Wish list

•8•

Samozřejmě jsme kvůli mému telefonátu dorazili o deset minut později. No dobře, ten telefonát za to nemohl tolik jako moje máma, která měla potřebu Joshe zpovídat, a to že už jsme museli jít jí v tom ani trochu nezabránilo. Joshovi to očividně moc nevadilo, trpělivě odpovídal na její všetečné dotazy a já v pozadí tiše trpěla. Naštěstí si ale mamka všimla mého pohledu a propustila ho ze svých spárů nekončících otázek. Na druhou stranu to ale mělo pár výhod. Jelikož se známe teprve chvíli dozvěděla jsem se o něm pár zajímavostí, které jsem nevěděla. Bydlí ve vedlejším městě Bradfordu, kde taky chodí na školu. Ano v tom, kde jsme byli na jídle po koupání v jezeře. Má ještě starší sestru, mladšího bráchu a v našem městě bydlí jeho sestřenice. Vsadím se, že by z něj mamka vytáhla víc informací, ale my vážně museli jít. Po cestě panovala příjemná atmosféra, takže utekla vážně rychle a my už v dálce zahlédli své kamarády.

Jako první nás zaregistrovala Liv, která na mě významně koukala, dokud jsme nedošli až k nim. Zřejmě se nevyhnu ještě jednomu a tentokrát mnohem podrobnějšímu výslechu. Stáli u obchodu se zmrzlinou, jak bylo domluveno. Taky, že už ji všichni drželi v rukou. Kdo by totiž odolal, když stojí u těch všemožných lákavých příchutí. Já rozhodně ne, a Josh vypadal, že je na tom stejně. Než jsme se tedy vydali do útrob obchodního centra museli na nás ostatní chvilku počkat, než si také koupíme zmrzlinu.

"Tak jakou si dáš?" zeptal se mě Josh koukajíc na ty rozmanité příchutě. Já měla jasno, ten karamel vypadal neodolatelně. On si ale zřejmě nemohl vybrat.

"Karamelovou, co ty?" odpověděla jsem mu a koukala na jeho stále zamyšlený pohled.

"Hm, to nezní vůbec špatně. Tak dvakrát karamelovou." pronesl nejprve ke mně a poté k prodavačce, která stála za pultem. Já ale nechtěla, aby mi tu zmrzlinu kupoval, jako jo je to hezký, ale nemám to ráda, přijde mi pak jako bych tomu klukovi něco pořád dlužila. Samozřejmě ve vztahu mi to přijde v pořádku, ale když za mě platí kamarád je to zvláštní.

"To je dobrý, já si to koupím sama." pronesu k němu tiše, protože je mi celá ta situace trochu trapná. On se na mě jen usměje jako by se vůbec nic nestalo a odpoví: "Prostě ti chci jen koupit zmrzlinu za to, jak jsem ti dával zabrat s tou matikou, nech to být, mě stejně nepřemluvíš." na důkaz svých slov zaplatí prodavačce, podá mi mou zmrzlinu a po jistotu na mě ještě mrkne.

"Takže si ujasněme fakta. Ty mi pomůžeš s matikou, vysvětlíš mi jí tak, že jí dokonce i pochopím a pak mi za to ještě koupíš zmrzlinu? Nemělo by to být obráceně?" zadívám se na něj lehce nechápavě.

"Přesně tak a ne nemělo. Fajn, takže když ta fakta ujasněná máme, tak můžeme jít ne?" zasměje se a nechá mě tam zmatenou jen tak stát. Až po chvíli se rozejdu a zastavím se u Liv, která se už zase culí jak měsíček na hnoji. Otázkou je, jestli je to kvůli tomu výprodeji, který oznamuje velká cedule před námi, nebo si všimla té situace se zmrzlinou. Odpovědi na tuhle otázku se zřejmě momentálně nedočkám, protože přímo přede mnou se strhne debata, kam půjdeme jako první. Holky bojují za nákupy, protože ta výprodej jejich dvěma X chromozómům očividně neunikla a kluci bojují za kino, ve kterém dnes vyšel nový akční trhák. Nakonec dojde ke kompromisu, kdy s námi kluci půjdou nakupovat, ale máme na to pouze hodinu a poté půjdeme všichni na ten film.

******

"Tenhle růžovej svetr si musíš vzít, neskutečně ti sekne, a navíc je na něj padesáti procentní sleva! Jeee a koukej tady je nádherná akvamarínová kabelka a ty náušnice se mi budou hodit k těm novým šatům..." Pomoc, zachraňte mě prosím někdo od té nákupní maniačky, která se rozhodla, že i za hodinu zvládne udělat nákup jako bychom tu byli tři. Zatáhla mě už do pěti obchodů, do pěti, a to za sebou máme teprve dvacet minut nakupování, to jsou čtyři minuty na jeden obchod. V každém z nich si alespoň jednu věc koupila, neptejte se mě, jak se procpala v těch dlouhých frontách dopředu, zná tu snad každou prodavačku. Kde jsme ztratily ostatní netuším, ale nejspíš to bylo hned u prvního obchodu.