Poslední nabití

Kapitola III.

Útulné domovy se pomalu probouzely v pozdních ranních hodinách, kdy pilné slunce už ozařovalo unavené ulice Scadallu – vyspělé metropole nynějších Spojených států amerických. Honosnou oblohu zdobilo jen pár bělounkých mráčků, jež se chtěly chlubit a pyšnit načechranou vatou. Neúnosné léto již měsíc ovládalo zdejší obyvatelstvo.

Vila Zennet na první pohled vyzývala kolemjdoucí, aby jí věnovali alespoň trochu netrpělivé pozornosti. V odlehlejší části, na malé, přesto výrazné vyvýšenině blížící se k východnímu konci města, rozhodně a sebejistě ukazovala svoji moc moderní, velká, sněhově bílá budova.

Hravé paprsky pronikaly lesklými, širokými okny do prostorné, na současnou dobu zvláštní, čtvercové místnosti. Vzácné, vzorované, hnědé tapety s dechberoucími, okrasnými, černými ornamenty se snažily dělat místnost mnohem historičtější a starožitnější. Na stropě uhelnaté barvy sklesle visel zlatý, menší lustr. Velkou část linoleové podlahy zakrýval mohutný, hrubý koberec v barvě stříbrného šroubu.

Naproti průhlednému sklu táhnoucí se po celé stěně a ukazující výhled na mohutné mrakodrapy se skvěly dvoukřídlé, plné dveře pečlivě vyrobené z ořechového dřeva, nad jejichž rámem se chlubil s bronzovými okraji surrealistický obraz světlých odstínů. Po jejich levici lemovala zeď knihovna stejného materiálu, jež byla plná cenných papírových – tlustých či tenkých – knížek. Na horní polici padal prach na vystavěné blýskavé poháry, většinou jen s jediným jménem – Run Raw.

Protější prostředek stěny krášlila tmavě šedivá, třímístná pohovka s usedlými, dvěma temnými polštáři. Před pohodlným sedadlem s koženými opěradly stál skleněný, širší stůl s malými nohami, na němž někdo položil podšálek se šálkem horkého a zároveň lahodného cappuccina. Levý konec měkkého gauče strážila vysoká, zlatá lampa ukrývající dvě žlutě svítící žárovky.

Hnědovlasá, devatenáctiletá dívka broukajíc melodii nové písně zamyšleně hleděla do mobilního telefonu. V zeleně bažinatých očích se odrážel průhledný displej. To bude mít úspěch, sebevědomě si pomyslela a lehce si odkašlala.

Vilou Zennet se proplížilo tajemné a příjemné ticho. Run se zhluboka nadechla a rázem mrtvo přeťala svým líbezným, drsným zpěvem. Ze začátku se místností linuly hlubší tóny, jež však vystřídaly vyšší. Melodie zrychlovala a zpěvačka se snažila udržet tempo. Z hlasu vyzařovala radost a odhodlání. Chytlavý text průběžně sledovala na přístroji.

Zpěv přerušil dívce známý, pro ni tak protivný zvuk. Křiklavé sirény narušovaly ranní klid. Vydechla, tlačítkem vypnula moderní telefon a svou pozornost přesunula k majestátnímu vchodu luxusního domova.

Run Raw polkla. Pohlédla do lesklého okna. Neposedné zlaté slunce jí osvítilo nalíčený a krásný obličej, který kazila jen tmavší piha kousek od pravého ucha, a znepříjemnilo její ostré vidění. Ale i přes neposlušné sluneční paprsky spatřila – bohužel – dnešního nevítaného hosta. Místní kriminální policii, jež si přivedla nečekané – vcelku silné a ozbrojené až po pás – Chytače.

***

Tento zvláštní, pro mladou dívku stále nepochopitelný stav, při němž Runino kriminálem zkažené vědomí opustí tělo, nikdy nepochopila, ač se o to beznadějně snažila. Bezmocnost ovládla její smysly, neutuchající strach duši, špatné vzpomínky, na které se vždy snažila zapomenout, mysl, hněv krev a zoufalství celou osobnost.