Uvidíme se u výplaty...(TodoDeku)

21.Kapitola

Ahoj Midoriyo asi si říkáš co se děje,

všechno ti vysvětlí Shimizu, a já se ti chci omluvit, za všechno.

Až se dozvíš co se stalo, asi mně už nikdy nebudeš chtít vidět a budeš dělat že mně neznáš a proto ..... jdu pryč. Už mně asi nikdy neuvidíš

Takže tohle jsou možná poslední slova která ti řeknu.

Chtěl bych ti za všechno poděkovat, za čas strávený se mnou, za večery kdy jsme se obejmuli, chci poděkovat i tvé mamce za tak dobrá jídla a prostě za pocit že nejsem sám.

Tvoje Katty Perry

Tenhle dopis si čtu už po 100, nemůžu uvěřit že je pryč....

Vzpomínka: Potom co jsem utekl od Velryby, od místa kde se nacházel ozývaly zvuky. Bál jsem se co se děje a moc se mi tam nechtělo jít..NE JSEM PŘECE HRDINA, JDU HO ZACHRÁNIT! ale co když...

Tak jsem se tady docela dlouho psychicky připravoval. Když už jsem byl odhodlaný a připravený, šel jsem za Shimizem.

,,Co se stalo?!'' když jsem viděl jak leží na zemi hned jsem k němu přiběhl

,,T-todoroki ti vzkazuje že máš jít d-domů''

,,A eh-''

,,Na nic se neptej a běž domů'' počítám s tím že mu to nějak vysvětlí a potom mu to vysvětlím já. Musí si to vyříkat sami, rád bych mu to řekl ve své verzi jak je Todoroki špatný a byl by Midoriya se mnou, ale tyhle dva patří k sobě

,,D-dobře'' ani jsem se nepřevlékal, a co nejrychleji jak umím běžel domů. Utíral jsem si slzy, jelikož jsem se fakt bál co se děje.

Když jsem doběhl před dům, ignoroval jsem bolest v nohou a špatné dýchání. Hned jsem otevřel dveře a vyběhl po schodech. Hodně se mi klepaly ruce, ale i přes to jsem se do bytu dostal. Snažil jsem se uklidnit sundaváním bot

,,Jeeeee ahoj Izuku, představ si že když jste tady nebyli, slyšela jsem nějaké zvuky z pokoje a když jsem se tam šla podívat připadalo mi že je tam více uklizeno, haha a kde je Todoroki?"

,,JÁ NEVÍM!!" zvedl jsem pohled od bot na mamku a rozbrečel se ještě více

,,Počkat jak myslíš že nevíš kde je?" 

,,J-já PROSTĚ NEVÍM!!!!" a obejmul jsem s pláčem mamku

Potom jsem jí vysvětlil všechno co se dnes stalo.

,,Hmmm máš jít domů, což už jsi udělal. Nepodíváme se třeba do pokoje?" snažila se mamka zachovat klid ale bylo poznat že to jenom hraje.

 Na to jsem kývnul a vydali jsme se do pokoje. Hned jak jsme vešli, všimnul jsem si že tady není Todorokiho taška, neříkejte mi.....

,,Na stole je nějaký papírek!" a šli jsme se podívat co to je.

Oba dva jsme si ho četli, a čím více slov tím více jsme měli vykulené oči.

,,Zavolej Shimizovi!!"

,,Ano ano" a hned jsem si vytáhl mobil a vytočil číslo. Dal jsem si mobil nahlas aby to slyšela mamka

,,Ano?" ozvalo se na druhé straně sluchátka

,,Prosímtě tady Midoriya a mám ti zavolat aby jsi mi vysvětlil co se stalo s Todorokim" řekl jsem s vyklepaným hlasem

,,No-"

------------------------------------------

Absloutně jsem netušil že takový Todoroki je, probrečel jsem několik nocí. Prostě psychopat??!! Proč jsme nemohli společně žít krásný život? Ale popravdě, od té doby co je pryč jsem si uvědomil že pro mně hrozně moc znamená a strašně mi chybí.....Nemůže sem přijet? Ale co když mi něco udělá? Agghhhhh proč??!!

Helouuu u další kapitoly 😁

Doufám že vás stále příběh baví, a omlouvám se že nevyšla tak dlouho kapitola😆

Tahle byla taková kratší aby se vyjasnili nějaké věci.

Mějte se dobře a zatím ahoj✨