Valentýn

19. kapitola

Zastavíme právě u vchodu do cukrárny mé tety. Před vchodem stojí Hajime. Nechápavě se podívám na Toorua a na Hajimeho, který se potutelně culí a pokývne na svého partnera. "Do~bře. Co se tady děje?" Zeptám se důrazně a sleduji ty dva jak se na sebe culí. "To uvidíš až vejdeš těmi dveřmi." Řekne Tooru a mezitím mě popostrčí ke dveřím. "Jestli je to nějaká bouda, tak si mě nepřejte. Oba." Řeknu než vejdu těmi dveřmi.

Hned se zarazím. Obyčejně má tady teta plno a kord po obědě, kdy se začínají scházet zákazníci na báječné dezertíky. Tetina cukrárna je totiž nejvíce vyhledávané místo co se týká cukrovinek. Ale teď tu není ani živáček, krom dvou. Mé tety, která stojí za pultem a šťastně se usmívá a mého andílka, který ke mě přistoupí a vezme mě kolem pasu. Nechápavě se na něj podívám. Usmívá se ale vypadá nervózně. "Koushi, co se děje?" Zeptám se ho, protože si všimnu jeho nervozity. "To uvidíš." Odpověď mi zašeptá do vlasů a věnuje mi polibek do vlasů. "Pojď posadíme se." Řekne a vede mě ke stolu. Teta nám donese kávu a čaj. Poděkuji ji s úsměvem.
"Vím, jak miluješ tohle místo." Pronese Koushi. "Ano ale touhle dobou začíná být tohle místo rušné. Něco není v pořádku." Pronesu svou úvahu nahlas. "A ty jsi nervóznější než včera večer." Dodám a upřu na něj zrak. "To máš pravdu." Odvětí mi a zhluboka se nadechne. Nerozumím tomu. Proč mi to nechce říct?

Svou dlaň mu položím na jeho ruku a přejíždím mu po hřbetu ruky. "Ať je ten důvod jakýkoliv, tak to společně zvládneme. Jen mi musíš říct o co jde." Řeknu tiše ale zároveň mile.

Stoly jsou kulaté a malého rozměru. Proto je to i často nejvíce vyhledávaným místem pro všechny zamilované. Sedíte u stolu ale přece jen máte k sobě blíže i když zrovna sedíte naproti sobě.

Nervózně se usměje a zvedne mou ruku ke svým rtům a lehce se ji dotkne. "Tak jo." Souhlasně přikývne a já napjatě čekám co mi řekne.
"Mian, poměrně rychle ses stala důležitou součastí mého života a já jsem opravdu rád, že to tak je." Odmlčí se a znovu se nadechne. Co to má zase za lubem? Prolítne mi otázka mysli.
"Jsi smysl mého života a já tě chci o něco požádat." Pokračuje Koushi a já dostanu strach. Ne z toho, o co mě chce požádat. Ať je to cokoliv, tak to udělám ale z toho jak mluví. Ty jeho slova mi nahání hrůzu. Proč mi to neřekne rovnou? Proč musí kroužit kolem horké kaše a ještě mě tak napínat. Tohle se mi nelíbí ale mlčím a trpělivě čekám o co mě chce požádat.

Vytáhne z náprsní kapsy malou krabičku a mě se zastaví dech.
"Mian, chci tě požádat abys byla mým smyslem až dokonce naších životů." Dodá tak vážně a pustí mou ruku. Stoupne si a já se taky postavím. Klekne si přede mě na jedno koleno. "Vezmeš si mě?" Zeptá se s krabičkou otevřenou přede mě.
Sevřelo se mi hrdlo a tak jen kývnu na souhlas a cítím jak mi po tváři stékají slzy. "Ano. Vezmu a ráda." Konečně odpovím a Koushi mi s úsměvem nasadí prstýnek. Pak se napřímí a dlouze mě políbí. Obejmu ho kolem krku a vstřebávám co se momentálně odehrává. "Miluji tě." Pošeptám mu do náruče, ve které mě tiskne a jsem opravdu šťastná. Odtáhne se trochu a pohladí mě po tváři. "Taky tě miluji, moje květinko." Řekne a opět spojíme své rty.

"Tak co, jak to dopadlo?" Vyruší nás Tooru. "Omlouvám se. Někdy je horší než malé dítě." Omlouvá jeho chování Hajime a podrbe se na zátylku. Na tím se zasměju. Tooru ho spraží pohledem. "Proto tě tak miluji." Dodám a věnuje Tooruovi polibek.
"Co myslíš?" Zeptá se ho Koushi, když ti dva ukončí polibek a věnuje mi letmé políbení na čelo. "Takže bude svadba. No Sugo, musím ti pogratulovat. Lepší slečnu sis nemohl vybrat." Pronese Tooru vítězoslavně a přistoupí ke Koushimu. Vezme ho kolem ramen a poplácá ho po zádech.
Ke mě přistoupí Hajime a obejme mě. "Blahopřeju ti, Mian." Pronese šeptem do objetí. "Děkuji, Hajime." Poděkuji mu a pustí mě.
Pak ke mě přistoupí Tooru se spokojeným úsměvem. "Snad už chápeš, proč jsem ti nemohl vyzradit tohle překvapení." Pronese. "Ano, Tooru, chápu." Přitákám a obejmu ho.

"No a kdy bude svadba? A můžu jít za svědka?" Začne chrlit jednu otázku za druhou Tooru až mu na tváři přistane Hajimeho dlaň. "Mlč už. Sotva se zasnoubili. A ty chceš hned všechno vědět. Mian, Sugo, nic mu neprozrazujte nebo toho budete litovat." Umlčí Hajime svého partnera a zároveň nás varuje. Nad tou první otázkou jsem se s Koushim na sebe podívali a bylo jasné na jakým datumu oba přemýšlíme.

*Milé sluníčka, leč k nevíře i tento příběh jde do finálního konce. Ano je to kradší příběh než jste u mě zvyklí ale nechci nějak kazit dalšími zbytečnými kapitolkami. Taaakže jedna možná dvě kapitolky a bude a pak se rozloučíme i s tímto příběhem. Krásné počteníčko.*💖💖💖