Ineffable Universe

2. Cizinec z modré budky pt. 2

 Toho rána se Doktor vzbudil na pohodlné posteli, kterou Crowley před spaním změnil z gauče. Jeho hosté přece nebudou spát na obyčejném gauči. Probudil se hlavou dolů a jednu nohu měl nahoře, opřenou přes opěradlo. Sako se mu válelo na zemi spolu s kravatu, vestou a botami. Vůbec si nepamatoval, kdy šel v noci spát. Podíval se do dveří, aby se ujistil, že jeho loď byla stále tam, kde ji nechal. Promnul si obličej a posadil se. Ještě že nemá tak velkou kocovinu jako lidi. U něj to za chvilku odezní. Jakmile se pořádně probral a oblékl se. Netušil kde tady byla koupelna a navíc začínal mít hlad. Vrátil se proto do své Tardis aby se pořádně upravil a něco malého snědl. Zároveň by mohl zanalyzovat škody. Na ty se podíval hned, co vylezl z koupelny. Bylo jich tolik, že se do nich chtěl pust hned, tedy kdyby ho nevyrušilo kručení jeho žaludku.

„Hned, co budu mít chvilku se o tebe postarám. Slibuji," řekl lodi, jako kdyby to byla skutečná osoba. Přešel do kuchyně a udělal si k snídani pár toustu. První snědl rovnou v Tardis a druhý jedl po cestě ven. Akorát vyšel ze dveří zpět do místnosti s květinami, když z ložnice vylezl stále rozespaly Crowley. Prošel kolem kytek rovnou do kuchyně, kde si chtěl dát nejčernější kávu, co existuje. Jak prošel kolem, okolní květiny se rozklepaly a Doktor si toho samozřejmě všiml.

„Zajímavé," zamumlala si pro sebe a přešel ke květinám, aby si je lépe prohlédl.
„Hlavně je nechval," ozvalo se z kuchyně. Doktor na to neodpověděl a dále se věnoval rostlinám. Všechny byly v dokonalém stavu. To se jen tak nevidí.
„Dáš si taky kafe?" zeptal se ho démon, když Doktor vešel do kuchyně.
"Ne děkuji. Kafe mě prý dělá otravnějším, než jsem . Já si to nemyslím, ale znáte lidi," odvětil a Crowley se nad tím zasmál. Podle toho co viděl a slyšel za ten jediný večer si to dokázal živé představit, i když Doktor to zřejmě neviděl.

Po snídani se chtěl doktor vrátit do lodi a začít s opravami, když ho Crowley zarazil. Teď měl přijít čas na jeho brilantní plán. A vykroutit se z toho nemohl, jelikož uzavřel dohodu s démonem. Dohoda byla že může U Crowleyho dočasně bydlet a on mu na oplátku pomůže s jeho plánem. Crowley celou noc než usnul pracoval na plánu pracoval a měl za to, že to bylo jeho mistrovské dílo, jak napálit anděla. Za to vše si to zasloužil. A přesně krok po kroku vysvětlil svůj plán Doktorovi. Ten poté litoval, k čemu se to upsal. Nejdříve protestoval, ale nakonec to stejně udělal. Jakmile si byl démon jistý, že Doktor všechno pochopil, nasedli oba dva do Bentley. Doktor ji okomentoval všemi možnými pochvalami. Zvlášť, že bylo fantastické vidět v moderním Londýně tak krásně zachovalé staré Bentley v prvotřídní stavu. A během jízdy to vypadalo, že měla Bentley dobrou náladu. Normální člověk by to nepoznal, ale Crowley to poznal hned. Jeho auto si oblíbilo Doktora.

Zastavili ulici před knihkupectvím, aby si jich Azirafal náhodou nevšiml. Přeci jen by bylo divné, kdyby za ním Crowley přišel a Bentley sama odjela. Sice měla vlastní rozum, ale tohle nikdy neudělala. Tam si ještě jednou projeli plán, co budou dělat a Crowley mu věnoval pár svých tmavých brýlí, kterých měl dost do zásoby. Pak mu ještě lehce rozcuchal vlasy, i když tam byla podoba víc než jasná. Neměl ani chuť měnit mu barvu vlasů nebo oblečení. Bude to o to více zajímavější. Nakonec na něj použil malý zázrak, aby to vypadalo, že byl démon a ne nějaký mimozemšťan.

Ještě jednou mu ukázal knihkupectví, než se oba muži rozloučili a Doktor se vydal potkat anděla. Došel až před knihkupectví a jen tak zběžně si prohlédl výlohou. Byl zvědavý, ale zase nechtěl být nijak podezřelý. Vzal za kliku a vešel do půvabného a útulného krámku. Koutkem oka zahlédl několik starých knih. Okamžitě ho okouzlily. V krámu bylo poměrně rušno. Nějaká škola měla venku exkurzi a děti měli rozchod. No a některé z nich zaujal právě tento obchod.