Vrať se, cizinko |ONC 2021| ✔️

kapitola desátá

29.11.2020

Linda se probudila s úsměvem na tváři. Po dlouhé době měla pocit, že ji vůbec nic netíží. Služební telefon vypnula, těsně předtím ale odeslala Jackovi zprávu s tím, že si dnes bere volno z naléhavých osobních důvodů. Snad to pochopí. V posteli se posadila a protáhla si záda za hlasitého zívnutí. V kuchyni hučel kávovar a vůně z něj se zpod dveří linula až k její posteli. Provoněla celou její ložnici. Roztáhla závěsy a zjistila, že okna jsou namrzlá, venku muselo být něco kolem stupně, maximálně dvou.

„Dobré ráno, mami," pozdravil Matheas a nalil matce kávu. Ta si promnula oči a pozdrav mu opětovala. „Jak jsi spala? Vypadáš dobře."

„Tak jako dlouho ne. Měla bych mít volné dny častěji," řekla.

„Aspoň dva dny v týdnu, jako každý normální člověk. Pro začátek," namítl a usmál se. „Co podnikneme? Jestli teda nemáš v plánu zase zmizet," poznamenal s větší hořkostí v hlase, než chtěl.

„Dneska ne, Matte, dneska ne. Užijeme si volný den, tak jako dřív. Zajdeme si do kina, na oběd, cokoli budeš chtít," řekla nadšeně. „Na Jackovi si budu nárokovat víc volna. Rebecca se v práci moc nenadře a volno taky má. Na tyhle pozdní rána by si jeden hned zvyknul," pochvalovala si. Hlavou se jí pořád honil sen z předešlé noci. Myslela na něj před spánkem, a tak se jí do něj asi promítnul. Váhala, jaké by to asi bylo, kdyby tady teď byl.

„Kino bude super," navrhl. „Zjistím, co dávají a něco nám zamluvím. V centru otevřeli novou restauraci, tak bychom tam mohli zajít a vyzkoušet něco nového."

„Moc ráda. Dej mi chvíli, trochu se zlidštím a udělám nám něco k snídani."

„Nemusíš, už jsem se o to postaral," řekl a ukázal k červené lince, kde ležely talířky s koláčky. „Došel jsem je koupit. Pekař je asi před půl hodinou vytáhl z trouby, ještě budou teplé."
Linda jen došla k synovi a chytila ho za ruku. „Jsi úžasný syn." Matt jen protočil oči. „Vím, nejsi ve věku, kdy tohle chceš slýchat od staré, sentimentální matky, ale chci abys to věděl. Kdyby tady byl táta..." nakousla, ale zarazila se.

„Já vím, mami," zamumlal. „Dej si ty koláčky a zasedni k telce. Dneska nemusíš mít vrstvu make-upu, tak si to užívej."

~

Po skvělém obědu Matt mávnutím přivolal číšníka a objednal matce i sobě zákusek. „Ještě jedno latté, prosím," ozvala se. Číšník si zapsal objednávku a oni znovu osaměli. Restaurace byla téměř plná, vypadalo to, že se sešli všichni bližší obyvatelé Princetonu, aby ochutnali, jak v téhle malebné restauraci vaří. „Matte," řekla a natáhla k synovi ruku. „Musím ti něco říct." Pohlédla synovi do modrých očí, které zdědil po otci a dostala najednou strach. Jako by hleděla do očí svému exmanželi. Měla pocit, že ho zradila. Chtělo se jí brečet, ale slzy nepřicházely. Na to si až moc zvykla je udržovat v sobě.

Matheas se na ni se zájmem podíval a snažil se něco vyčíst z jejího náhle poplašeného výrazu.

„Stalo se něco? Vrátil se ti ten...?" vyděsil se a stiskl matčinu ruku pevněji. To ne.

„Ne, zlato. Nic takového. Nádor se mi nevrátil." Bože, já to nedokážu. Matt na ní visel pohledem a čekal. „S někým jsem začala chodit. Víš, co táta odešel, neměla jsem nikoho. Šest let je dlouhá doba. Pro samotnou ženu s dítětem určitě," řekla a snažila se synovi nepřestat dívat do očí. Jeho výraz byl překvapený, ale neodsuzoval ji. Díky. DÍKY. „Chtěla bych ti ho představit, až se na to budeš cítit. Je to kolega z práce. S mým nulovým časem okolo, jsem si moc ani vybírat nemohla," zasmála se, ale znělo to tak nervózně, jako by se jí spíš vzpříčila kuřecí kost v krku.

„Lekl jsem se, že je to rakovina," řekl a hlasitě si oddechl. „Tohle je ale moc dobrá zpráva, mami. Jsem za tebe opravdu moc rád," řekl, ale v hlavě věděl, že tohle přijde. Na Hanka málem zapomněl a vůbec mu nedošlo, že ho ještě nezná. Takový šoky, fuj.