Wish list

•6•

"Blbec jeden." zamumlala jsem si pro sebe a pokračovala v úklidu pokoje. Takhle už mě dlouho nikdo nenaštval. Vlastně od té doby, co zmizela naše zlá královna. Královna školy Nancy, neviděla jsem jí od konce školy před prázdninami a to, že už po prázdninách na naší školu nenastoupí byla nejlepší zpráva za poslední dobu.

Rozčíleně jsem vzala papír ze stolu, zmuchlala ho a hodila s ním do koše. Pak jsem třískla ještě s pár věcmi, co za nic nemohli. Vím, že by někomu to moje naštvání mohlo přijít přehnané, ale tady jde o princip. Bohatí ovládají svět a mohou si dělat, co se jim zlíbí. Jako by snad peníze byly ukazatelem toho, co si člověk smí a nesmí dovolit. Jako by snad život lidí, kteří tolik peněz nemají byl méně cenný, než život lidí, co jich mají hodně. Nenávidím tohle škatulkování. Naše rodina sice nepatří mezi chudší vrstvu, ale přesto jsme si nikdy na nic nehráli.

Vyčerpaně sebou hodím na postel a vrátím se v myšlenkách zpět do doby, kdy mi bylo deset. Do doby, kdy jsem si začala uvědomovat, že jsou mezi lidmi sociální rozdíly.

Flashback

"Ty nemáš žádnou budoucnost a víš proč? Tvoji rodiče jsou chudí, jak myslíš, že ti jednou zaplatí školu? Skončíš jako prodavačka u nás v obchodě a budeš za to ráda!" ozýval se pisklavý hlas z jedné kabinky.

V té kabince museli být celkem tři dívky a dvě z toho se navážely do té třetí, která skoro nemluvila. Nemohla jsem uvěřit tomu komu ty dva hlasy patří. Myslela jsem, že jsou to hodné holky, vždyť jsme byly nejlepší kamarádky! Strnule jsem stála u umyvadel a nevěděla jsem co mám dělat. Něco mi říkalo, že bych se měla té holky, která za nic nemohla zastat. Moc času na přemýšlení mi ale nedaly, mé myšlenky zastavilo prudké otevření záchodové kabinky.

Ve dveřích stály Nancy a Pam. Obě měly na tváři velký úsměv a moje přítomnost ho nijak nesmazala. Ba naopak, čekaly že se k nim přidám. Za nimi stála drobná blondýnka, stejně stará jako my. Moc jsem jí neznala, přistěhovala se teprve nedávno. Koukala na mě vystrašenýma očima a já se v tu chvíli rozhodla. Tyhle dvě už nebudou moje kamarádky, nechci mít kamarádky, který se chovají k ostatním ošklivě.

"No tak Mel, řekni jí, že je nicka a pojď s námi na oběd." obrátila se na mě Nancy.

"Ne, to neudělám. Nechte jí na pokoji, vždyť vám nic neudělala, nebo snad jo?" obořila jsem se na ní. To zřejmě nečekala, myslela si, že přátelství s ní beru jako privilegium. Což tak ve skutečnosti bylo, ale tímhle překročila práh mojí trpělivosti. To, že občas někomu vynadala když jí rozčílil jsem snášela dost dlouho, ale to, že nadává někomu za něco, za co ani on sám nemůže, to už na mě bylo moc.

"Vážně se radši postavíš za toho chudáka a přijdeš tím o kamarádství s námi? Vždyť jsme nejky." ozvala se pro změnu Pam. Bylo mi jasný, že všechno tohle dělá jen kvůli Nancy.

"Nechci být nejka s někým, kdo dělá tohle!" odpověděla jsem jim, vzala za ruku tu holku a s prostým: "Pojď," jsem jí odtáhla ze záchodků.

A takhle jsem poznala Liv. Její táta později našel práci u mého táty ve firmě, takže už na tom finančně špatně nejsou. A my jsme od té doby nerozlučné. Liv už dávno není ustrašená malá blondýnka. Obarvila se raději na černo, aby prý pouštěla hrůzu a dost se v mé společnosti otrkala. Z Nancy se stala královna školy a Pam teď konečně po těch letech vystoupila z jejího stínu a tenhle post ve škole si nárokovala. Následnicí trůnu je momentálně Daisy. Hierarchie ve škole jak vyšitá, že?

Na jednu stranu jsem ráda, že se tohle stalo. Ačkoliv jsem tak nějak tušila, že něco takového dělají, v tu chvíli co jsem to viděla na vlastní oči, úplně se mi na ně změnil pohled. Nechci prostě ani pomyslet na to, že bych se přátelila stále s těma dvěma a Liv nikdy nepoznala. Je už nedílnou součástí mého života, i přesto že bych jí někdy nejraději nechala hodně daleko.