Jako vážně, Weasley?! ✔️ GW

22. Lukovo tajemství

Užívali jsem si horké letní dny konečně jako kompletní sourozenecká rodinka. Remus se Siriusem si taky užívali přítomnosti toho druhého. Oprvadu byli dobří přátelé.

Vše se zdálo tak dokonalé, ale jako vždycky tu musel být nějkaý zádrhel. Lucas.

Choval se stejně jako doma. Celý den byl zalezlý v pokoji, který mu byl přidělen, a vycházel jen na jídlo.

Dělala jsem si o něj starosti, a jako správná starší sestra jsem jednoho stanula před jeho dveřmi a zaklepala.

"Dále." ozvalo se tlumeně. Pomalu jsem dveře otevřela. Seděl na posteli a koukal na zeď.
"Vážně celé dny děláš tohle? Čumíš do zdi?" zeptala jsem se nevěřícně.

"Přemýšlím." usmál se chabě.
"Každý den? Třeba 12 hodin?" nechtělo se mi tomu uvěřit.
"Vždycky je o čem přemýšlet." odvětil.

Měla jsem o něj strach. Vždycky byl tichý a klidný ale nikdy nechtěl být sám. Jen málo.

"Tak jo. Co se děje bráško? Od toho, co jsme přijeli domů se chováš jinak... Dělám si o tebe starosti." položila jsem mu ruku na rameno.

Vzhlédl ke mě svýma zelenýma očima. Blýskaly se a viděla jsem v nich zoufalost.

"Já... nevím, jestli to chci někomu říct." zašeptal.
"Mě můžeš říct cokoliv." povzbudivě jsem se usmála.

"No, já... já se asi zamiloval." řekl přidušeně. Zírala jsem na něj jako na zázrak.
"Ale Luku. To přece není důvod, aby ses celé dny schovával v pokoji a přemýšlel nad tím." nechápala jsem.

"Do kluka." hlesl.

Čekala jsem dost věcí, ale tohle ne. Nevěděla jsem co říct. Zarazila jsem se, neschopná slova. Co že, to právě řekl?

"Aha." vydechla jsem.

"Terry, nezlob se na mě. Já... já nevím. Je to můj nejlepší kamarád. Potkali jsme se při zařazování a od té doby jsme kamarádi. Ale... já prostě... líbí se mi."

"Já se nezlobím bráško. To je v pořádku." zašeptala jsem a vtáhla ho do objetí. Tiše vzlykal. Znervóznělo mě to, protože Luke nikdy nebrečel, jen vyjímečně.

Ochráním ho. Budu velká sestra a ochráním ho. Nenechám nikoho, aby mu ubližoval jen kvůli jeho orientaci.

Zůstala jsem s ním dlouho. Nakonec usnul.

Potichu jsem se vyplížila z pokoje. Zavřela jsem dveře a otočila se k odchodu, jenže jsem narazila do něčí pevné hrudi. Stál tam Zack.

"No fajn. Už jsem si říkal, kde jsi." zahalekal. Přitiskla jsem si ukazováček na pusu, aby byl zticha. Zarazil se a nechápavě zíral.

"Spí." vysvětlila jsem.
"Cože? Jsou 3 odpoledne." zasmál se.
"Víš, ono když pláčeš tak se unavíš."
"Luke brečel? Proč?"

Vzdychla jsem si. Myslím, že Luke by nechtěl, abych to Zackovi řekla.
"Řekne ti to sám. Později. Pojď." zatáhla jsem ho za tričko směr ke schodům. Naštěstí je Zack chápavý člověk, takže už se na nic neptal.

Sešli jsme do kuchyně, kde jako obvykle seděl Sirius s Remusem a s Taylorem. O něčem si zapáleně povídali.

"O čem je řeč?" přisedla jsem si ke stolu. Okamžitě zmlkli.
"O... o ničem." zakoktal Taylor. Podezřívavě jsem si ho změřila.
"Fajn." pokrčila jsem rameny.

Zbytek odpoledne jsme strávili povídáním, hraním Řachavého Petra a jezením. To byla nejoblíbenější Taylorova činnost v tomhle domě.

No jo, rodina se nezapře. Já to říkám pořád.

Čaukyy, je tu další kapitolka. Sice kratší ale nevadí, není tak důležitá. Jaký máte názor na LGBT komunitu?🏳️‍🌈 Kateslyth<33