Valentýn

1. kapitola

*Tento příběh se mi zrodil v hlavě právě na svatého Valentýna. Dlouho jsem si lámala hlavu jak ho pojmenovat až jsem ho pojmenovala takhle. Doufám, že se vám bude líbit.*

Je pátek. To by nebylo zas tak špatný ale kdyby nebyl Valentýn a do našeho obchodu nejspíš zavítá plno zákazníků pro kytice.

Jmenuji se Mian Meise, čtyřiadvacetiletá štíhlá dívka. Mám dlouhé hnědé vlasy a ve stejné barvě i mé oči.
Pracuji v květinářství kousek ob svého bytu v centru města.

Aby jste věděli, ten svátek mi nějak nevadil. Dokonce jsem ho i milovala a těšila se na tento den každý rok.
Do té doby než se se mnou nerožešel přítel a přímo na tento den, na den zamilovaných. No to je prostě život. Člověk čeká valentýnku a místo toho dostane kopačky.

Znechuceně jsem vstala a šla do koupelny provést hygienu. Učesala si vlasy do culíku a oblékla se.
Udělala si kávu do termosky a vyšla z bytu.

Došla jsem do květinářství, ve kterém už v ranních hodinách bylo rušno.
"Ahoj, Shimo." Rychle jsem pozdravila svou kolegyni a popadla zástěru.
Za pochodu ke druhé pokladně jsem si ji uvazovala. "Mian, co tady děláš?" Zeptala se Shima a podávala zákazníkovi kytici. "Pracuji, jak vidíš." A věnovala se zákazníkovi.

Za chvíli se ruch v našem obchodě uklidnil. "Děkuji." Poděkovala Shima s milým úsměvem. "To bude náročný den." Povzdychla si.

Do obchodu vstoupil muž s brýlemi.
Někoho mi připomínal ale nevěděla jsem kam ho zařadit.

Ujala jsem se ho.
Měl hnědé vlasy a zkoumal náš výběr.
"Dobrý den." Pozdravila jsem ho.
"Dobrý den." Pozdravil mě a zarazil se při pohledu na mě. Usmál se a já hned věděla odkud ho znám.
"Mian, Mian Meise?" Vyslovil mé jméno nevěřicně. 
"No to mě podrž. Oikawa Tooru." Vyslovila jméno se širokým úsměvem. Byla jsem ráda, že ho vidím, až tak, že jsem obešla pult a šla ho obejmout. Objetí mi opětoval.
"Jak se máš?" Zeptala jsem se s úsměvem.
"Dobře, moc dobře. A jak ty?" Optal se na zpět.
"Ale škoda mluvit." Mávla jsem nad svým životem rukou.
"Ale ale. Trable?" Optal se. Všimla jsem si prstenu, který mu zdobil prsteníček.
"Vidím, že tebe štěstí neopustilo." Poznamenala s úsměvem a zvedla jeho ruku.
"Hajime?" Zeptala se a Tooru mi to jen souhlasně odkýval.
Byla jsem šťastná, protože ti dva prostě k sobě patřili.
"Takže Valentýnku pro Hajimeho." Pronesla jsem a začala vybírat květiny.
"Ano, prosím. Poslyš, co děláš dnes večer?" Zeptal se. Výběr nechal na mě.
"No nejspíš sednu před telku a budu koukat na nějaký film. Za kolik ji chceš?" Zeptala jsem se.
"To je mi jedno. Nechceš přijít dnes večer do klubu?" Zeptal se.
"Do kterého?" Vázala mu krásnou kytici. Dala jsem si záležet.
"Sensei. Je to tady v centru města." Odpověděl a já mu ukázala kytici.
"Nádhera. Moje zlatíčko bude nadšený." Pochválil mi kytici spokojeně.
"Ten klub znám. Ráda dorazím." Řekla jsem mu. Zabalila jsem kytici a oznámila cenu. Dal mi větší bankovku.
"Zbytek si nechej." Řekl, když jsem mu podávala vrácené peníze a mrkl na mě. "V devěd buď v klubu. Zatím pa." Dodal než zmizel. Já tam stála s úsměvem na rtech.
No jo to byl celý Tooru. Můžete ho znát jakkoliv a jak dlouho chcete a vždy vás překvapí.

Aby jste byli v obraze znám Toorua a Hajimeho už dlouho. Chodili jsme spolu na vyšší střední Aboa Johsai a i do stejné třídy.
Tooru se rád předváděl a Hajime mu uštědřoval pár pohlavků nebo ho bouchl do zad. Neříkám, ve většině případech si to i zasloužil, ale byly i pohlavky, které si Tooru nezasloužil a v těchto případech jsem zasahovala já.

S úsměvem na rtech jsem zakroutila hlavou a schovala bankovku do kasy.
"Co to bylo za fešáka?" Zeptala se zájmem v hlase Shima.
"Můj bývalý spolužák a utři slinu, je zadaný." Poznamenala jsem s úsměvem. Shima se sklesle na mě podívala. "Škoda." Dodala a pak šla ke své pokladně.

Do zavírací doby jsme se nezastavily. Stále chodili zákaznici. Někdo chtěl vázanou kytici a někdo chtěl v květináči.

Bylo pět hodin a my jsme zamykaly obchod.
"Děkuji, že jsi přišla. Nevím jak bych to všechno stíhala sama." Pronesla vděčně, když jsme stály před zavřeným obchodem.
"Není zač, jednou mi to vrátíš. Tak se měj, ahoj." Loučila jsem se. "Ahoj. A užij si ten večer." A objala mě. "Jasně." Pronesla jsem souhlasně, když jsme se pustili. Vyšla jsem ke svému bytu.

Je pravda, že dneska nemám náladu chodit do společnosti ale Toorua a Hajimeho jsem neviděla roky a možná by mi jejich společnost mohla povzbudit.

Bylo půl desáté, když jsem došla do klubu. Hned mě spatřil Tooru a šel mi naproti. Samozdřejmě měl na tváři ten svůj kouzelný úsměv.
"Už jsem se bál, že nedorazíš." Poznamenal a objal mě. Opětovala jsem jeho objetí.
"Ty sis myslel, že bych odmítla pozvání od velkého krále?" Štouchla jsem ho přátelsky.
"No chvíli to tak vypadalo." Poznamenal Iwaizumi s úsměvem, který stál opodál. Hned jsem ho s úsměvem objala. Objetí to bylo vřele a upřímné.
"Rád tě vidím." Pronesl do objetí.
"Taky tě ráda vidím, Hajime." Řekla jsem, když jsme se pustili.

Tooru mě vzal kolem ramen a vedl mě ke stolu. Hajime se k němu přidal a taky mě objal z druhé strany. Objala jsem je kolem pasu a nechala se vést.

Stůl byl oválný a kolem něj byla čalouněná lavice ve vínově červené barvě. V čele seděl mladík s krátkými tmavě hnědými vlasy a stejně hnědými oči. Ve své náručí držel dívku, která se k němu tulila. Měla krátké tmavě hnědé vlasy a světle hnědé oči. Vedle nich seděl další mladík. Měl světle šedé vlasy a oříškově hnědé oči s mateřským znamínkem pod levým okem.

"Tak teď jsme kompletní." Poznamenal Tooru nadšeně a ukázal na místo vedle mladíka se světle šedými vlasy. Posadila jsem se a Tooru s Hajimem se posadili naproti.
"Konečně jsi dorazila. Tooru o tobě pořád básnil a nemohl se dočkat tvého příchodu." Prozradila dívka.
"Jsem Michimiya Yui a to je Sawamura Daichi." Představila se dívka a ukázala na mladíka vedle sebe po své pravé straně a pak ukázala na levou stranu. "A to je Sugawara Koushi." Představila mladíka. "Ahoj. Meise Mian. Copak jde odmítnout pozvánku od něj?" Představila jsem se jednoduše a dodala s úsměvem. Přitom ještě pokývala hlavou směrem na Toorua. 
"Ta kytice se ti povedla." Pochválil mě Hajime. "Díky, jsem ráda, že se ti líbila." Poděkovala jsem s úsměvem.
"Mian, zajdu ti pro pití." Oznámil mi Tooru. "P-počkej…" Chtěla jsem ho zastavit ale neúspěšně. Rychle odešel k barovému pultu.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*