Wish list

•2•

Na zápas jsme dojeli včas. Dost včas na to, abychom viděly dokonalého Jasona ještě před tím než zamířil do šaten. Na chudáka Liv se sice ani nepodíval, ale ta z něj byla hotová i přesto. Řekla mi, že je tu moc lidí na to, aby jí v davu zahlédl. Poté co se Jason konečně uráčil odejít do šaten, jsme pokračovali do útrob areálu hřiště, abychom si našli co nejlepší místa.

A v tu chvíli to začalo. Liv přesunula svou pozornost z Jasona na mě. Možná mi bylo příjemnější to její žvatlání o něm, než to co přišlo. Kterýkoli kluk s modrýma očima si upoutal její pozornost.

„A co tenhle?" vykřikla asi už po sté a ukázala na další chudáka, který jí přišel do cesty. A musela jsem uznat, že na celkem hezkého chudáka. V tu chvíli se na něj ale pověsila drobná blondýnka, která nám jasně ukázala, že tenhle modroočko je její.

„Liv, přestaň už s tím, přesně kvůli tomu jsem ti to nechtěla říkat." řeknu jí už lehce naštvaně a nataženou ruku k tomu klukovi jí strhnu dolů.

„Fajn, dělám to ale jen pro tvé dobro abys věděla." zamračí se na mě.

Chvilku jdeme mlčky, ale moc dlouho nám to nevydrží, protože se za našimi zády ozve křik. „Hej Mel, Liv, počkejte na mě." zařve na nás Paul. Třetí a zároveň poslední člen naší party. Ne že bychom neměli i jiné kamarády, ale my tři jsme spolu skoro všude.

Paul se nám oběma jeden čas líbil. Zanedlouho nás to ale pustilo a stala se z nás nerozlučná trojka. Lidi ve škole nás už ani jinak neznají. A já jsem ráda, že jsem si našla takhle skvělou partu přátel, ta předchozí ve mě totiž vzbuzuje špatné vzpomínky.

Obě ho pozdravíme a počkáme než k nám doběhne. Když k nám dojde chci se znovu rozejít, ale Liv ho zastaví. Zadívá se na něj a prohlásí, "Hnědý, hm, tak nic." Vytřeštím na ní oči a šťouchnu jí do ramene.

„Hej, no co, musela jsem se přesvědčit." reaguje, mezitím co se na nás Paul jen zmateně dívá.

„Ne nemusela a ty to víš." odpovídám jí a mrknu na stále nechápajícího Paula.

„Ehm, holky? Vysvětlíte mi to, nebo se tu budete jen hašteřit?" ozve se konečně a těká mezi námi pohledem.

„To je jedno." mávne rukou Liv a naznačí hlavou ke hřišti, protože ta nejlepší místa už se začínají plnit.

„Já vám někdy nerozumím." pronese ještě Paul, ale už jen ke mně, protože Liv nám už mizí z dohledu mezi lidmi. Naštěstí se nám díky výrazným červeným šatům v davu neztratí a my jí snadno doženeme.

****

Mám-li být upřímná z toho zápasu jsem skoro nic neměla. Liv mě občas dokáže tím svým žvaněním dostat do fáze, kdy nevnímám okolí a žiju uvnitř své hlavy. Vážně, ta holka neví kdy přestat. To je samé "Koukej, už je na hřišti. Jeee on je tak sladkej. Vidělas jak se podíval naším směrem?" Děkuji, nechci. To si radši budu povídat sama se sebou.

Mou pozornost si získá až velké pozdvižení ze strany dívčího osazenstva. Opravdu, ty holky se ve vteřině proměnily ze středoškolaček v mrkací pany. Vedle sebe už jsem neslyšela jen Liv jak slintá nad Jasonem. Najednou kolem mě byla stovka slintajících Liv a nebylo to nad Jasonem. Na hřiště totiž vběhl nějaký nováček.

Opravdu hezký nováček, co si budeme říkat. Z dálky toho sice nebylo tolik k rozpoznání, ale to, že sportuje se zapřít nedalo. Oproti němu vypadali ostatní v družstvu jako párátka, co si spletla části hřiště a raději by měla stát v kapele na tribuně.