Valentýn

18. kapitola

Dorazím k domu a zazvoním. Chvíli na to se otevřou dveře a vyjde Tooru ven. "Hajime má dnes plno práce, tak si zajdeme na oběd sami." Řekne a vezme mě kolem ramen. "Co se to děje. Já se vrátím z nemocnice. Koushi si dnes potřebuje vyřídit a Hajime má plno práce." Řeknu udiveně. Tooru se zasměje. "A mám pocit, že ty mi něco tajíš." Vyřknu na oko uraženě, když se zasměje a podívám se na něj. V tom se zarazí a já mám vyhráno. Postavím se před něj. "Vyklop to." Vyzvu ho. "Ale noták. Nic v tom nehledej, Mian. Pouhá shoda náhod." Odbyde mě s úsměvem a vezme mě kolem ramen. Něco mi tají, vím to, jinak by nebyl tak nervózní. Pokračujeme v cestě. "Tak proč jsi tak nervózní?" Zeptám se ho. "Já nejsem nervózní." Ohradí se Tooru a koukne na mě. Usměju se. "No nechme toho. Raději." Řeknu nakonec. Když vchazíme do jedné asijské restaurace.

Společně jsme s Tooruem poobědvali a přitom se dobře bavili. "Tooru, co se stalo, když jsem byla v nemocnici ve spánku?" Zeptám se ho. Najednou zvážní. "Nechtěj vědět." Odbyde mě a napije se minerálky. Sklopím pohled na svou sklenici, která je prázdná. "Suga, u tebe seděl celou dobu." Prozradí mi. Zvednu pohled zpátky na něho. Smutně se usměje. "A když zjistil, že nemají pro tebe krev, tak vyváděl jako smyslu zbavený." Dodá se smutným usměvem. Zarazím se. Ta andělská tvářička umí rozpoutat i peklo? "Víš, Suga, je mírumilovný ale když ho něco nebo někdo nášve tak se nezná." Poznamená Tooru pobaveně. "Main, ten mladík tě vážně miluje." Řekne Tooru.
Nemůžu s ním nesouhlasit. Stále mi to dokazuje a já ho za to miluji čím dál víc.
"Když jsem mu nabídl, že ho vystřídám a poslal ho domů vyspat tak to odmítl. Nechtěl se od tebe hnout ani na vteřinu." Prozradí mi Tooru po chvíli mlčení. "Všechny to zasáhlo. Hajime se nedokázal soustředit na soutěže. Já zase na svou práci a Daichi se naopak opřel do své práce aby toho sičáka dopadl co nejdříve ale nejhůř na tom byl právě Suga. Byl vyčerpaný ale odmítal se od tebe hnout. Vyčítal si to a mám pocit, že si to stále vyčítá." Vypráví dál Tooru.
Cítím jak se po mé tváři kutálí slza a druhá. Tooru se přisedne ke mě a obejme mě kolem ramen. Jeho objetí mu opětuji a obejmu ho kolem krku. Hlavu mu zabořím do ramene a rozvzlykám se naplno. Nevím jestli jsou to slzy bolesti nebo štěstí ale nejdou zastavit.

Najednou mu zazvoní telefon a Tooru se odtáhne. Podívá se na mobil a usměje se. "Promiň tohle musím vzít." Omluví a postaví se. Popojde od našeho stolu dál.
Já mezitím uvažuji nad tím co mi Tooru prozradil. Museli se o mě hodně bát a nejvíc Koushi. Život bez něj si už nedovedu představit. Je sice pravda, že jsme spolu jen krátce ale mám pocit, že on je ten pravý. Ano, Koushi je ten, kterého jsem hledala pro svůj spokojený život a vděčím za to právě Tooruovi, že nás seznámil. Podepřu si tvář o dlaně a zadívám se do zdi naproti mě.

"Usmíváš se jako měsíček na hnoji. Copak ti zvedlo náladu?" Vytrhne mě z myšlenek Tooru a s úsměvem na tváři si mě prohlíží. Položím své ruce na stůl a podívám se na něj. "Jen jsem si uvědomila, že jsem ti nepoděkovala, za to, že jsi mě seznámil s Koushim. Takže moc ti děkuji, Tooru." Pronesu s úsměvem. Jeho úsměv se rozšíří ještě víc. "Není zač. Jen ať vám to vydrží. Oba si zasloužíte štěstí." Řekne a znovu mě obejme. 
Pak mě pustí ale drží mě kolem ramen. Dá signál servírce, že chce platit.
Ignorujíc mé protesty zaplatil za nás oba oběd a po chvíli už vycházíme z restarace. "Nemusel jsi za mě platit." Pronesu uraženě. Tooru se zasměje a zakroutí hlavou. Vezme mě kolem ramen a vydá se opačným směrem, než jsme přišli. Trochu se zarazím. "Hele, kam míříme?" Zeptám se ho. "To je překvapení." Zašeptá s úsměvem a pokračuje v cestě. "Jo jasně a do toho překvapení je zatáhnutý jak Hajime tak Koushi, že mám pravdu." Řeknu a změřím si ho pohledem. Tooru si promne zátylek. "No tak nějak ale to uvidíš sama." Řekne a vede mě ulici, kterou poznávám. Aby ne, když na konci ulice má teta cukrárnu.
"Jdeme na zákusek?" Zeptám se ho zvědavě. "Ty jsi strašně zvědavá, víš o tom?" Poznamená Tooru. "Znáš mě." Přitákám s úsměvem.

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*