. Dívala jsem se na něj a přišlo mi, že jsem uviděla jako by mu najednou sklesl výraz. Zeptala jsem se ho, co potřeboval a on, že se mnou chtěli s Georgem něco podniknout. Usmála jsem se a řekla jsem, že s nimi můžu být ale alespoň teď a že si to zítra vynahradíme. On se usmál se dal mi pusu na čelo. Co se to právě stalo?! Tohle nedělal! Podívala jsem se na Blaise a z jeho výrazu bylo vidět, že má radost, jelikož tohle něco znamená. Fred potom odešel a já se s Blaisem pošťuchovala. Po chvilce zazvonilo na přestávku a my si vzali věci a já se s nimi rozloučila. Draco mě znovu odchytl, zda si můžeme promluvit, ale já jsem proklouzla a šla s Fredem a Georgem. Další hodinu jsme měli v lese a tentokrát jsme dostali na starost zraněného jednorožce. Postarali jsme se o něj, nakrmilo ho, vyčistili mu ránu a udělali si zápis z dnešního a včerejšího dne. Sepsali jsme si co jsme dělali, koho jsme ošetřovali a věci, které jsme pochytili a přijdou nám podstatné. Tyto zápisky nám budou pomáhat při závěrečném testu z OPKT (Ochrana a Péče Kouzelných Tvorů). Když jsme si zapsaly vše potřebné šli jsme zpět k Hagridovi. Čekali jsme na ostatní a mezi tím jsme si povídali. Najednou se vedle mě objevil George a upřeně se na mě díval. Nedalo mi to a zeptala jsem se, zda mi něco potřebuje. On se usmál a řekl, že je rád, že se ptám. Chvilku trvalo, než se dostal k jádru celého toho příběhu, co mi tu odvyprávěl. Snažila jsem se udržet pozornost a málem se mi to nepovedlo, když v tu jsem se na něj podívala s vykulenýma očima a nechápavým výrazem. Co že to právě řekl?! Že se líbím Fredovi?! To je blbost, určitě jsem jen špatně slyšela.