Poslední nabití

Kapitola II.

Run Raw, stále devatenáctiletá dívka, kterou před rokem a půl zatkla scadallská policie za několik úspěšných loupeží známých bank. Později však poznala, že cíl a záměry zatčení, byť za její kriminální skutky by zasloužila pobyt v jedné z nejhlídanějších věznic, byly jiné, než si myslela. Ale to, co ji potkalo... Nikdy si takovou hrůzu nedokázala představit. Nikdy.

Jeden z mnoha obtížných, někdy i životu nebezpečných úkolů zadávaných tajnou vládní organizací SOSW se stal těžším, než čekala. Zneškodnit a zajmout vládního úředníka Jordana Wasona za korupci – pašování drog a padělání peněz pomocí své vyšší funkce. Nastaly komplikace, je načase je smazat...

Půlnoční měsíc svítil v celé své kráse, doplňovaly ho již už pohasínající, velmi vysoké mrakodrapy. Schylovalo se k té nejtemnější hodině, k přelomu dnů. Nedočkavá a netrpělivá auta mizela, avšak lidí po cestách neubývalo.

Rušná ulice dívku pohltila hned, jak vyběhla po mramorových schodech. Pár zářících vozidel, spěchající kolemjdoucí, skupiny nahlas poslouchající hudbu. Mírně se jí ještě dělalo mdlo po vypuštěné menší dávce jedu z jejích pout. Zmateně se rozhlížela do všech směrů. Silnějšího oholeného muže s kulatou hlavou oblečeného do bílé košile však nespatřila.

Jakmile ji nepříjemný pocit nevolnosti kompletně opustil, dlouze mrkla, aby kontaktní čočky s nočním viděním vypnula. Mnohem lépe se jí ostřil zrak a více zbystřila. Svůj cíl ale přesto nemohla najít. Snažila se zachovat si vážnou kamennou tvář, ale divoké srdce Run bušilo nervozitou při pomyšlení nad tím, co ji čeká při nesplnění tohoto lehčího úkolu.

Procházející lidé dívku obcházeli s velkým obloukem a něco šeptali svým společníkům či kamarádům. Run to zpozorovala a poté si uvědomila, že elektřina stále objímala její předloktí. Mlaskla, když si k opasku pokoušela připnout svou novou zbraň. Poté nervózně a hbitě z malé, ale prostorné kapsy nahmatala volnou rukou prázdnou speciální zkumavku s neobvyklým, bažinatě zeleným otvorem, jenž měl uprostřed malou díru krytou průhledným plastem.

Run hlouběji nepřemýšlela a spěšně sejmula dvěma prsty drobný uzávěr dírky a levým malíčkem na ni namířila. Myslí udala jasný pokyn své schopnosti a elektrický proud poslušně pomalinku začal mizet škvírkou do nádobky. Po naplnění krytku vrátila zpět na místo a vložila zkumavku do nenápadné kapsičky a uzavřela ji. Elektřina se v ní přelévala a tvořila tak zdroj světla, který ale zanikal při záři metropole.

Mnohem větší úleva, pomyslela si. Ale tím jsem se zdržela.

Alespoň na tebe lidi konečně tak nezíraj, hanlivě jí odpověděl hlásek v její hlavě a ona s ním ráda souhlasila.

Pohlédla na otevřené dveře přepychové vily. Kdyby byla jenom návštěvník a ne lovec, určitě by si ji zblízka a detailně prohlédla. Bílošedý luxusní dům tvořila tři velká patra. Každé z nich mělo tvar kvádru a konstrukce se snažila vyvolat pocit, že samotné obydlí jsou pouze tři na sobě položená geometrická tělesa. Druhé, posunuté více doprava, nejvrchnější – třetí – zas doleva. Vchod a sněhové mramorové mohutné schody se skleněným zábradlím působily majestátně. Vše osvětlovaly speciální solární lampy.

Run jednala impulzivně, musela si ale zachovat chladnou hlavu a přesnost. Bez žádného výrazu na své pohledné tváři uchopila menší přístroj na opasku. Na první pohled vypadal jako svítící černá klíčenka ve tvaru široké dešťové kapky. Když však zmáčkla velké, červené kovové tlačítko, z vyčnívajících válcovitých, na první pohled ozdob stříbřité barvy na vnějších bocích bot se ozvalo skoro neslyšné cvaknutí.