Uvidíme se u výplaty...(TodoDeku)

11.Kapitola

Došlel jsem ke Kauflandu a i z dálky jsem viděl Bořka, Todorokiho a Shimiza, tohle bude ještě zajímavý...

                                              -------------------------------------------------------

,, Midoriyo-kun! Pohni trochu" volal na mě z dálky Shimizu, a tak jsem začal běžet

,,Ahoj všichni, dobrý den Bořku" pozdravil jsem všechny, a oni mě nazpátek

,, Nazdar děcka, dneska nám pomůžete nést těžké krabice, také se snažte co nejvíce využít výstřednosti aby tento program nebyl k ničemu" vysvětloval nám Bořek mezitím co jsme na všechno kývali hlavou že Dobře.

Společně jsme všichni šli do budovy v úplném tichu ,,Jo a málem jsem zapomněl, budete všichni mít stejné ,,uniformy" jako všichni pracovníci tady v Kauflandu" a zavedl nás do pokoje který jsem ještě neviděl ale vypadal jako šatna.

Všem nám podal stejnou mikinu a kalhoty (autorka: já fakt nevím jak to vysvětlit, prostě si všichni představte v čem chodí pracovníci v Kauflandu 😅✌)

,,Tak se do toho tady převlékněte a já na vás počkám před šatnou" řekl Bořek stavitel a vyšel ze šatny kterou taky zavřel

Všichni 3 jsme se na sebe podívali ztrapněným pohledem. ,,Tak se prostě otočíme k sobě zády" navrhnul Todoroki a s Shimizem jsme pokývnuli hlavou na souhlas

Dále jsme se teda otočili a začali se převlékat. Zdá se mi jako bych na sobě cítil pohled....Ale to se mi asi jenom zdá.

Když jsme se převlékli šli jsme společně pryč z šatny ,, Uvidíte jak po vás pojedou holky, jste všichni krasavci" nemohl si odpustit poznámku Bořek stavitel

,,Haha"  nemohl jsem si zase odpustit já a už jsme potom všichni šli do skladu

,,Takže potřebujeme sundat tyto krabice" ukázal na nejvyšší krabice v regálu který byl před námi  ,,abyste je nějakým způsobem dopravili sem" a ukázal na regály které bylo od nás daleko vpravo

,,Tak a už to nechávám na vás, jdu si dát buchtu" řekl Bořek a odešel pryč

,,Jak to uděláme"? zeptal jsem se 

,,Mám plán" řekl Todoroki a vysvětlil nám ho

                                     ---------------------------------------------------------------------------------

,,To je dobrý nápad" pochválil jsem ho a šel hned na svoji pozici kterou Todoroki vymyslel v plánu

Takže abych ten plán vysvětlil: Abychom sundali krabice které jsou úplně na vrcholu regálu, Shimizu pomocí své výstřednosti přivolal velrybu kterou také ovládal. Vždycky se ty krabice sklouzli po její ploutvi až na zem. Tam na zemi Todoroki vytvořil ledovou cestu která vedla až k regálu který byl od tohohle daleko vpravo. Todoroki vždycky těžkou krabici strčil a ta po ledě lehce klouzala až k místu kam má být uložena. Tam jsem čekal já kde jsem jí pomocí jednoho za všechny zvedl a dal ji na určené místo. 

Tohle jsme opakovali asi 3 hodiny a mezitím nás občas Bořek zavolal ať mu jdeme udělat kafe. Když nás potom propustil unaveně jsme se dokolébali do šatny a převlékli se do čistého oblečení.

Když už jsme byli na odchodu jsem si odchytl Shimiza 

,,Shimizu-kun? Jak jsme si vcera psali....No ty nemáš rád Todorokiho?

,,Katty Perry? No jako moc ne no, není mi sympatický a nejde mi si s ním moc povídat"

,,Aha tak to je škoda, ve skutečnosti je hrozně fajn"

,, Ty ho máš nějak moc rád ne?" při téhle větě jsem se začervenal

,,No je to můj velký kamarád" 

,,Dobře už to nebudu rozebírat..

Todorokiho pohled:

Velryba si povídala s Midoriyou, něco se mi na tom Shimizovi nezdá...Ale to se mi asi jenom myslím...

Každopádně díky tomu že jsem byl u brokolice doma budu mít doma s otcem lehké komplikace.

Šel jsem teda od Kauflandu k zastávce a čekal na autobus. Když přijel nastoupil jsem do nej a sedl si na místo u okna a koukal z něho. Mezi tím jsem přemýšlel o Midoryiovi, prostě nevím myslel jsem na něj.

Kdyz jsem dojel na zastávku blízko našeho domu vystoupil jsem z autobusu a připravoval jsem se duševně na teror co mě doma čeká. Samozřejmě jsem měl na tváři svůj neutrální výraz.

Po nějaké chvíli jsem se odvážil a došel k našemu domu. Následně jsem si vytáhl klíče a snažil se co nejtišeji otevřít dveře....Ano! Neslyšel to, a tak jsem následně i dveře zavřel. ,,SHOTOOOOOOOOO!!!!!" sakra asi jsem byl moc nadšený že neslyšel otevření, jsem si nedával pozor na zavření. ,,Až si sundáš boty a tyhle věci přijď za mnou do sklepa" pronesl otec větu kterou jsem dost čekal

Tak jsem si sundával boty se smířením že jsem prohrál. Následně jsem se vydal do sklepa. Hned jak jsem vstoupil do místnosti otec za mnou zavřel dveře.

,,Tak 300 sedů-lehů, a dělej nemám na tebe celý den" lehl jsem si teda na zem a začal dělat to, co mi otec nařídil. ,,Teď 100 kliků, 200 dřepů, všechno zopakuj", a takhle to furt pokračovalo. 

,,To by pro dnešní trénink stačilo, ale ještě tě čeká trest za to jak si byl na té návštěvě"

,,Ale proč, vždyť všichni-"

,,Mě nezajímají všichni, ty se máš stát lepším hrdinou než Allmight takže nejsi jako ostatní. Já tě odnaučím chtít chodit na ty návštěvy ke kamarádům" a slovo kamarádi řekl s velkou ironií

,,Protože vždy když k nim půjdeš bude tě čekat tohle" a dal mi pěstí do břicha

Svalil jsem se na zem jelikož to hrozně bolelo, ale to otce neuspokojilo. Začal do mě kopat, dávat mi facky a všechno možné.

Po pár minutách už jsem tam jenom bezmocně ležel a doufal že už se nic nestane. To bych ale nemohl mít za otce Endeavora který už připravoval pěst aby mě znovu praštil, vsadím se že budu mít zlomené žebra...Už se jeho pěst začala hýbat když v tom jsem uslyšel obrovskou ránu a uviděl i nějaký kouř, ale dále už jsem nevnímal protože jsem upadl do bezvědomí.

Helouuu další kapitolka je na světě!😁

Tak schválně co byla ta rána...Můžete hádat do komentářů.😜

Jak vidíte kapitoly vycházejí obden ale kdyby se mi třeba ještě dnes podařilo napsat další kapitolu určitě ji vydám. A obden vycházejí protože ty kapitoly teď píšu delší, většinou něco napíšu večer a následující den to dopíšu.

Doufám že vás čtení téhle ff baví.💕

Pokud máte nějaké otázky neváhejte se zeptat a ahojky✨.