Uvidíme se u výplaty...(TodoDeku)

17. Kapitola

Ou, ups. No nebudeme už řešit vaše osobní věci, takže dneska jsem vás zavolal jelikož je Pošťák Pat nemocný a potřebuji abyste za něj udělali jeho práci." na to jsme všichni kývli a pak už nám jenom vysvětloval jeho práci, při cestě do budovy. Já a Todoroki s hořícími tvářemi.

-----------------------------------------------------------

Pata práce byla lehká, na takovou elektronickou tabuli byl vždycky zapsána určitý produkt, popřípadě jeho počet, a on ho měl najít a následně doručit  (autorka: vím že se to v Kauflandu reálně nedělá, ale nevěděla jsem co tam dát :D).

,,Takže teď dvě krabice rohlíků, Shimizu pojď, půjdeme pro ně spolu"

Sakra budou teď sami... Co když to Midoriyovi řekne? Snažil jsem se střetnout pohled s velrybou... A! Povedlo se. Výhružně, ale omluvně jsem se na něj podíval, on přikývl že chápe

Shimizovi myšlenky:  Nejradši bych to brokolici řekl, chci aby poznal jaké je to monstrum.  Ale to by asi nedopodlo dobře pro mně...Můj původní plán byl dát je dohromady, jelikož mi přišlo že se mají navzájem rádi, ale neuvědomují  si to. Tak jsem se ke Katty Perry choval hnusně aby ho brokolice bránila a postupně si uvědomila co k němu cítí. A naopak se k brokolici cítil hrozně dobře, aby Katty Perry začala žárlit. Problém je ten, že se mi brokolice začíná líbit. Z myšlení mně vytrhl hlas

,,Hele nestalo se ti něco, zdá se mi že nejsi ve své kůži? " zeptal jsem se při cestě pro krabice

,,Huh? Jo, ehm já jsem se špatně vyspal" 

,,Aha, dobře" nějak se mi to nezdálo, ale pokud mi to nechce říct, tak to respektuji

Došli jsme pro krabice, já je vzal pomocí jednoho za všechny a Shimizu si přivolal lachtana, který měl na zádech krabici a plazil se (autorka: prostě si představte jak se lachtan pohybuje XD)

Už se vracejí.... Doufám že si Shimizu uvědomuje, že kdyby něco řekl, zaplatí za to.

Takhle jsme pracovali asi ještě 3 hodiny a potom nás Bořek propustil. Když jsme vyhcázeli z budovy bylo mezi námi trapné ticho.

,,Eh, ahoj" řekl jsem Shimizovi a Todoroki na něj kývnul hlavou

,,Ahoj"

,,Tak to jsme si tu neděli moc neužili co?" řekl jsem po cestě k zastávce

,,Moc ne, můj původní plán byl celý den ležet v posteli" a oba dva jsme se usmáli

Dále v trapné tichosti jsme došli k zastávce. Když přijel autobus nastoupili jsme do něj a sedli si vedle sebe.

,,Zítra je pondělí co?" zeptal jsem se a položil mu na rameno hlavu. To přece bratři dělají ne? 

Huh? Ou on mi položil na rameno hlavu, začarvenal jsem se. ,,Ano"

,,Já nechci do školy..." zakňoural jsem

,,Já taky ne" a položil na něj hlavu zpátky. 

Takhle jsme se v tichosti červenali do doby než zaznělo jméno naší zastávky. To jsme se od sebe odtrhli a vyšli z autobusu. Zase v tichosti jsme došli k paneláku a já klíčemi otevřel dveře. Vyšli jsme po schodech nahoru a já znova otevřel.

,,Ahoj, už jsme doma" oznámil jsem mamce naší přítomnost

,,Ahoj" zakřičela na nás mamka zpátky

Sundali jsme si věci na ven  šli si umýt ruce. Pak jsme se snažili užít zbytek neděle co nám ještě zbyl.

,,KLUCI OBĚD!!!!" zařvala na nás mamka a já se tak lekl že jsem s knihou spadl z postele

,,Jseš v pohodě?" hned se mně zeptal Todoroki a pomohl mi vstát

,,Jo" usmál jsem se a podrbal se na zátylku

Došli jsme do kuchyně a sedli si ke stolu. Jelikož jsem měl hlad hned jsem se do jídla pustil, a za chvíli ho snědl. Todoroki na tom byl podobně. Oba jsme potom poděkovali za večeři a odešli zpátky do pokoje. 

Rozhodli jsme se že už se půjdeme osprchovat. Nejdříve šel do koupelny Todoroki, a já po něm.

,,Nechceš se na něco podívat?" zeptal se když jsme byli v posteli oba dva na mobilech

,,Mohli bysme" odložil jsem mobil a došel pro notebook. Na NETFLIX jsem zapnul nějaký seriál a došel zhasnout světla. Oba dva jsme se opřeli o zeď a dívali se na notebook.

Po půl hodině koukání mi zabzučel mobil. Podíval jsem se co se děje a zjistil že mi někdo píše.

Shimizu-kun: Dobrou noc, jsem rád že na tu brigádu chodím s vámi. Jinak by to byla nuda :)

Usmál jsem se, to je od něho hezké

Midoriya: My jsme rádi že tam můžeme být s tebou. Taky dobrou noc :)

,,Kdo ti píše"? 

,,Shimizu"

Sakra co mu píše? Celkem se bojím

,,A co ti píše?"

,,To je moje věc ne?"

,,Možná, ale tak můžeš mi to říct ne?"

,,Hej já mám taky svoje soukromí" 

,,Ty předemnou něco schováváš?"

,,Ne MAMI" 

,,Ježiš zase nepřeháněj"

,,Já nepřeháním, ale myslím si že ti do toho nic není"

,,No tak promiň že se o tebe zajímám. A když se o tebe nezajímám tak mi to je teď jedno jestli chceš nebo ne, ale já jdu spát"

,,Fajn jdu taky"

Rozčílený jsem zaklapl notebook. 

,,Jo a jen tak pro info, napsal mi dobrou noc"

Každý jsme se otočili k sobě zády.

Já chápu že mi do toho nic není, ale bál jsem se že mu chce říct tamto. Teď toho lituji, ale on je určitě naštvaný...

Na druhou stranu je hezké že se o mně zajímá. Ale teď to nespravím určitě je naštvaný jak jsem na něj křičel...    

     A oba dva usnuli přející si být v objetí toho druhého.

Helouuuu u další kapitolky :)

Tahle kapitola je lehce kratší, snad nevadí.😅

Doufám že se máte dobře a užíváte si četbu téhle fanfikce✨

Chtěla bych ještě poděkovat za 150✴️ a přes 800 přečtení ❤️

Ještě si užívejte zbytek neděle a ahojkyy💫