Jako vážně, Weasley?! ✔️ GW

19. Fred a Remus

Měla jsem pravdu. Ráno jsem se vzbudila celá rozlámaná a nevyspalá. Mám pocit, že jsem naspala ani ne tři hodiny.

Pomalu jsem se vyhrabala na nohy tak, abych nevzbudila ty dva pomeranče a přikročila ke své kamarádce.

"Chloe? Vstávej." zatřásla jsem s ní.
"Co je?" zeptala se nevrle.
"Máš schůzku s tím Havraspárským." vzpomněla jsem si. Chloe se vymrštila do sedu.

"Kolik je hodin?" zeptala se panicky.
"Něco málo po osmé." pokrčila jsem rameny.
"Sakra!" sykla Chloe a rychlostí blesku se vyřítila do pokoje.

"Kam šla?" zeptal se ospale George.
"Má rande." oznámila jsem a lehla jsem si za ním. Objal mě silnými pažemi a políbil mě na čelo. Usmála jsem se.

On se ale zarazil a pak se zamračil.
"Co se stalo?" zeptala jsem se nervózně.
"Dneska si musím jít za Snapem odpykat trest. Vybuchl mi kotlík." vrásky na jeho čele se prohloubily. Vyprskla jsem smíchy.

"Moc se nesměj. To totiž znamená, že dnešek trávíš se mnou." ozval se Fred z druhé strany pohovky.
"Merline stůj při mě." zaúpěla jsem. George se uchechtl.
"Tak to ti přeju hodně štěstí." políbil mě a odešel.

"Jste sladcí." zašišlal Fred. Mrskla jsem po něm polštář.
"Mlč, dneska děláš to, co já řeknu." oznámila jsem mu bez emocí.
"Cože? A to řekl jako kdo?" vyvalil na mě své zelenohnědé oči.

"Já." mrkla jsem na něj. "Teď se jdu osprchovat."
"Můžu s tebou?" zeptal se a v jeho hlase zazněla naděje.

"Ne." uzemnila jsem ho a odebrala se do svého pokoje se škodolibým úsměvem na tváři. Dnešek bude ještě velká legrace.

Vlezla jsem si do sprchy. Byl to příjemný pocit, po probděné noci. Nechala jsem si stékat horké kapky vody po těle. Nakonec jsem si umyla i vlasy. Když jsem ze sebe po půl hodině smyla čokoládové mýdlo a šampón, vylezla jsem ven a zabalila se do své mekkoučké osušky.

Vstoupila jsem do svého pokoje, že se obleču a půjdu za Fredem. Jenže dotyčný se rozvaloval na mé posteli, a když mě spatřil jen v osušce, obdivně hvízdl.

"Vysmahni od tamtud!" hodila jsem po něm ručník na vlasy. Se smíchem se mu vyhnul.
"Vedle." posmíval se mi. Pěkně mě vytočil. Nebýt zabalená jen v ručníku, vyškrábu mu oči. To můžu udělat vlastně i potom.

"Otoč se. Dělej! A nepodváděj. Jinak ti urvu tu tvoji zrzavou palici."  přikázalam jsem mu. Poslušně se obrátil a zíral ven z okna. Rychle jsem na sebe natáhla spodní prádlo. Když už se otočí, aspoň toho neuvidí tolik. Na tohle jsem neměla ani myslet. Jistěže se otočil!

"Fíha! Jestli bych neměl bráchovi závidět." naklonil hlavu na stranu.
"Jako vážně, Weasley?!" zahřímala jsem. Mohl se potrhat smíchy.
"Ty pako jedno zrzavý! Nevydržím s tebou ani minutu. Natož celej den." zaúpěla jsem.
"Bude legrace." mrkl na mě a já obrátila oči v sloup. Fajn, klid.

"Tak jo, teď se konečně obleču a- no to snad není pravda." vyhrkla jsem, když opět skočil na moji postel. Pod jeho váhou zavrzala.
"Něco není v pořádku?" provokoval. Na tohle jsem neměla nervy. Hlasitě jsem se rozesmála. Udiveně se na mě podíval.

"Zkazíš všechnu srandu. Bavilo mě, tě provokovat. Ale ty se nakonec směješ. To není fér." zamračil se.
"To se hluboce omlouvám." prešla jsem k němu  se smíchem a políbila ho na tvář.
"Tohle si nech pro George. Ale neříkám, že se mi to nelíbilo."
Praštila jsem ho do ramene.

"Pojď už. Mám nápad." zatáhla jsem ho za ruku a vyrazila z pokoje. Následoval mě.

Procházela jsem chodbami jednu za druhou.
"No. A smím vědět, kam máme namířeno? zeptal se Fred.
"Máš chuť si pokecat s chytrým člověkem a přítelem?" zeptala jsem se pro změnu já. Zastavil se.

"Ty chceš trávit sobotu s Brumbálem?" vyvalil na mě oči. Vyprskla jsem smíchy.
"Ne, ty troubo. Jdeme za Remusem." ukázala jsem někam za sebe.
"Aha." zasmál se a vyrazil opět za mnou. Brzy jsme došli k jeho kabinetu. Zaklepala jsem.

"Dále." ozval se jeho unavený ale přívětivý hlas. Vešla jsem.
"Ahoj Terry! Rád tě zase vidím. Zdravím Frede." oči se mu rozzářily. Asi také potřebuje společnost.

"Jak jste poznal, že jsem Fred?" nechápalo dvojče.
"Jste tak stejní a přesto jiní." řekl jen Lupin. Z toho jsme moc moudří nebyli.
"Poraďte se. Co tu děláte?" pobídl nás. Usadila jsem se do křesla na proti němu.
"Jdeme si jen popovídat, smíme-li." odpověděla jsem slušně.
"Ale jistě!" usmál se profesor.

***

Povídali jsme si dlouho. Nejméně 3 hodiny. S Fredem jsme tam zůstali až do oběda. Poté, co mi už po sté zakručelo v břiše, jsme se s Remusem rozloučili a odešli do Velké Síně. George a Chkoe už tam byli.

"No kde se touláte?" zeptal se podezřívavě George.
"U profesora Lupina, na kusu řeči." odpověděla jsem ledabyle a sedla si vedle něj. Na oběd bylo kuře s bramborovou kaší. Mňam!

V klidu jsem jedla, když tu jsem na svém stehni ucítila dotek. Pohlédla jsem na George. Šibalsky se usmál.

"Chyběla jsi mi." zašeptal. V břiše se mi vyrojilo hejno motýlů.
Nedbala jsem na to, že jsme ve Velké Síni před zraky všech ostatních. Prostě jsem ho políbila. Čekala jsem, že mě odstrčí, ale nic se nestalo.

Další kapitolka na světě. Děkuju už za 1K přečtení ♡♡
Kateslyth <33