XI.

6 0 0
                                    

Liam:
Dnes jsem musel jít něco zařídit navečer do města, poslat pár balíčku a tak, ale když jsem se vrátil, bylo tu dokonale uklizeno. Teda dokonalé to bylo dokud si Harry nezačal hrát s Antony a všechny hračky se váleli po zemi.
"Tady to vypadá jako po výbuchu!" Řeknu a vezmu si Antony do náruče
"Theresa právě uklízí naše pokoje, tu si tady už necháme" "A kde je Niall a Louis?" Zeptám se
"Poslala je na nakoupit něco k jídlu. Nevybral jsi si špatně Liame!" Tohle už ignoruju a s An jdeme najít Tess. Zrovna myje okna u Nialla v pokoji, což nikdo nedělal...od doby co tu bydlíme. "Oh Liame, ráda tě vidím" přeruší mytí oken a obejme mě
"Jak se ti to povedlo? Tady je tak...čisto a to jsem byl pryč dvě hodiny" "zaměstnala jsem i kluky a navíc na tom pracuju od rána" usměje se a jde se věnovat dál své práci. Nechápu ji. Nemusí to dělat a přesto to dělá!
"Zlato, jenom kdyby jsi prosím dal spinkat Antony do pokojíčku, polož ji do postýlky a ona za chviličku usne řekne mi a já udělám přesně to, co mi řekne...
Po asi hodince sedíme všichni v kuchyni. Kromě Theresy. Ona se snad ani nezastavila. Uvařila snídani, oběd a teď i večeři. Uklidila celý dům a teď ještě myje nádobí.
"Tess nechceš jít za námi?" Zeptá se ji Harry
"Nene, jenom kdyby vám nevadilo na půl hodiny dohlédnout na An, byla bych vám vděčná" "Ty někam jdeš?" Zeptám se
"Jsem domluvena s kamarádkou na rychlou pizzu. Znáš to" "Máš času kolik potřebuješ"
Odpoví ji Harry a ona s úsměvem odejde.
Nedivím se ji. Devatenácti letá holka starající se o svou sestru, chce to odvahu...

Theresa
Byla jsem domluvena a Avy. Mojí kamarádkou, že se s ní sejdu. Avy je o tři roky starší a má malého syna, takže se vždy sejdeme sami takhle večer.
"Avy ráda tě vidím" "Já taky ale dneska mě zajímá Liam a Ty. Je vás plný internet"
"Tak máme spolu přeci dítě, je co řešit" zasmějeme se. Avy tu pro mě byla celou dobu. Když máma zemřela byla to ona kdo mě a bratra dostal zpět do normálního života.
"Zlato, ale teď vážně, co spolu máte?" Zeptá se
"Momentálně spolu máme pár zážitků, pokoj, i když ten máme taky každý svůj a články v novinách. Jo a taky podezření že spolu chodíme" "A chodíte?" "Ne!" Fajn nechci ti říkat pravdu "Tess, nelži mi!" Ona mě má přečtenou "Dobře tak možná" rozzáří se jí oči. Je úplně jako malá holka která dostala svoji první panenku. "Jak dlouho" "Asi tak deset hodin?" "Takže úplná novina! Spali jste spolu?"
"Cože? Ne!" Odpovím zaskočeně. Nečekala jsem tuhle otázku. Zřejmě jsem měla "Tak proč se ti rozšířili zorničky!" Proč?! "Fajn, spali"...
Známe to. Příjemné povídaní. Další skvělý den. Po půlhodinovém povídání si obě vracíme nuceně domů.

Small secret Tempat cerita menjadi hidup. Temukan sekarang