kapitola dvacátá devátá

25 8 5
                                    

28.12.2020

Co to do mě vjelo? říkala si, ale líbat ho nepřestala. Přitáhla se blíž k němu a prsty mu vjela do vlasů. Mattovo tělo reagovalo na její dotyk tak, jako by jím procházela elektřina. Svaly se mu napínaly a zase uvolňovaly, jako by ho s každým nádechem zasáhla další rána. Jejich jazyky tančily svůj vlastní, vymyšlený tanec plný exotiky a neznáma. Matt nevěděl, co má dělat s rukama, a tak jí je jen položil na boky a palcem lehce přejížděl po kabátu. Ať to nikdy neskončí, prosím.

Když se od sebe odtrhli, nastala chvilka plná napětí. Energie z polibku pomalu odeznívala a s každou nadcházející vteřinou bylo těžší a těžší promluvit jako první. Nakonec ticho přerušil Matt. „Chceš si o tom promluvit?" zeptal se a zadíval se jí do očí, ve kterých nedokázal přečíst nic mimo vyprchávající vzrušení. Chytil ji znovu za ruku a v její jemné dlani začal opisovat kroužky. Polibek jen ztvrdil to, o čem už předešlých pár dní uvažoval. Přišel čas si to konečně přiznat, je do Zoey zamilovaný, a to tak, že pořádně. Myslel na všechny ty hodiny ve škole, které si spolu povídali. Na knihy, ve kterých si ji představoval jako hlavní hrdinku, jako hrdinku ve svém vlastním životním příběhu. Viděl její krásný úsměv, kterým přímo hýřila, když vyprávěla o něčem, co je jí blízké. Představoval si ji, jak maluje. Jak se celou svou existencí soustředí jen na plátno, až se s ním postupně úplně sžije.

„Nevím, jak se to celé stalo," začala. „Přišlo mi to jako ta nejsprávnější věc, v tu chvíli. Pořád mi to připadá jako to nejlepší, co jsem mohla udělat," řekla a znovu ho přitáhla k sobě a políbila. „Všechno teď dává daleko větší smysl, nemyslíš? Možná to tak celé mělo být. Věřím, že vesmír chtěl, abys mi ukázal tuhle střechu, tenhle nádherný výhled. Chtěl, abychom tu skončili spolu," vydechla.

Matheas se na chvíli zamyslel nad významem jejích slov. „Ale co Scott?" namítl po chvíli. „Kam ten do plánu vesmíru zapadá?"

„Dovedl mě k tobě," řekla. „Jako by mi teď svitlo v hlavě!" vypískla a nadšeně rozhodila rukama. „Cítíš to taky? Ten příval energie? Všechno teď dává smysl. Vztah, který nefunguje, nejlepší přítel po boku, který jedinkrát nezklamal. Týdny, které si lámu hlavu nad tím, jestli jen nemarním čas s tou nesprávnou osobou. Mohla bych létat. Jsem volná, volná jako pták!" vykřikla a zatočila se na místě.

Matt nad tím chvíli uvažoval. Celá ta teorie o vesmíru dávala docela smysl, když se k ní přičetl fakt, že se kvůli ní vrátil v čase. Všechno, jako by do sebe najednou zapadlo a zároveň to bylo šílené. Není ale šílený celý svět, celá lidská existence? Poslední díl skládačky cvakl a jeho lupnutí přineslo čisté uspokojení. Vždyť já jí miluju. „Zoey, já ti musím něco říct." Vtom mu ale zazvonil telefon. Proč mi volá Hank? Jedním stiskem hovor přijal.

„Matte! Chlape, musíš okamžitě přijet. Linda. Teda tvoje máma měla nehodu, jedu akorát do nemocnice. Srazil jí nějakej idiot, když se mnou volala. Pane bože!" křičel a v pozadí bylo slyšet tůrování motoru a mlácením rukou o volant. Vyslechl si adresu a telefon položil.
„Zoey! Musím okamžitě jet, mamku srazilo auto. Dokážeš se dostat domů?" zeptal se a popoháněl je směrem ke schodům.

„Pojedu s tebou," navrhla. V bytě honem popadla batoh a vydali se na nejbližší spoj do nemocnice.

„Hanku! Kde je? Už něco víš?" křičel Matt zdálky, když ho spatřil na chodbě, jak si nervy rve prořídlé vlasy. Přecházel z místa na místo a když zaregistroval Matta, hnal se k němu.
„Ještě nic nevím, dorazil jsem před chvílí a nemůžu sehnat žádnou kompetentní sestru, která by mi byla schopná říct, kde je. Do prdele!" křikl a nakopl lavičku.

„Pane, uklidněte se. Jste v nemocnici, tady nemůžete křičet," okřikla ho recepční. Matt k ní došel a zkusil se znovu, pokud možno klidným hlasem, zeptat, kde je jeho matka. Žena něco kolem pětapadesáti zvedla telefon a někam zavolala. Po chvíli telefon položila, zvedla se, obešla recepci, došla až k Mattovi a vzala si ho stranou. „Je mi to moc líto, pane Dwighte, vaše maminka podlehla v sanitce, když ji sem převáželi. Lékař dělal, co mohl, ale její zranění byla neslučitelná se životem. Upřímnou soustrast," řekla a konejšivě mu stiskla rameno.


Vrať se, cizinko |ONC 2021| ✔️Where stories live. Discover now