Jako vážně, Weasley?! ✔️ GW

25. Nejkrásnější noc

Doupě jsem si nehorázně zamilovala. Bydlí tu tolik hodných lidí. A celkově ten dům a okolí je... no, kouzelné.

Dnes, 16.8. , mají v noci padat hvězdy. Dohodla jsem se s Georgem, že večer půjdeme na zahradu sledovat, jak padají.

***
"Co máte dneska v plánu, děti?" zeptala se paní Weasleyová u snídaně. Její palačinky jsou úžasné.

"Večer půjdem na zahradu. Sledovat hvězdy." zahuhlal George s plnou pusou.

Od doby, co jsem přijela, je Fred jiný. Není tak hlasitý, nedělá vtípky a je na všechny nepříjemný.

"Jasně, hvězdy vám jsou ukradený. Chcete se zas jenom cucat." odfrkl si. Vyděšeně jsem na něj pohlédla. Paní Weasleyová po něm hodila vražedný pohled. A George sklonil hlavu.

Budu si s ním muset promluvit. A teď nastala ta správná chvíle. Vstal, odnesl nádobí a odešel. Chvíli jsem počkala a pak se vydala za ním.

Seděl v pokoji, který mají společný s Georgem, s četl si knihu. Zase. Potichu jsem došla k němu.

"Ahoj." hlesla jsem. Žádná reakce. Posadila jsem se naproti němu. Vzhlédl a zahleděl se mi přímo do očí.

"Co chceš?" zavrčel. Trochu mě to zamrzelo.

"Chci vědět, co se děje." oznámila jsem.

"Co se děje? No, já nevím. Třeba to, že brácha má oči jen pro tebe. Na mě kašle. Všechno dělá s tebou. Už pár měsíců jsme neudělali žádnou lumpárnu a to jen kvůli tobě. Cítím se, jako páté kolo u vozu. Víš vůbec, jaké to je? George je ten, pro koho žiju. A ty mi ho bereš."

U poslední věty se mu zlomil hlas. Brečel.

Tak takhle to je. Opravdu žárlí. Ale.. je to jiné.

"Vím, jaké to je, věř mi. V Krásnohůlkách jsem se tak cítila celá léta. Ty holky tam mě nikdy nevzaly mezi sebe. Nikdy. Musela jsem si vystačit sama. Ale.. nikdy jsem něměla nikoho, jako ty máš George. To na vás miluju. Na obou. Jeden pro druhého by jste dali život." položila jsem ruku na jeho.

Nečekala jsem to, ale propletl moje prsty se svými. Usmála jsem se na něj. Mám ho ráda. Vážně. Stejně jako George se stal součástí mě.

"Víš, nechci ti George brát. Ale jsem... poprvé za život opravdu moc šťastná." zamumlala jsem.

"Já vím." hlesl Fred.

"Omlouvám se." vzlykla jsem. Teď už jsem brečela i já. Nechtěla jsem Fredovi ublížit.

"Terry," zadíval se mi opět do očí, "to je dobrý."

Objala jsem ho. Nebránil se. Potřeboval obejmout a já taky. Jeho objetí mě uklidnilo.

"Dneska vám nechám prázdnej pokoj, a půjdu spát k Ginny. Doufám, že už se spolu konečně vyspíte." zachechtal se. Praštila jsem ho do hrudi. Rozesmálo ho to ještě víc.

Celí rozesmátí jsme se vrátili do kuchyně. Paní Weasleyová vypadala, že se jí ulevilo a obdařila mě vděčným úsměvem. Geroge nechápavě zíral.

"Co jste měli? Každopádně, chci taky." oznámil. Vyprskla jsem smíchy a tekly mi slzy.

***
Večer jsem na zahradě rozložila starou deku a odešla pro koláče, které paní Weasleyová upekla. Když jsem se vrátila, na dece se se spokojenými úšklebky rozvalovala ta dvě paka.

"Hele, a kde budu sedět já?" namítla jsem.
"Na zemi, tam je dost místa." pokrčil rameny Fred.

"Tak to teda ne." vyvedla jsem ho z omylu a skočila mezi ně. Přesně místo pro mě. George omotal svou ruku kolem mého pasu. Přitulila jsem se k němu.

"Hele! První padá!" vykřikl Fred. Vzhlédla jsem. Na obloze se táhl dlouhý zářící provaz. Ale jen na pár sekund, pak zmizel.

"Přál sis něco?" zeptala jsem se ho.
"Jo, ale neřeknu." zahihňal se. Jak malej.

Pozorovat padající hvězdy se dvěma osobami, které miluju bylo naprosto úžasné. Asi po hodině se Fred vypařil a já zůstala sama s Georgem.

"Co bys chtěla teď dělat?" zamumlal mi do ucha. Jako vždycky se mi udělala husí kůže na krku. Posadila jsem se. Geroge zopakoval můj pohyb. Přesně tohle jsem chtěla.

Jedním jediným pohybem jsem se vymrštila na jeho klín. Pohodlně jsem se usadila čelem k němu. V očích mu zajiskřilo.

Přiblížila jsem se k němu, abych měla možnost ho políbit. Naklonil se ke mě blíž, ale já uhla. Zkusil to znovu ale opět jsem uhla. Šibalsky jsem se usmála.

"Tak ty takhle jo?" zamumlal. Než jsem stihla znova uhnout, jeho ruka mě chytla zezadu na krku a přitáhl si mě do polibku. Lehce jsem ho kousla do rtu.

"Dneska máš hravou náladu, koukám." ušklíbl se George a zakousl se mi do krku. Lehce jsem vzdechla.

Poté, co mi bříšky prstů začal ťapkat po holé kůži, jsem se rozhodla.

"Georgi," vydechla jsem, "půjdeme do pokoje."
"Je tam brácha." řekl trošku zklamaně George.
"Není." usmála jsem se. Překvapeně na mě zíral.

"Ty jsi neuveřitelná." hlesl s obdivným pohledem. Chytl mě pod koleny a kolem pasu a zvedl mě do vzduchu. Omotala jsem mu ruce kolem krku.

Vešel do Doupěte a vyšpklhal schody. V pokoji mě hodil na postel a skočil za mnou.

Stručně řečeno. Byla to noc plná vzdychání, polibků a doteků. Nejúžasnější noc mého života.

Omlouvám se, ale "erotické" scény píšu nerada ':D Jinak, zbývají už jen dvě kapitoly do konce. To strašně uteklo :((
Kateslyth <33