Valentýn

2. kapitola

Tak to bude zabiják." Poznamenala jsem a připravovala se na nejhorší.
Všichni přítomní se začali smát. "Neboj, to přežiješ." Ujistil mě Hajime s úsměvem.

Tooru se vrátil a postavil přede mě sklenici s červeným nápojem. Nevěřicně jsem na něj pohlédla a ten všivák se začal usmívat. Takže mi bylo jasné jak ten drink bude chutnat.
Zkusila jsem trochu. Měl melounovou příchuť a byl tam alkohol, který já nemusím ale nechtěla jsem ho zklamat. Všimla jsem si jak mě se zájmem všichni přítomní sledovali.
"Tak co chutná ti to?" Zeptal se Tooru.
"Kupodivu i ano." Zalhala jsem. Tooru se spokojeně usmál.

Zábava byla v plném proudu. Hajime a Tooru šli tančit a přidali se k nim Daichi a Yui. Já jsem si povídala u stolu s Koushim. Vlastně jsme si povídali celý večer a dobře jsme se bavili.

Najednou k nim přistoupil barman a začal jim něco říkat. Podle jejich výrazů to nebylo nic pěkného. "Co se tam děje?" Zeptala se a nakukovala na hlouček, který se sešel u Toorua a Hajimeho. Byl tam i Daichi a Yui. "To nevím. Jdeme to zjistit." Oznamil Koushi. Já se postavila a společně jsme došli k nim.

"Co se tady děje?" Zeptal Koushi.
"Ten chlap chce vyhodit Hajimeho a Toorua s baru." Odpověděla Yui. "To snad ne a proč?" Zeptala jsem se. "Protože se líbali." Odpověděla Yui.
"To nemyslí vážně." Pronesla jsem a drala davem k Tooruovi a Hajimevovi.

"Hele s čím máte problém?" Vyštěkla jsem na barmana, když se mi povedlo dostat se k těm dvou. "Mian, to nemá cenu. Jdeme pryč." Začal sklesle Tooru. "Počkej chvilku." Řekla jsem na Toorua. "Mě je jedno kdo s kým spí ale nemusí se ukazovat před mládeži." Pronesl svůj názor barman a založil si ruce na prsou. "Vždyť je to úplně normální, že se dva zamilovaní drží za ruce a líbají na veřejnosti." Prohlásil Koushi, který stál za mnou.
"Mezi mužem a ženou ale tohle je přímo nechutný." Řekl barman s úšklebkem se poukázal na naše přátelé. Začala jsem pěkně zuřit.

"Já jsem lesbička a se svou přítelkyni se máme rády. Taky jsme nechutné?" Ozvalo se odněkud. "Já jsem bisexuál a momentálně jsem zamilovaný do přítele." Ozval se další. Ozývali se další a další, až jsme byli scoro celý bar proti barmanovi.

"Vidíte to sám. Jsme v jednadvacátém století, která nám umožňuje milovat podle srdce a né podle rozumu." Poznamenala jsem. Otočila jsem svůj pohled na Toorua. "Půjdeme." Oznámila jsem a šla si pro kabát, do kterého mi pomohl Koushi.

Barman se rozhlížel na všechny strany. Protože všichni, co se zastali Toorua a Hajimeho a že jich nebylo málo, tak se jako na povel začali oblékat.

"Počkejte. Kam všichni jdete?" Nechápavě se optal barman. "Pryč. Protože jediný kdo je nechutný jste vy. Láska si přece nevybírá. Můžete mít na tohle svůj názor ale taky musíte respektovat i ostatní názory a ne je soudit." Vysvětlila jsem mu a vycházeli jsme z baru.

Vyšli jsme z baru. Koushi mi nabídl rámě, které jsem přijala. "Lidičky, nemuseli jste odcházet s námi." Řekl Hajime. "To jsme se měli bavit bez vás. No to ani náhodou." Protestovala Yui. "Jste naší přátelé, Hajime a navíc Mian to vystihla úplně nejlépe. Láska si nevybírá a pokud to někdo nerespektuje tak má smůlu." Dodal Daichi a vzal ho kolem ramen.
Tooru šel vedle mě. Vzala jsem ho kolem ramen. "Dobrý, Tooru?" Optala jsem se. Pohlédl na mě. "Jo, jen mě to trochu dojalo." Odpověděl mi. Pustila se Koushiho a objala Toorua. "Jsem ráda, že jsme se zase sešli." Zašeptala jsem mu do náruče. "To i já. Děkuji, Mian." Řekl a víc mě tiskl do náruče. Pak mě pustil a přijala rámě od Koushiho a pokračovali v cestě. "Hele a co teď budeme dělat?" Zeptal se Tooru. "No do baru se mi už nechce. Takže jdeme k nám a tam budeme pokračovat." Navrhl Hajime a otočil se na Toorua, který skočil Hajimemu kolem krku a políbil ho. Pokračovali jsme v cestě.

Já a Koushi jsme se drželi v zadu.
"Jde vidět, že pro Toorua hodně znamenáš." Poznamenal Koushi a podíval se na mě. Já se na něj nechápavě podívala. "Než jsi přišla tak o tobě básnil. Má tě hodně rád." Pronesl Koushi. "To je vzájemné. Na škole to byl právě Tooru s Hajimem kdo se se mnou bavili. Žádné jiné kamarády jsem neměla. A Tooru byl a pořád je takové úžasné střevo." Prozradila jsem s úsměvem. "To máš pravdu. Je to střevo. Vážně pracuješ v květinářství?" Zeptal se se zájmem.
"Ano. A co tebe živí?" Zeptala jsem se.
"Jsem učitel." Odpověděl mi. "Krásná profese." Pronesla jsem. Zasmál se.
"Co se tak loudáte." Zvolal na nás Tooru.

Došli jsme k domu, který byl domovem od Toorua a Hajimeho. Pozvali nás dál. Byl to přízemní domek. Paradox je takový, že se jejich dům nachází kousek od mého bytu.

Stáli jsme ve velkém prostoru.
Uprostřed místnosti stála velká pohovka do tvaru písmene U. Před ní konfereční stolek. U pohovky byl krb, kde Hajime hned rozdělal oheň. Na krbové římse byly vystaveny fotky Torua a Hajimeho. Byly tam i svatební fotky.

Za sedačkou stál v rohu psací stůl a vedle byly balkónové dveře. Vedle balkónových dveří byl vchod do kuchyně, ze které vyšel Tooru.
Sedla jsem si na pohovku.
"Páni, máte krásné hnízdečko lásky." Pochválila jsem domek.
"Díky a to jsi ještě neviděla naši ložnici." Poznamenal Tooru se šibalským úsměvem.
"Díky, nemusím vidět všechno." Odmítla jsem a začala se smát.
"Děláš jen dobře. V tomhle se Tooru nezměnil." Poznamenal Hajime s úsměvem.
"Já myslel, že tohle na mě miluješ." Zarazil se Tooru. Hajime k němu přistoupil ze zadu.
"A nejen to." Pronesl Hajime a plácl Toorua po zadku. Tooru trochu nadskočil. Já se začala smát.
"Tak tohle mi chybělo." Poznamenala jsem s smíchem.
"Ještě štěstí, že alespoň v něčem se lidi nemění." Dodal s úsměvem Koushi, který seděl vedle mě.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*