Uvidíme se u výplaty...(TodoDeku)

22.Kapitola

Absloutně jsem netušil že takový Todoroki je, probrečel jsem několik nocí. Prostě psychopat??!! Proč jsme nemohli společně žít krásný život? Ale popravdě, od té doby co je pryč jsem si uvědomil že pro mně hrozně moc znamená a strašně mi chybí.....Nemůže sem přijet? Ale co když mi něco udělá? Agghhhhh proč??!!
————————————————————

Pohled Todorokiho:

Midoriya mně teď určitě nenávidí...Má teď skvělý život, chodí s Shimizem který ho miluje a nic mu neudělá, chodí stále do Kauflandu a s Bořkem se tam smějí. Škoda že tam nemůžu být s nimi.

Od té doby co jsem se odstěhoval, bydlím u svého strýce o kterém nikdo neví. Ten jediný mi vždy pomáhal když mě něco trápilo, snažil se i pomoct s otcem ale byl tu jeden problém, seděl ve vězení.

Byl odsouzen za vraždu.....Když jsem se to dozvěděl byl jsem hodně zmatený, a zklamaný, ale teď ho chápu. Myslím že cítil ten stejný pocit jako já s Shimizem..

Teď už je ale zpátky doma a všechno je vyřešené.

Přijet k němu, byla první věc co mě napadla když jsem odešel od Midoriyy (autorka: nevím jak se to skloňuje, pokud je to špatně omlouvám se). Bydlí v hodně daleko od centra v jedné malé vesnici. Nejdříve byl štastný že jsem přijel, ale ta radost ho přešla když zjistil důvod mě návštěvy.

Vyprávěl jsem mu úplně všechno, od otce až k mé lásce k zelenookém chlapci. Bál jsem se i jeho reakce na to že jsem gay, ale vzal to v pohodě a podporuje mě. Společně jsme pomlouvali Shimiza, a naopak říkali jak je Midoriya úžasný. Občas mi u toho ukápla slza, hrozně mi chybí...Ale strejda doteď věří že se to spraví, haha tak určitě, i kdyby jsme se potkali bude dělat že se neznáme.

Každopádně zpátky do současnosti, je pondělí a já jsem na cestě do školy, strejda mi ji nějakým způsobem zařídil, moc se mi nechce ale vzdělávat se nějak musím.

Samozřejmě jsem tam nepřišel a nezakřičel: ,,Ahoj já jsem Todoroki ale v Kauflandu mi říkají Katty Perry, přestěhoval jsem se kvůli tomu, že jsem malém zabil jednoho človeka"

Nikomu jsem neříkal svoji pověst, i když se mě na to hodně lidí ptalo. Jsem tady takový tichý a tajemný, nikdo o mně nic neví.

A aby to pondělí nebylo samo o sobě hrozný, dnes jedeme někam na výlet, neříkali kam přesně, je to překvapení

Zakoulil jsem očima a vstoupil do školní budovy. Zašel jsem do skříňky a sundal si věci na ven, dále jsem se vydal do třídy která se nacházela v přízemí takže jsem nemusel jít někam po schodech.

Vešel jsem do dveří a všechny pohledy se vrhly na mě. Když zjistili že jsem to jenom já, začali si znovu povídat.

Vydal jsem se do zadní lavice a sedl si. Jelikož tady nemám žádné kamarády, sedím sám.

,,Dobrý den žáci" přišla do třídy učitelka a všichni si stoupli

,,Jak jsem slíbila dnes pojedeme na výlet, ještě vám nebudu říkat kam ať jste co nejvíce překvapeni!! Teď si vezměte svoje zavazadla a jdeme do autobusu."

--------

Vstoupil jsem do autobusu a zamířil do zadních sedaček. Kde bylo ještě místo jsem se usadil a dal si sluchátka do uší. ,,Škoda že tady není Midoriya, třeba by mi usnul na rameni..." a nad touhle představou jsem se začervenal