Jako vážně, Weasley?! ✔️ GW

9. Předvečer všech svatých

"Terry?" ozval se jemný hlas. Otevřela jsem oči. Ležela jsem na ošetřovně a na mé posteli seděl George.

"Merline. Už jsem se bál, že.. že.." nedokázal větu dokončit a po tváři mu stekla slza.
"Georgi, proč.. co se stalo?" zamumlala jsem. Bolelo mě celé tělo a cítila jsem se vysílená.

"Spala jsi.. spala jsi 4 dny. Mysleli jsem si, že už se nevzbudíš ale madam Pomfreyová říkala, že tvoje tělo stále funguje skoro tak, jak má." vzlykal George.

Shromáždila jsem všechny své síly a posadila se. Posunula jsem se na posteli blíž k Georgeovi  a objala ho.

Objetí mi ihned opětoval. Cítila jsem jeho vůni a jeho zrzavá kštice mě lechtala na tváři. V tu chvíli jsem nemyslela na nic jiného než na něj.

Lehce se odtáhl a upřel na mě své hnědozelené oči. Udělala jsem to samé. Zrozpačitěl a sklopil pohled. Bylo to roztomilé, musela jsem se usmát.

"Terry.. já.." koktal ale kloudná věta z něj nevyšla.
"Georgi.." zašeptala jsem. Podíval se mi do očí.

Nadechla jsem se. Teď nebo nikdy. Slyšela jsem, jak mu tluče srdce. Naklonila jsem se k němu a...

Někdo rozrazil dveře. Rychle jsem se odtáhla. "Terry! Ty žiješ!" zařvala Chloe na celou ošetřovnu a rozeběhla se ke mě. V patách jí běžel Fred.

"Jasně, že jo. Co sis myslela? Že jen tak umřu a vás tady nechám samotný? Co by jste beze mě dělali?" rozesmála jsem se na celé kolo.

"Už jsem doufala, že si budu moct vzít ty tvoje nádherné šaty." zanaříkala Chloe.
"Cože? Ty bys chtěla, abych umřela jen kvůli šatům?" zahrála jsem zhrození.

"No, kdyby to bylo nutný..." udělala nevinný obličej.
"No tak, holky. Trochu se kroťte. Na vtípky jsme tady my." zastavil nás Fred.
"Ale ale, že by se pán bál o své místo?" poškádlila jsem ho.

"Pche, to říkáš tak, jako kdyby sis myslela, že jste Merlin ví jak vtipný." vložil se do toho George.
"Co si o sobě myslíš? My JSME vtipný." kladla důraz na zájmeno Chloe.

Už mě bolelo břicho z toho, jak jsem se smála.

"Jo, a víte co je dneska za den? Předvečer všech svatých!" zavýskla Chloe. Během sekundy jsem se přestala chlámat.

"Cože je?" zeptala jsem se, jakoby do mě udeřil blesk.
"Předvečer všech svatých. 31. října." obeznámila mě Chloe.
"Aha.." zamumlala jsem.

"Co se stalo, Terry?" staral se George.
"Dneska je to přesně 7 let co.. je můj bratr v Azkabanu." řekla jsem přiškrceně. Chtělo se mi brečet.

Neudržela jsem slzy v sobě a ony jako malé, slané potůčky stékaly po mé tváři.
Zavřela jsem oči. Najedno jsem cítila, jak se kolem mě obmotaly ruce. Pak další a další.

"Děkuju, jste to nejlepší, co mě mohlo potkat." vzlykla jsem s úsměvem.
"Alou všichni ven. Už jste tu dýl, jak půl hodiny. Jeden pan Weasley ještě dýl." ozval se zvučný hlas madam Pomfreyové.

Chloe, Fred i George neradi odcházeli.
"Řekl bych, uvidíme se na hostině, ale myslím, že tě ta vochechule nepustí." zamumlal Fred. Opět jsem se dala do smíchu.

"Tak za tohle už vás nikdy neošetřím, pane Weasley." řekla přísně ošetřovatelka.
Fred se napřímil. Nečekal, že ho uslyší.

"Ehm, omlouvám se." zamumlal. S doprovodem mého smíchu rychlým krokem zamířil ke dveřím.

"Ach ty děti." slyšela jsem ještě Poppy. Pak jsem chvíli ležela a přemýšlela, co jsem vlastně chtěla udělat, když tu byl George.

Nachytala jsem se, jak se usmívám. Zavřela jsem oči a chtěla spát. Ale přišel někdo, koho bych tu nečekala.

"Harry? Co tu děláš?" zeptala jsem se překvapeně. Harry se nesměle usmál.
"Přišel jsem navštívit svou zachránkyni." pokrčil remeny a sedl si na postel.

Posadila jsem se. Opět.
"To.. to nic nebylo." zamumlala jsem.
"Ale jo. Bez tebe.. bych to nezvládl. Děkuju."
Kývla jsem. Tohle se mi nelíbilo. Byla to i jeho zásluha. On vymyslel, že pošleme patrona.

Z přemýšlení mě ale vytrhlo něco naprosto nečekaného a zvláštního.

Harry mě políbil. Na ústa. Než jsem stihla cokoliv udělat nebo říct, vstal a odešel bez jediného slova. Ani se neotočil.

Měla jsem oči dokořán asi ještě 5 minut. Co se to právě stalo?

Místo vysněného polibku s Georgem, na který málem došlo, jsem dostala naprosto nečekaný polibek od Harryho.

Usnula jsem s hlavou plnou myšlenek a otázek, na které jsem neznala odpovědi.

Jako omluva za to, že dlouho nevyšla kapitola, napsala jsem další. Mám vás moc ráda. Všechny. Love ya<33 Kateslyth