Valentýn

3. kapitola

Tooru nám nalil nějaký alkohol do skleniček. Při pohledu na ty skleničky jsem dostala strach.
"Nemusíš to pít, když nechceš." Poznamenal Koushi.
"Suga má pravdu." Přitákal Tooru s vážným výrazem.
"Co se ti stalo?" Zeptal se Hajime. Podívala jsem na něj a pak na všechny ostatní. Všichni se na mě dívali a já uvažovala jestli jim to mám říct. Ne, nechci jim kazit zábavu.
"Na to teď není vhodná doba." Pronesla jsem a pokusila se o úsměv.
"Ale jestli můžu poprosit o nealko, budu ráda." Dodala jsem a vzhlédla na Toorua.
"Dobře. Pojď se mnou vybereš si sama co budeš pít." Pronesl Tooru a natáhl mým směrem jednu ruku. Postavila jsem se a přijala jeho ruku. Vzal mě kolem ramen a vedl mě do nějaké místnosti.

Podle všeho to byla spíž.
Po bocích stály regály. Na poličkám byly různé zásoby.
"Mám tady Birelly a Coolovky, ochucené limonády nebo Pepsi." Nabízel mi.
"Birelly si vezmu." Řekla jsem.
"Co tě potkalo?" Zeptal se, když vytahoval birelly z regálu.
"Vzhledem tomu, že si pamatuji jak zvědavý dokážeš být, tak ti to řeknu." Poznamenala humorně ale moc do smíchu mi nebylo. Nadechla jsem se zluboka a vydechla.
"Na univerzitě jsem měla přátelé a přítele. Já s přítelem a naše kamarádka se svým přítelem jsme si plánovali víkend na jedné chatě u jezera.
Přijeli a popíjeli alkohol. Já ten den měla strašnou migrénu a tak jsem chtěla jít brzy spát. Táhla jsem přítele do postel ale on nechtěl ani ti dva. Bavili se. Tak jsem šla sama.
Než jsem usnula tak je slyšela jak se dobře baví.
Ráno jsem se vzbudila a všude bylo ticho. Místo vedle mě bylo prázdné tak jsem je šla hledat. Prošla jsem celou chatu i okolí ale nikde nebyli. Zkusila jsem telefony ale marně.
Zavolala jsem na policii.
Po týdnu se našli. Podle pitevní zprávy se pod vlivem alkoholu utonuli. Na univerzitě jsem to měla na talíři. Nedokončila jsem ji a proto jsem jen blbá prodavačka květin." Vyprávěla jsem a cítila jsem slzy v očích. Tooru mě mlčky objal.
"Proto mám blok k alkoholu." Zašeptala jsem mu do náruče.

Po chvíli jsem se uklidnila a trochu se mi i ulevilo. Vrátili jsme se k ostatním.
"Už jsme tady, tak nás přestaňte pomlouvat." Vtipkoval Tooru s úsměvem na tváři.
"A máme po legraci." Zavtipkoval Daichi.
"Mian, umíš pokera?" Zeptala se Yui.
"Umím." Odpověděla jsem.
"Bezva, takže si zahrajeme pokera." Pronesl radostně Daichi a mnul si dlaně.
"Ajéje. Bacha, on vyhrává." Upozornil mě Koushi, když jsem si sedla vedle něj.
"Heh, tak to ještě nehrál se mnou." Pronesla jsem a podívala se na Daichiho.
"Super a zavřený nebo otevřený." Nabízel Hajime.
"Mian." Vyslovil mé jméno Daichi a podíval se na mě.
"Co bys rád hrál?" Zeptala jsem se ho.
"Třeba zavřený?" Pronesl Daichi.
"Já nehraju." Pronesla Yui.
"Já taky ne." Přidal se Koushi.
"Co ty, zlato." Zeptal se Hajime svého miláčka.
"Já budu hrát." Odpověděl Tooru.
"Dobře. Já jdu pro kufr." Oznámil si Hajime a líbnul Toorua. Odešel z místnosti.
"Abys toho nelitovala." Pronesl Daichi.
Já se zasmála.
"Abys toho ty nelitoval." Vrátila jsem mu to. Tooru se zasmál.
"Taky máte pocit, že Mian je človíček, který nám chyběl do naší skvělé partičky?" Poznamenala Yui se smíchem.
"Zrovna jsem to chtěl říct." Přidal se Tooru.
Hajime se vrátil i s kufříkem a vytáhl karty a žetony.

Začali jsme hrát. Držela jsem na ruce tři esa, jednu dámu a pikovou desítku.
Dala jsem na výměnu desítku. Koushi se mi díval přes rameno. Yui sledovala karty Daichimu, který si žádal vyměnit všechny čtyři. Následoval ho i Tooru. Hajime mi dal tu jednu kartu a byla to dáma. Měla jsem na ruce full house. Vsadila jsem pár žetonů. Daichi dorovnal. Tooru to vzdal.
Zvedla jsem ještě sázku. Daichi dorovnal a zvedl sázku. Okamžitě jsem dorovnala a usmála se na něj.
"Ty budeš tvrdý oříšek, viď." Pronesl Daichi.
"To si piš." Potvrdila jsem.
"Má cenu zvedat sázku?" Zeptal se.
"Záleží na tobě o kolik chceš přijít." Odpověděla jsem. Všichni napjatě sledovali naši hru.
"Nechávám." Pronesl Daichi.
"Dobře. Ukažte karty." Vyzval nás Hajime. Kývla jsem na Daichiho. Měl dva páry. Položila jsem karty na stůl.
"Kruci. Full house." Divil se šokovaně Daichi. Ostatní se začali smát.
"Tak se mi zdá, že jsi prohrál." Prohlásil Tooru se smíchem.
"Náhoda." Poznamenal Daichi s ušklebkem.
"Tak jo, hrajeme dál?" Zeptal se Hajime.
"Jasně." Odpověděl Daichi.
"A já se přidám." Prohlásil Koushi s úsměvem.

Druhou hru jsem si všimla jak mi nakukuje do karet Koushi.
"Hej, to se nedělá." Pronesla jsem s úsměvem a schovala před ním karty.
Tooru si nechal vyměnit dvě karty. Já tři, Koushi dvě a Daichi jednu. Koukla jsem se na Daichiho. Potutelně se usmíval. Uvažovala jsem co by tak mohl mít, když měnil jen jednu. Já měla barvu. Může mě ohrozit full house, poker, postupka v barvě a královská postupka. Koushi zase zkoušel nakukovat. Schovala jsem karty dřív než něco viděl.
Vsadila jsem decentně, Tooru dorovnal, Koushi zvedl sázku a my ostatní jsme pak museli dorovnat.
Dali jsme karty na stůl. Tooru měl dva páry, Daichi měl jeden pár, já měla barvu a Koushi měl pokera.
"Já už odmítám hrát. Nejdou mi karty." Zamumlal Daichi.

Nakonec jsme hráli já, Koushi, Hajime. Každý z nás vyhrál minimálně třikrát. S Koushim jsme se předbíhali ve výhrách.

Bylo půl jedné když se s námi loučili Daichi a Yui.
"Někdy to zopakujeme ale u nás." Pronesla Yui.
"Beru na vědomí." Řekla jsem. A odcházeli. Tooru a Hajime je šli vyprovodit ke dveřím.

"Mian, můžu se tě na něco zeptat?" Začal opatrně Koushi.
"Ptej se." Vyzvala ho.
"Proč nepiješ alkohol? Já vím nic mi do toho není ale tu hrůzu v očích, kterou jsi měla. To bylo tak děsivé." Vysvětlil mi proč se na to ptá.
"Protože kvůli alkoholu jsem přišla o svou kamarádku a o jejího a mého přítele. Mám prostě blok." Vysvětlila jsem jednoduše. Sledoval mě těmi svými oříškově hnědými oči. 
"To musel být otřesný zážitek." Poznamenal smutně.
"To byl." Přitakala a odvrátila pohled na koberec.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*