Poslední nabití

Kapitola XII.

Pomalu, ale jistě se jí začínal zmocňovat panický a silný pocit, že její nádechy a výdechy tvořily jedinou výplň v prostorné – o trochu menší než tréninková místnost – hale. Nabíjení zbraní, těch elektrických i „obyčejných" střelných, střílení zabíjejících ostrých nábojů všemožných šarží a bolestivé výkřiky přestal mozek dvaadvacetileté dívky vnímat a soustředil se na jedinou věc, jež pro něho byla v této situaci prioritou – úspěšně bránit velkou hlavní základnu organizace SOSW a zachránit si svůj vlastní život. Někdy zlomyslný a nelehký osud ji nepřipravil na nečekané útoky nepřátel, ona jim musela ale s pevnou vůlí čelit.

Schovaná za tlustým kovovým sloupem, urputně podpírající vysoký, tmavě šedý strop, v nekončícím spěchu dobíjela těžkou a mohutnou zbraň, jejíž pochvu měla připevněnou na rovných zádech. Klepající ruka Kyber nepřidala na síle, když křečovitě sevřela mechanismus a v mžiku odhalila kousek svého obličeje skrytým nepřátelům, aby na ně mohla pohotově vystřelit či někoho z nich dokonce zasáhnout... To se jí bohužel nepodařilo a ona se musela znovu skrýt a vyčkávat na ten další pravý moment.

„Agentko 01, slyšíte mě? Agentko 01, slyšíte?" zopakoval rozhořčený a vyděšený hlas ve skryté ušní vysílačce tak hlasitě, až jí levým spánkem projela oslepující a velmi nepříjemná bolest, kterou se snažila utlumit těsným přimáčknutím volné dlaně na tepající místo.

Po pár dlouhých vteřinách jemným dotykem zaktivovala komunikační přístroj a odevzdaně vzdychla nad myšlenkou možné prohry. „Ano," mezi unavenými dechy vyřkla a odplivla si na ledovou podlahu, „Agente 73, slyším tě."

„Kamery zaznamenaly některé z Agresorů, jak mají připravené bomby. Zrovna v tvé oblasti se může kterýkoli z nich nacházet. Dej si pozor, Kyber," varoval mužský mladý hlas agentku. Po této zprávě v jejích žílách začal proudit nevyzpytatelný adrenalin o něco rychleji a nervozita jí čím dál víc působila na psychiku.

Z drobného škrábance na pohledné tváři plavovlásce začal téct teplý pramínek rudé krve a zošklivil jí tak pravou líci, když se za hlubokého nádechu připravila a bez zbytečného otálení slepě, ale přesto tak přesně a dokonale vystřelila pár nábojů na neopatrného nepřítele. A přeci jeden, ten nejodvážnější zasáhl cíl.

Ozval se ohlušující křik, jakmile – podle vzhledu tak sedmadvacetiletý – Agresor upustil nenápadnou „kapesní" pistoli barvy temného uhlí a tlačil rukou na poraněné rameno. Zásah, zaradovala se v duchu a připravovala se na další útok, avšak jako náhlá pomsta za zraněného se blízko ní připlazila po kluzké podlaze malá kulička s čím dál rychleji blikající kontrolkou...