Jako vážně, Weasley?! ✔️ GW

26. Nedělej to..

Terry, 7. ročník; Lucas, 5. ročník - srpen

Terry
"Ne, Luku. Nedělej to. Nic tím nevyřešíš." plakala jsem skoro na kolenou u svého bratra.

Naproti nám stál Rodolfus Lestrange se svou ženou Bellatrix. Dva nejobávanější smrtijedi.

"Ne? Já myslím, že ano. Je to hajzl. Šikanoval mě. Když ho zabiju, na světě bude lépe." odsekl Lucas.

U jeho nohou ležel zubožený Austin Lestrange. Lukův kamarád, do kterého se zamiloval a který ho od jeho 4. ročníku šikanoval kvůli jeho orientaci, když mu to pověděl.

Luke napřahl ruku s hůlkou proti tomu chlapci.
Ale pak se zarazil a pohlédl na Lestrangeovi.

"Ale... je to váš syn. Když ho zabiju, zabijete vy mě." obával se Luke.

"Není to náš syn. Jeho příjmení je falešné. Jen tě k nám měl dovést. Je to pouhá návnada." vysvětlila Bellatrix s šíleným úsměvem.

Měla jsem strach. O Austina, o Lucase i o sebe.

Nacházeli jsme se ve starém domě na okraji Londýna. Dostali jsme se sem díky Austinovi. Procházeli jsme se s Lukem po parku, když tu se odněkud vynořil Austin.

"Hele, teploušek. Nechceš mi *******?" začal na Lucase pokřikovat. Luke se neudržel a rozběhl se za ním. A mě nezbylo nic jiného, než je následovat.

A tak nás zavedl až sem, kde už čekali oni.

Lucas proti Austinovi použil kouzlo Sectum Sempra, o kterém nám povídal táta.

"No tak, zabij ho." povzbuzovala Bellatrix.

Lucas se nadechl a sevřel hůlku pevněji.

"Avada kedavra!" ozvalo se z jeho úst a z hůlky vyletěl paprsek zeleného světla. Austin byl mrtvý. Zanaříkala jsem.

"A co ona?" ukázal Rodolfus na mě. Polilo mě horko. Teď jsem si byla jistá, že zemřu.

"Ne! Je to má sestra. Nechte ji být."
Merline, díky Luku.

"Dobře. Zavolej pána Zla." rozkázal Rodolfus. Nedocházelo mi, na koho přesně mluví.

Ale zjistila jsem to hned v zápětí.

Lucas si vyhrnul rukáv mikiny. Na jeho předloktí se svíjel černý had vylézající z lebky.

Znamení zla.

Nemohla jsem pomalu ani dýchat. Co to má znamenat? Doufám, že je to nějaký zlý sen. Luke přece nemůže být smrtijed.

Než jsem se snažila vzpamatovat, Luke už pronesl zaklínadlo na přivolání pána Zla. Nečekala jsem ani chvíli a přemístila jsem se.

Celá roztřesená jsem klečela v prostřed obýváku a hlasitě vzlykala.

Přiběhl Zack a taťka. Mamka byla v práci. Táta měl vyjímečně volno.

"Merline, Terry! Co se, sakra, stalo?" vypadlo ze Zacka když uviděl, v jakém jsem stavu. Klekl si ke mě a sevřel mě v pevném objetí.

"Lucas. On je... je jedním z.. nich. Poskoků pána Zla. Luke je smrtijed. Znamení zla.. přivolal ho tam. A zabil... kluka. Já..." nezmohla jsem se kloudné věty.

"Cože?! Nemáš horečku?" ptal se táta starostlivě.

"Ne! Zabil Austina. A přivolal pána Zla. Lucas Hill je smrtijed, tati! Musíme pryč." zakřičela jsem. Trochu jsem se vzpamatovala a nelíbilo se mi, že mi táta nevěří.

Oba na mě hleděli jak kdybych spadla z višně.

"Merline," promnula jsem si čelo "tati, ty běž pro mámu. Nejlépe uděláš, když se přemístíš. A pak se vraťte sem. My se Zackem to tu připravíme. Jdi." rozkázala jsem tátovi.

S hlsitým *lup* se přemístil.

"Zacku. Pober nějaké věci mamce a taťkovi. Já jdu pro věci mě a tobě." nakázala jsem a Zack se rozběhl po schodech nahoru.

Já vrazila do rodičovské ložnice a pohrabala to, co mi přišlo pod ruku a ledabyle jsem to házela do kufru.

Měla jsem zlé tušení, že Lucas je zavede sem.

V obýváku se ozvalo již po druhé *lup*.

Modlila jsem se, aby to byli mamka s taťkou a ne nějaká smrtijedská sebranka. Bingo! Mamka se tvářila dost vystrašeně a taťka nervózně.

"Zacku! Pojď!" zavolala jsem na bratra. S hlasitým dusáním seběhl schody po třech.

"Terry, co se-" začala mamka ale přerušila jsem ji.
"Teď není čas. Vysvětlím vám to, až budeme v bezpečí." řekla jsem rázně.

"Chytněte se mě." natáhla jsem ruku. Všichni se chytili. Pomyslela jsem na Grimmauldovo náměstí 12 a přemístila jsem nás.

"Siriusi?" zašeptala jsem. Dveře od kuchyně se otevřely. Stál v nich jmenovaný.

"Terry? Zacku? Co tu děláte a kdo je tohle?" ukázal na naše.
"To jsou naši. Mamka a táta." řekla jsem.

"Terry? Kdo to, sakra, je?" zeptal se táta.

"Vysvětlím vám to za chvíli. Siriusi, je tu Taylor?" zeptala jsem se. Mamka zalapala po dechu a táta se napřímil.

"Jistě, tudy prosím." poukázal na vchod do kuchyně. Rázným krokem jsem se tam vydala s mamkou a taťkou za zády.

Taylor seděl na jedné z židlí. Chvíli bylo ticho, ale pak...

"Taylore?!" vykřikli sborově mamka s tátou.

"Ahoj." hlesl Taylor.

Lucas
Měl jsem strach. O svou rodinu. Bál jsem se, že jim něco provedou. Smrtijedem jsem se stal v polovině 4. ročníku, když jsem v Prasinkách potkal Rodolfuse.

Řekl mi, ať se k nim přidám, že se pak budu moci pomstít všem, kteří mě šikanují. Byl jsem zaslepen zlobou, nenávistí a zoufalstvím, tak jsem souhlasil.

Ale přesto, že vím, že jsem to udělal jen kvůli tomu, co jsem cítil, ani teď toho nelituji. Baví mě mučit a zabíjet lidi. Je pro mě pocta sloužit pánovi Zla.

Teď tu sedím. V Malfoy Manoru vedle Draca Malfoye a čekám, co se bude dít.

"Lucasi Hille." zastudil mě v uších jeho hlas.
"Ano, pane?" zamumlal jsem. Strach. Velký.

"Vím, že to je těžký úkol. Ale potřebuji se dostat ke tvé sestře. Je pro nás velkou hrozbou. Nerad to přiznávám, ale je silná. Musím ji zabít."

Zamrazilo mě. Ne ne ne. Tohle jsem opravdu nechtěl. Je naděje, že.. Merline, doufám že odešli pryč.

O několik minut později jsem měl na dlani položenou chladnou ruku pána Zla.

"Doveď mě k nim." zavelel. Pomyslel jsem na náš dům a přemýstil se. Ze srdce mi spadl obrovský kámen, když jsem zjistil, že náš dům je prázdný.

"Nejsou tu. Nevíš, kde by mohli být?" zeptal se Voldemort. Zavrtěl jsem hlavou.
"Ne, pane."

"Lžeš." zasyčel a sevřel mi hrdlo.
"Ne, pane. O-opravdu nevím, k-kde.." sípal jsem a on sevření díky Merlinovi povolil.

"Dobře. Vraťme se." opět položil svou ruku na mou dlaň. Oddychl jsem si. Bohužel předčasně.

Vrátili jsme se do Malfoy Manoru, do hlavního sálu, kde seděli i ostatní. Voldemort usedl na své místo a započal svou řeč.

"Moji milý, tenhle chlapec," ukázal na mě, "si dovolil lhát svému pánovi. Proto ho nyní čeká trest." řekl a pozvedl svou hůlku.

Než jsem stačil cokoliv udělat, slyšel jsem jeho chladný a naprosto nemilosrdný hlas.

"Avada kedavra!"

Poslední, co jsem zahlédl byla zelená záře.

Zemřel jsem jako někdo, kdo neprodal svou rodinu největšímu zlu světa.