Uvidíme se u výplaty...(TodoDeku)

8.Kapitola

Z téhle představy jsem se lehce otřásl a zase si kousl do buchty. Najednou mamka pronesla větu díky které jsem se zakuckal z buchty a začal kašlat.

Na konci kapitoly mám k vám otázku tak prosím přečíst 😅

          ---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mamka totiž řekla ,,Nechce tady Todoroki-kun zůstat i přes noc?"  

Já jsem furt kašlal a podíval se na Todorokiho co na to řekne. Ten však pronesl jenom ,,Ehm eeeeee"

,,Nám to nebude vadit že ano Izuku?" já který furt z buchty kašlal jsem jenom zvedl palec nahoru

,,Vidíš takže jestli chceš ty a dovolí ti to rodiče tak budeme jedině rádi" řekla mamka s úsměvem 

,,Tak děkuji moc, já bych byl poctěn ale nevím co na to řekne můj otec..." odpověděl Todoroki se sklopeným pohledem

,,Tak mu zkus zavolat, nikdy nevíš " řekla s mamka s nadějí v hlase. Todoroki zakýval hlavu na souhlas a vytahoval si telefon 

,,Ahoj otče, nemohl bych přes noc zůstat u kamaráda?" zeptal se Todoroki

,,Ty máš nějaké kamarády?"  ozvalo se s druhého sluchátka a protože to měl nahlas tak jsem to uslyšel

Nebudu vám kecat tohle mě hodně naštvalo, co si o něm jeho otec jako myslí? Náhodou je ve třídě docela populární a je k tomu ještě hodně hezký.....Wtf Izuku na co to zase myslíš...

Nevím kde jsem vzal takovou odvahu ale přišel jsem k Todorokimu vytrhnul jsem mu mobil z ruky a řekl ,,Co si o něm jako myslíte? Samozřejmě že má kamarády, vždyť je naprosto úžasný!!! Takže ho prosím vás nepodceňujte, děkuji a omlouvám se že jsem vám vyrušil hovor."

Podával jsem Todorokimu mobil  když mi došlo co jsem udělal. Mamka na mě koukala s nechápavým výrazem a Todoroki na tom byl podobně akorát ještě s červenými tvářemi.

,,Panebože hrozně se omlouvám, nedošlo mi co jsem to říkal. Doufám že z toho nebudeš mít problém...." zašeptal jsem protože jsme ještě furt byli na drátě s Todorokiho otcem

Todoroki se na mě podíval s výrazem že To bude v pohodě a dal si telefon zase k uchu.

,,Vidím že máš opravdu kamarády a i jim dost na tobě záleží, ale víš co tě potom bude doma čekat  už si něco povídali ale to už jsem neslyšel protože si to ztlumil

,,Ano ano vím, jenom mi to prosím dovol" zněl už celkem zoufale

,,No dobře ale neudělej ostudu a počítej s tím co tě čeká doma"

,,Dobře, děkuji" a položil Todoroki hovor

,,Tak co?" zeptal jsem se s nadějí v očích

,, Dovolil mi to!!!!!!!!" zakřičel radostně Todoroki a chytl mě za pas a zvedl mě do vzduchu. Společně jsme se smáli a slavili že mu to dovolil. Je fajn vidět Todorokiho chovající se jako dítě a ne toho zamlklého a tajemného. Mamka se na nás celkem udiveně dívala ale nakonec s náma začala slavit.

,,Nikdy jsem na přespávačce nebyl, takže co se třeba dělá?" zeptal se trochu zahanbeně 

,,Tak vždycky různě! Třeba se koukají na nějaký film, nebo naopak mají nějakou velkou párty, nebo se hihňají a hrají různě hry, prostě jak se zrovna všem chce" odpověděl jsem s úsměvem