Uvidíme se u výplaty...(TodoDeku)

3.Kapitola

Po obědové pauze jsem neměl v plánu nic zajímavého tak jsem se rozhodl jít domů.

Došel jsem ke své skříňce a převlékl se do venkovního oblečení.

Vyšel jsem ze školní budovy a vytáhl si sluchátka které jsem následně zapojil do telefonu a pustil si playlist na spotify.

Myšlenkama jsem byl kvůli hudbě jako v jiném světě ale do reality mě dostal tvrdý pád na zem.

,,Panebože, moc se omluvám stalo se ti něco? " zeptal se mě hlas který zavinil můj pád

,,Ne dobrý, jsem v pohodě'' odpověděl jsem a zvedl se ze země.Měl jsem možnost pohlédnout na osobu- delší světle modré vlasy s bílýma konečkama a až k neuvěření světle modré oči.V téhle chvíli měl na sobě černou mikinu s fialoým nápisem Tokyo  a modré džíny.(autorka:nechci sem dávat fotku té postavy,každý si ji představte podle sebe)

,,Ještě jednou se ale omlouvám ale když už spolu mluvíme nevíš kde je místní obchod jménem Kaufland?'' zeptal se mě

,,Ano to náhodou vím nachází se v xxxxxxxxx xxxxxxxxx'' odpověděl jsem co nejmileji jak dokážu

,,Děkuji hrozně moc zachránil si mě''  odpověděl s jiskřičkami štěstí v očích

,,V pohodě, rád jsem ti pomohl tak zatím ahoj'' řekl jsem s úsměvem

,,Děkuji moc a ahoj!'' byla poslední slova která jsem slyšel když jsem pokračoval ve své cestě domů

Dal jsem si opět sluchátka do uší a zase se vytratil z reality.

Když jsem se ocitl před domem tak jsem si z kapsy vytáhl klíče a oteřel vstupní dveře a vkročil do paneláku.Vyběhl jsem do patra kde se náchází náš byt a klíčemi otevřel dveře.Do bytu jsem vkročil se slovy: ,,Ahoj,už jsem doma''a místo odpovědi se mi dostalo ticho které ale přerušili kroky a následně objetí od mojí mamky. ,,Ahoj Izuku! Tak co škola?řekla mamka větu kterou já slyším každý den a tentokrát ji dám jinou odpověď jinou než ,,Dobrý''

Při svlékání si oblečení na ven jsem mamce vyprávěl o brigádě a ona vzrušeně poslouchala.

Ještě jsme si takhle pár minut povídali a odebral jsem se do pokoje se doučit to co jsem nepochytil ve škole

Už se šlo učit trochu lépe protože mi mamka řekla pár povzbudivých slov ale musím uznat že stres mi nezmizel úplně.

Po učení jsem dělal různé věci abych zahnal nudu: koukal na seriál,četl atd...

Když už bylo poměrně pozdě tak jsem si udělal noční rutinu.Když jsem si lehl do postele tak jsem ještě naposledy zkontroloval na mobilu socální sítě a následně šel spát.

-----------------------Ráno-------------------------

Ráno začalo jako každé jiné - zvukem ,,crrrr crrrr''

Promnul jsem si oči a vypnul budík.A protože nám kvůli tomu zrušili školu tak jsem šel znova spát.......Ale potom mi došlo že mi začíná v 10 hodin a když je teď 7 hodin tak mám jenom 3 hodiny na uklidnění.Po téhle myšlence jsem vyskočil z postele a udělal si ranní hygienu.Prohodil jsem i pár vět s mamkou.

Takže aby jsme si to ujasnili, je teď 9 hodin a já zkouším snad všechny možné metody abych se uklidnil. Zkusil jsem si i jógu ale to mi jedině křuplo v zádech. Tak mi asi nic nepomůže no.

Tak jsem poslední půl hodinu strávil chozením tam a zpátky po pokoji a snažím se uklidnit.

Když už přišel čas tak jsem se šel přezout,obejmnul se s mamkou která mi řekla pár slov na povzbuzení a šel jsem z bytu.

Když jsem šel na autobusovou zastávku  tak jsem poslouchal písničky se sluchátky v uších.

Cesta autobusem nebyla zajímavá jen jsem se utápěl v myšlenkách.Když byl čas vystoupit tak jsem si už vypnul mobil a vytáhnul sluchátka z uší.

Když jsem došel před Kaufland kde bylo místo brigády jsem se zarazil protože jsem zahlédl mi 2 známé tváře....

Helou je tu další kapitolka😁

Tahle je trochu delší tak snad nevadí😅

Doufám že vás příběh baví hehe

Už nevim co sem napsat tak zase ahoj❤️