Uvidíme se u výplaty...(TodoDeku)

13.Kapitola

,,A kde bude teď Todoroki vlastně bydlet?" došla mi celkem důležitá věc

,, A jo vlastně" řekl Todoroki se sklopenou hlavou

,, Tak to je jasný přece-"

                               ----------------------------------------------------------------------------

,,Tak to je jasný přece u nás" po téhle větě jsme oba vykulili oči

,,C-co?" zeptal jsem se s rozklepaným hlasem

,,Slyšel jsi dobře, a Todoroki máš nějaké sourozence, protože nevím kam by šli oni"

,,No mám ,ale všichni už jsou dospělí a dokážou postarat" (autorka: hlavně Dabi co?)

,,Tak to je dobře"

Zbytek cesty jsme byli potichu a já se tvářil jako by se nic nedělo. To však neplatilo k mým myšlenkám jelikož tam měli snad diskotéku nebo co, furt jsem tam měl asi 1000 otázek typu: To budeme spolu spát v posteli? Mám mu říkat brácho? Je to teď už jenom Todoroki a ne Todoroki-kun? Nebo je to dokonce Shoto? a dále.

,,Tak kluci jsme tady, vystupovat" oznámila nám mamka

Otevřel jsem dveře a vystoupil. Začal jsem se rozhlížet kolem sebe a naskytl se mi pohled na spoustu policejních aut. Po chvíli rozhlížení jsem také zahlédl Endeavora kterému drželi dva  policisté ruce za zády. Když se naše pohledy střetli, koukal se na mě v obrovském hněvu a chtěli mě skoro i zabít, což bylo dost pravděpodobné že chce. Ale našel jsem tam taky něco jako provinilost...Hm

,, V kufru máte různé krabice, tak si je vezměte a běžte vyklidit Todorokiho věci. Já tady ještě musím něco vyřídit"  na to jsme kývli a zamířili ke kufru. 

Otevřel jsem ho a postupně vyndal všechny krabice. Když už jsem měl hotovo a chtěl zavřít kufr něco mi došlo....Já tam nedosáhnu. 

Když si toho Todoroki všimnul, neodpustil si lehkého posměšku a následně ho zavřel. 

S krabicemi v náručí jsme kráčeli do té vily. Když jsme viděli něco o patřilo Todorokimu dali jsme to krabic. Zamířili jsme do jeho pokoje, jelikož tam je asi nejvíce věcí. 

Začali jsme tam dávat do krabic a všimnul jsem Todorokiho smutného pohledu. Nedivím se mu opouští domov...

Když už jsme měli hotovo a vycházeli jsme z pokoje, Todoroki se ještě otočil aby viděl na poloprázdný pokoj. Otočil se zpátky a já mu dal povzbudivý úsměv. Nakonec se usmál taky a šli jsme s plnými krabicemi pryč z domu.

,,Máte všechno?" zeptala se nás projistotu mamka

,,Asi ano"

,,Dobře tak dejte ty krabice zpátky do kufru a pojďte si sednout" kdyby jste se ptali proč si nebereme na stěhování nějakou dodávku, tak to je proto že Todoroki je velice skromný člověk a neměl doma moc věcí. 

Otevřel jsem kufr a naskládali jsme tam věci. Todoroki opět s úšklebem ho zavřel a šli jsme si sednout do auta.

Připoutali jsme se a viděl jsem jak se Todoroki kouká zasněně z okna na dům. Myslím že mu i ukápla slza

Auto se rozjelo a my mířili domů.

,,Trochu života do toho, vím že je to smutný že jedeš pryč ale budeš bydlet s náma!!!!! Bude to zábava, můžeme klidně i dneska udělat uvítací párty" jenom tyhle slova mi vytvořily obrovský úsměv protože mi už konečně docvaklo že budu bydlet s Todorokim! T O D O R O K I M. S klukem který je hrozně moc hodný a milý, a je taky hezk- eeee teda budu prostě bydlet s kamarádem!!!!!