Jako vážně, Weasley?! ✔️ GW

6. Profesoři

Ráno jsem vstala poměrně brzy. Chystala jsem se do koupelny když na okno zaklepala sova. Přešla jsem přes pokoj a sovu pustila do vnitř.

Na noze měla přivázaný vzkaz. Jakmile jsem si ho vzala do ruky, sova odletěla. Na přední straně pergamenu bylo napsáno mé jméno.

Opatrně jsem ho rozložila a četla.

Přijď za 10 minut do Společneky. G.W.

George. Rychle jsem zapadla do koupelny. Trochu jsem se upravila a seběhla se schodů dolů do Společenské místnosti.

Seděli tam na pohovce. Oba. Merline, Freda jsem zrovna vidět nepotřebovala. Neslyšně jsem se vydala směrem k nim.

"Dobré ráno." zamumlala jsem. Nadskočili a Fred dokonce spadl na zem. Uchechtla jsem se.
"Hele! Tys nás teda vyděsila." smál se George.

Posadila jsem se naproti do křesla a čekala.
Fred si odkašlal a spustil.

"Chtěl jsem se ti omluvit. Bylo to ode mě pěkně nefér. Vůbec jsem nad tím nepřemýšlel. Jsem idiot." omlouval se se sklopenou hlavou.

"Jo, seš idiot! Víš jak jsem se cítila?!" rozkřikla jsem se. Vystrašeně se na mě podíval.

"Promiň." zamumla. Nemohla jsem to vydržet. Vyprskla jsem smíchy.
"Teď ses měl vidět." smála jsem se a ukazovala na jeho výraz. Tvářil se nechápavě. Potom mu ti došlo.

"Ty potvoro!" zasmál se a přešel k mému křeslu. Neuvěříte, co ten tupec udělal. Začal měl lechtat. Pištěla jsem a myslím, že jsem tím vzbudila celý Hrad.

"Dost, dost! Vzdávám se." nemohla jsem popadnout dech. George se na pohovce válel smíchy. Fred už mě nechal.

"Teď mě omluvte. Jdu pro kamarádky a na snídani." řekla jsem a se zamáváním odešla.

Vstoupila jsem do ložnice. Všechny pohledy se na mě v tu chvíli stočily.
"Kde se touláš?" zeptala se Jenny s úsměvem.
"Ale. Byla jsem ve Společence za.." zaarazila jsem se v půlce věty.

"No? Za kým pak?" vyzvídala Chloe.
"Za Fredem a Georgem." sklopila jsem pohled k zemi.

"Cože? Neříkala jsi, že Freda nesnášíš?" pozvedla Grace obočí.
"No. On se mi omluvil. Pro to jsem tam šla." vysvětlila jsem rychle.

"Tak fajn. Ale měla by ses převléct, jdeme na snídani." řekla Grace a poukázala na můj župan. Kývla jsem a během pár vteřin jsem se nasoukala do Nebelvírského hábitu.

"Můžeme jít." oznámila jsem.

~~

Ve Velké Síni bylo rušno. Posadily jsme se k našemu stolu. Nabrala jsem si palačinky s nutellou. Byli vynikající.

"Ahoj dámy. Nebude vám vadit, když si přisedneme?" ozval se známý hlas. Holky zakroutily hlavou a hodily na mě významné pohledy.

Pokrčila jsem rameny. To už si z jedné strany ode mě přisedl Fred a z druhé George.
Fred si nabral asi pět waflí.

"Tohle hodláš sníst?" zeptala se ho Jenny znechuceně. Sama měla ovocný salát.
"Jo, proč ne?" odpověděl s plnou pusou Fred. Jenny radši mlčela.

"Hele. McGonagallová rozdává rozvrhy." ukázal George na profesorku, která obcházela Nebelvírský stůl.

"Tak, slečna T. Hillová, slečna J. Freemanová, slečna G. Livingstoneová, slečna Ch. Nunnová a slečna E. Adamsová." vyjmenovala nás všechny a rozdala nám rozvrhy.

Poté se posunula dál.

"Ehm, paní profesorko?" odkašlal si nahlas Fred. McGonagallová se otočila.
"Zapomněla jste na nás." oznámil jí.

"Pardon pánové. Nevšimla jsem si vás." omluvila se a vrátila se zpět. Podala Fredovi a Georgeovi jejich rozvrhy.

"No, my jsme totiž takový nenápadní." pronesl ironicky Fred.
"Velmi vtipné, Weasley." šlehla po něm profesorka nepěkný pohled. Fred se zazubil.

~~

První hodinu jsme měli Přeměňování. A jaká náhoda je, že ho učí profesorka McGonagallová.

"Slečno Hillová! Proč se vaše kočka promněnila ve vidličku? Já říkala lžíci!" křikla na mě profesorka. Zrudla jsem jako rajče.

"Omlouvám se." kuňkla jsem. Ze zadní lavice byl slyšet chichot. Otočila jsem se a neseděl tam nikdo jiný, než ta zrzavá paka.

"Tohle si vypijete." naznačila jsem pusou a dál se věnovala své vidličce.

~~

"Ona je pořád takhle přísná? Umí se vůbec usmívat?" zeptala jsem se Chloe, když jsme kráčely k Velké Síni. Chloe se zasmála.

"No, párkrát jsem ji viděla se usmát. Ale jinak přísná je." zamyslela se Chloe. Ajaj.

"Ahoj dámy." ozvalo se za námi. Nemusela jsem se ani otáčet, abych věděla, kdo to je.

"Odpalte. Nemluvím s vámi." založila jsem si dramaticky ruce na prsou. Nechápavě po sobě koukli.

"Cože? Jenom kvůli tomu, že jsme se ti smáli? No holka, to si budeš muset zvyknout. My se smějeme pořád." pokrčil rameny Fred a už se cpali před nás.

To jsem nechtěla nechat jen tak. Rozběhla jsem se a skočila Georgeovi na záda. Chloe mě napodobila a skončila na Fredových zádech.

Trochu se zapotáceli. Nic je však nemohlo překvapit. Mrkli na sebe. Chvíli se nic nedělo. Pak se tryskem rozběhli chodbami s námi na zádech.

S Chloe jsme pištěly o sto šest.

"Weasley a Weasley! Okamžitě zastavte." ozval se hromový hlas. Fred s Georgem rychle zabrzdili. Seskočila jsem se Georgových zad a rozhlédla se.

Mašíroval si to k nám, tuším, nějaký profesor. Měl černé mastné vlasy až po ramena a hákovitý nos.

"Všichni budete po škole!" zahřímal. Pak sjel pohledem ke mě.
"Ale, nová tvář. Jak pak se jmenujete, slečno?" zeptal se jízlivým hlasem.

"Jsem Theresa Hillová, pane." špitla jsem.

"No to se podívejme. Další Hillová. Jste taky tak nechutná šprtka jako váš bratr. A nebo jste zdědila sklony vraždit spolužáky po svém nejstarším bratrovi?" zeptal se s úšklebkem.

No tak to ne. Mé bratry si nikdo do pusy brát nebude. Mé oči se červeně rozzářily.

"Nikdy takhle přede mnou nemluvte o mých bratrech, nikdy!" zasyčela jsem. Ten chlap se zatvářil vystrašeně.

"Omlouvám se." hlesl a rychlým krokem odkráčel pryč. Zase jsem se uklidnila.
Otočila jsem se na své kamarády.
Hleděli jak spadlí z višně.

"Ehm, jo. Zapomněla jsem se zmínit o své zvláštní schopnosti." pokrčila jsem rameny a vydala se směr k Velké Síni.

"Terry, počkej." zastavil mě Fred. Ohlédla jsem se.

"Ty jsi potomek fénixe?" otázal se.
"Cože jsem?" nechápala jsem, o čem je řeč.